Toskánsko a gastronomie

Toskánsko a gastronomie

Znalec Itáliie ví, že neexistuje italská kuchyně. Ta je jen výmyslem mezinárodních restaurací mimo tuto zemi. V Itálii jako takové existuje nejméně tucet regionálních způsobů vaření a každý má svou vyhraněnou osobitost. Tak jako v italské řeči dala Florencie zemi základ a výrazovost, tak i ve vaření je toskánská kuchyně základním kamenem italského způsobu stravování a má jeho hlavní rys: absolutní přirozenost, nekomplikovanost. Jídlo se má podobat tomu, čím je - pouze se má podávat v co nejlepší verzi.
V Toskánsku se jí podle italského systému několik chodů - v tom jsou Italové zajedno. Začíná se předkrmem (antipasti) - hlavně toskánskou syrovou šunkou, která je trochu pepřenější než třeba parmská nebo benátská. K ní se podává často žlutý meloun (nikoliv tedy dezert jako jinde) nebo čerstvé fíky. Pak přijde primo piatto, což je pasta - těstoviny všeho druhu: různě řezané makaróny, ale i "sláma a seno", tj. jemné čerstvé nudličky barvy bílé a zelené (přísada špenátu). Pastu doplňují většinou jen málo převařená rajčata či protlaky - nikdy ne kečup! Dále čerstvá bazalka, rozmarýn, šalvěj a parmazán, i když ten zrovna toskánský není.
Toskánskou specialitou jsou rajčata podušená na troše cibulky, s přidáním černých oliv a čerstvé smetany. Primo v Toskánsku je však hlavně speciální zelenina ribollita (mrkev, kapusta, cibule, česnek, brambory) svařená se suchým chlebem. Někdo tomu říká polévka, i když se podává téměř bez vody, s trochou výtečného olivového oleje. Toskánský chléb, když už o něm byla zmínka, je bez soli a bílý, ve velkých bochnících.
El Secondo je maso. Světoznámá je costata alla Fiorentina - plátek či spíše pořádný plát z vysokého žebra a svíčkové, který se servíruje pro 2 - 3 osoby i s kostí, u níž je maso nejlepší. Připravuje se grilováním, je opepřený a málo propečený a patří k němu citrón. Až budete studovat ceny na jídelníčku, račte si povšimnout slůvek pro etto, což znamená za 100 gramů! Typické vedle masa a ryb je též sformato - rozšlehaná vejce a špenát ve formě bábovky.
Nesčetné saláty jsou samozřejmostí - pochopitelně bez vody, s olejem a červeným octem z drahých vín. Když už jsme u vín - z Toskány pochází Chianti, nejslavnější italské víno v typických lahvích fiasco, opletených slámou. Velmi cenné je archívní Brunello di Montalcino - snad nejdražší ze všech.
Moučníky nejsou toskánskou specialitou až na takové placaté pečivo, zaručeně bez šlehačky, např. z kaštanů. Dobrý toskánský oběd končívá svatým vínem - Vino Santo, které připomíná sušší portské, v němž se namáčejí tvrdé dvakrát pečené mandlové řezy (Biscotti di Prato). Bez vína by to nešlo, nelze je ukousnout.
A ještě jednu lahůdku nabízejí různá bistra v horkých dnech. Míchané vychlazené ovoce v pořádných pohárech. Je poskládáno s velkým rozmyslem tak, abyste se od poněkud mdlejšího melounu propracovali přes pikantní jablka až k sladkému banánu (například). Proto tento nesmírně osvěžující a překvapivě sytý mls nemíchejte a jezte, jak jste dostali - jinak si nejspíš pokazíte rafinovaně vystupňovanou chuť.