Noviny, které kromě informací přinášejí čtenářům podněty k činům, nejsou příliš obvyklé
"Diplo" přechází do ofenzívy
* Le Monde diplomatique se neuspokojuje s radikalizací své publicistiky. Pomáhá také vzniku občanského hnutí, které bojuje proti "pansée unique", zjednodušenému ekonomickému myšlení. A prosazuje zavedení daně na měnové a burzovní spekulace.
Měsíčník Le Monde diplomatique vznikl před čtyřiceti pěti lety jako příloha pařížského deníku Le Monde. Po dlouhou dobu byl oblíbeným čtením úzkého okruhu intelektuálů, zvláště v rozvojových zemích, kterým se zamlouval protikolonialistický postoj redakce. Pod vedením Claude Juliena se "Diplo", jak říkají listu věrní čtenáři, postupně radikalizoval. Nový šéfredaktor, publicista a filozof Ignacio Ramonet se pak rozhodl učinit další krok a přejít od intelektuální debaty k činům. Asi před rokem napsal úvodník, v němž vyzval k založení Asociace za zdanění finančních transakcí ve prospěch občanů (Associacion pour la transaction financiére pour l'aide aux citoyenes). ATTAC (česky: útok) má dnes již přes sedm tisíc členů a národní odbočky v mnoha západoevropských zemích včetně Švýcarska.
Prezidentem asociace se stal generální ředitel vydavatelství časopisu Bernard Cassen. Ignacio Ramonet je jeho zástupcem. Ostatní vedoucí představitelé ATTAC jsou přední francouzští intelektuálové (René Dumont, Viviane Forresterová), významní ekonomové a vědci (René Passet, Fran-cois Chesnais), představitelé odborů a občanských nátlakových skupin. Nedávno se k hnutí přidaly další noviny, mezi nimi Charlie Hebdo, Politis a Témoinage chrétien.
V zahraničí se zatím připojilo 70 odborových a kulturních sdružení. Dochází k úzké spolupráci se severoamerickým občanským hnutím, představovaným Public Citizen v USA a Polaris Institute v Kanadě. Pozoruhodné je, že nepokrytě levicové zaměření "Diplo" se nestalo handicapem v jeho rozvoji, jak tomu bylo v jiných podobných případech. Naopak, náklad během posledních deseti let stoupl ze 135 tisíc výtisků na 270 tisíc. Postupně se objevovala národní vydání ve spolupráci s předními evropskými a světovými novinami, jako jsou Wochenzeitung ve Švýcarsku, Tageszeitung v Německu, Il Manifesto v Itálii, Eleftherotopia v Řecku, An-Nahar v Libanonu, Guardian Weekly v Anglii, španělské vydání se tiskne v Mexiku a ve Španělsku, zatímco japonské lze číst na internetu. V letošním roce se připravují další národní vydání, takže souhrnný náklad se přiblíží jednomu miliónu výtisků. Je to jedinečný případ v análech mezinárodního tisku. Čtenářský úspěch rozhodně není dán grafickou úpravou, která připomíná ilustrovaný jízdní řád, ale výlučně a jedině obsahem.
Ignacio Ramonet si uvědomuje, že svoboda redakčního projevu závisí na finanční soběstačnosti. Proto před třemi lety byla založena Společnost přátel Le Monde diplomatique (AAMD), která má dnes víc než 12 tisíc členů. Je mezi nimi také velice vítaný mecenáš Gunther Holzman, který vydělal miliardy dolarů v Jižní Americe a který plně sdílí názory a myšlenky "Diplo". Už v roce 1966 dal redakci 5 miliónů dolarů a nedávno přidal další tři milióny. Společnost přátel "Diplo" a Gunther Holzman vlastní 49 procent vydavatelství, zbytek patří mateřskému podniku Le Monde SA. Pokladna pro válečná tažení je připravena. Válečná? Zřejmě ano, podle toho, co ATTAC předvedl na jaře loňského roku v boji proti "ústavě" jednotné světové ekonomiky v podobě Mnohostranné dohody o investicích (AMI).
V razantní kampani ATTAC prokázal, že AMI by vedla ke vzniku "světového hospodářského sovětu, řízeného vládci nadnárodních společností a vymykajícího se kontrole národů". Francie odstoupila z jednání a AMI byla v loni v listopadu dána k ledu.
