Když se řekne Tea Tree, nejde o čaj

Příroda nabízí člověku úžasná léčiva, jen o nich vědět

Když se řekne Tea Tree, nejde o čaj

* Australský čajovník (tea=čaj, tree=strom) dostal svůj název od britského botanika Josepha Bankse. V roce 1770 se dostal do Austrálie s výpravou kapitána Jamese Cooka a spolu s ostatními členy výpravy patřil k prvním Evropanům, kteří spatřili strom Melaleuca.
Z aromatických lístků tohoto stromu si cestovatelé připravovali čaj - tak se nejspíš dostal ke svému nepřesnému názvu čajovník. S čajovými keři nemá tento úzkolistý strom s tenkou kůrou dosahující výšky kolem šesti metrů vůbec nic společného. Roste většinou na nepřístupných, často zaplavených místech a na rozdíl od ostatních odrůd, kterých je na tři sta, pouze druh Melaleuca alternifolia oplývá antiseptickými a fungicidními vlastnostmi.

Historie a dnešek

Léčivé účinky zázračného stromu znali australští domorodci dávno před tím, než vědec A. R. Penfold předstoupil před Britskou královskou společnost, aby referoval o tom, že párou destilovaný olej z čajovníku má dvanáctkrát silnější účinky než užívaná antiseptika. To se psal rok 1923. Domorodci se o vědu nestarali. Příslušníci kmene Bunjalung přikládali rozdrcené listy na popáleniny a řezné rány, používali je proti bolestem zubů. Traduje se dokonce, že běžnou terapií bylo koupání v jezírkách a lagunách, na jejichž březích melaleuky rostly. Listí ze stromů napadalo do vody a vytvářelo tak přírodní lázně s léčivými účinky. Kdo ví...
Jisté je, že doby, kdy čajovník rostl přirozeně v australské buši, pominuly. Dnes se pěstuje na plantážích. Když doroste do výšky metr, metr a půl, sklízí se. Větve s lístky se seseknou těsně nad zemí a kmínek, který zůstane, znovu obrazí. Po osmnácti měsících se může celý proces zopakovat. Mezitím se mezi čajovníky klidně promenují ovce, které vypásají plevel. Siličný olej se získává parní destilací listů. Velmi zjednodušeně řečeno do velkého kontejneru s lístky přichází spodem pára, olej kondenzuje a vrchem se odvádí do menších nádob. Aby mohl být prodáván v Austrálii komerčně pro lékařské účely, musí splňovat předepsaný standard.

A co věda

Australský vědec doktor Thomas Victor Riley, který nedávno navštívil Prahu, se vědeckým výzkumům Tea Tree věnuje řadu let. Jeho malý tým financuje australská vláda: "Olej je složen z přibližně 100 jednotlivých komponentů a o některých z nich je známo, že mají antibakteriální účinky. Aby bylo možné určit mechanismus působení oleje, je nutné prozkoumat jednotlivé složky zvlášť."
Na rukou i na těle máme celou řadu bakterií. Některé jsou špatné, některé ne, naopak mohou našemu tělu prospívat. Většina přípravků ale zničí vše. Ne tak Tea Tree Oil. "Zabíjí ty špatné," říká doktor Riley, "ale ty dobré nechává. Proto se nám osvědčuje například i u vaginálních přípravků." Neblahou zkušenost s nadměrným používáním mýdel a gelů už učinila mnohá žena, která se dostaví ke gynekologovi s určitými obtížemi, aby se překvapivě dověděla, že si ublížila přehnanou hygienou. Femigel, dodávaný firmou Australian Bodycare, obnovuje a udržuje přirozený mikrobní obsah. Působí výrazně hojivě při poševní mykóze a dalších zánětech bakteriálního původu.
V poslední době se zkoumala účinnost čajového oleje na různé stafylokoky, zejména na tzv. zlatý stafylokok, který je velmi odolný a mnohdy rezistentní na methicilin, kterým se léčí. U všech šedesáti nositelů S. aureus se projevila citlivost na siličný olej z Melaleuca alternifolia.

Prakticky vzato

Opusťme vědecké výzkumy a vraťme se k tomu, co je prověřené a známé. "Je jasné, že Tea Tree Oil potlačuje růst bakterií," říká profesor Vosmík ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, "snižuje zánětlivé procesy (působí účinně na kvasinky, viry a mikroby) a použití v klinické praxi je dlouhodobé, protože na rozdíl od antibiotik nevzniká u pacienta rezistence."
Stoprocentně čistý čajový olej se používá velmi široce. Můžeme jím potírat afty, nakapat jej do vody a kloktat s ním při onemocnění dásní, inhalovat jej, použít při bodnutí hmyzem, při odstraňování klíšťat, na drobné popáleniny. Účinně působí při ošetření plísní nohou, nehtů a všech plísňových onemocnění. Výborný je na akné a můžete s ním bojovat i proti bradavicím. "Lze odpudit olejem i klíště?" zněl dotaz na tiskovce. Doktor Riley se hluboce zamyslel a pak řekl: "O klíšťatech vůbec nic nevím, ale zcela určitě pomáhá proti vším."
Vedle olejíčku se produkuje řada přípravků, které jej obsahují. Jsou to pleťové krémy, mléka, vody, mýdlo či přípravky pro kojence. Konzultovat jejich používání lze v Centru preventivní medicíny, jak nám sdělil jeho ředitel doktor Vlasák.

Vladimíra Storchová