ATTAC má domácí stránku na internetu (attac.org), kde probíhá rozsáh- lá mezinárodní výměna názorů, jejímž výsledkem má být návrh tzv. občanské dohody o investicích a rozdělení bohatství.
"Diplo" je na válečné stezce proti pansée unique, "jedině správnému ekonomickému myšlení" (viz HN na víkend, 13. listopadu 1998), které vyjadřuje v ideologických pojmech, zdánlivě univerzálních, zájmy mezinárodního kapitálu. Jeho prameny jsou instituce, které zneužívají pověsti své údajné nestrannosti: Světová banka, Mezinárodní měnový fond, OECD, Světová obchodní organizace. Předstírají, že přinášejí lidstvu desky zákona s Desaterem jedině možné politiky. Při sledování tisku, rozhlasu a televize "by člověk málem podlehl dojmu, že 20 miliónů nezaměstnaných Evropanů, rozklad měst, obecná nejistota, střety na předměstích, návrat rasismu a nárůst vyděděnců jsou pouze přeludem, provinilou halucinací, jež vyrušuje v tomto báječném světě, které vytváří pro naše umrtvené svědomí pansée unique", napsal Ignacio Ramonet. Chvalozpěvy oslavující globální turbokapitalismus jsou tak silné, že přehlušují vše ostatní. I chabé pokusy o odpor jsou předem odsouzeny a zatraceny. Všechny snahy hledat jiné možnosti a cesty, každá kritika trhu, každý podnět k zavedení demokratického dohledu nad ničím nespoutaným liberalismem dostávají okamžitě nálepku "levičáctví, populismu a zpátečnictví". Média jsou všemocná, žurnalisté stále krotší, informace stále více průměrnější a poplatnější. Sociální pokrok bude po dlouhou dobu narážet na tuto překážku.
Ale globalizace není nevyhnutelná nutnost ani náhodná dějinná událost, hlásá "Diplo". Představuje velikou výzvu a možné barbarství, které je nutno zvládnout. To znamená postavit se proti "postupnému ničení demokratických výdobytků, zrušení evropské sociální smlouvy a návratu k primitivnímu kapitalismu pod rouškou přizpůsobivosti, pružnosti a soutěžeschopnosti".
V současné době "Diplo" podporuje celonárodní podpisovou akci za zdanění mezinárodních finančních spekulací, kterou organizuje ATTAC. Varuje, že zesvětovění finančních trhů zvyšuje nebezpečí burzovního krachu, zvětšuje sociální nerovnosti, snižuje úlohu demokratických institucí a omezuje státní svrchovanost. V petici je francouzská vláda žádána, aby předložila francouzskému a evropskému parlamentu návrh na zavedení daně ze všech finančních transakcí, zejména pak ze spekulačních devizových operací. Tato daň, kterou původně navrhl James Tobin, laureát Nobelovy ceny za ekonomiku, by neměla činit víc než čtvrt procenta z celkového objemu transakcí. V celosvětovém měřítku by mohla přinést více než 200 miliard dolarů ročně.
Bohaté země, kde je dnes 37 miliónů lidí bez práce a 100 miliónů žije v bídě, by si konečně mohly dovolit udělat něco pořádného pro oživení zaměstnanosti a spotřeby. Chudé země, kde téměř dvě miliardy lidí živoří o jednom dolaru denně, by rovněž dostaly kousek z koláče v podobě vyšší zahraniční pomoci a lepších možností vývozu svých výrobků. Podle odhadů OSN by zajištění střechy nad hlavou, pitné vody a aspoň jednoho jídlo denně pro každého z nich přišlo na zhruba 13 miliard dolarů ročně.
"Diplo" a ATTAC se nechtějí stát jádrem nové politické strany, tvrdí Ramonet i Cassen. Podle nich nevyvíjejí politickou činnost. "Náš boj je občanský. Chceme vrátit lidem a národům vládu nad jejich životem a správou věcí veřejných, které jim ekonomický liberalismus a všemohoucí trhy vzaly." Jestli toto není politický program, tak se mu velmi podobá!
Jan Vítek, Ženeva
