Slova

Vendeta a demilitarizace

Dávno již tomu, co jsem byl v Dagestánu. Putoval jsem tenkrát zjara od Kaspického moře k výšinám Kavkazu spolu se stády ovec po svazích porostlých žlutým mořem kvetoucích rododendronů, pro něž máme poněkud záhadný český název pěnišníky. V minulém století jej přejal zakladatel českého vědeckého botanického názvosloví J. S. Presl z ruštiny. P'janišnik vznikl od p'janyj, opilý, protože se prý v Rusku užívalo odvaru jako opojného prostředku. (Doufám, že etymologický výklad nepoužijí feťáci jako návod k jednání.)
Dagestán je země pozoruhodná nejen přírodními krásami, ale i tím, že tam na poměrně malé ploše existuje kolem třiceti jazyků (asi 50 tisíc kilometrů čtverečních osidlují necelé dva milióny lidí). Obyvatelé některých vesnic mluví tak, že jim ani nejbližší sousedé nerozumějí. Za sovětské éry se tam konstituovalo sedm literárních jazyků. Rád bych poznamenal, že se v tom drobení projevovala snaha zabránit sjednocování Kavkazanů - s cílem všechny rusifikovat.
Já mířil do aulu, kterému Turci a podle nich Rusové říkají Kubači, což souvisí s tureckým termínem kube, znamenajícím brnění nebo drátěná košile čili osníř. Domorodci ho nazývají Ughbug; etymologie je nejasná. Ještě za mé návštěvy - a doufám dodnes - bylo v Ughbugu zbrojířství a kovotepectví živé. Vedle replik nádherně zdobených ručnic, šavlí či kinžálů se vyráběly suvenýry různého druhu. Jazykově patří ughbugština (chcete-li kubačinština) do iberokavkazské čili jafetické rodiny (jako např. abcházština, avarština, čečenština, čerkeština, gruzínština a na čtyřicet dalších). Obyčejně bývá považována za samostatný dialekt daržštiny. Můj přítel Achmedchan ale v praxi předvedl, že jeho rodný jazyk není pro Dargy v nedalekém Madžalisu skutečně srozumitelný.
Zastávka v tomto, tak říkajíc okresním středisku, mi přinesla také smutné poučení. Muž, u kterého jsme nocovali, byl zjevně celý nesvůj. Zeptal jsem se svého průvodce, zda našemu hostitelovi nejsme na obtíž. Odpověděl, že asi ano, protože mu předevčírem zavraždili bratrance. "Ale zákony pohostinství jsou na prvém místě," dodal zcela vážně.
Tak jsem se poprvé setkal v praxi s krevní mstou. Zatím jsem znal z četby jen středomořskou vendetu. Domníval jsem se, že je to záležitost minulosti, prostě přežitek. Chyba lávky! Docela nedávno jsme mohli být svědky, že nejen žije, ale občas dolehne až do centra Evropy. Určitě vzpomínáte na střelbu před svatou Ludmilou v Praze, po níž zůstal na náměstí mrtvý Albánec. Zprvu se v tisku spekulovalo o politických motivech krvelačných Srbů, pak ale vyšetřování ukázalo, že pachatelem byl rovněž Albánec a šlo o vendetu.
Škoda, že si mírotvorci v Kosovu neuvědomili, s čím mají co do činění. Jistě by pak nemuseli věnovat tolik sporů tomu, co vlastně v praxi obnáší demilitarizace a zda mají Kosované (potažmo Albánci) právo nosit zbraně - řekněme - jako součást národního svérázu. Vždycky jsem považoval za pustou frázi narážky, že Američané evropské problematice nerozumějí. Paní Madeleine Albrightová mě však vyvedla z omylu výrokem: Na Balkáně se "musí zapomenout na pomstu". Studentka politologie, její jmenovkyně Magdaléna Frouzová, vidí v Lidových novinách věc zasvěceněji: "Co čeká Kosovo? Pravděpodobně období konfliktů, pomst a šarvátek."
Ještě k termínu demilitarizace. Původ je jasný: z latinského miles (genitiv militis), voják, a předpony de-, od-. Význam Akademický slovník cizích slov vysvětluje: 1. zrušení nebo omezení ozbrojených sil, opevnění nebo jen určitých druhů zbraní na celém nebo dílčím území státu, odvolání, odvolávání vojska odněkud 2. zbavování, zbavení výbojného vojenského charakteru. Myslím, že všechny výklady obsahují implicitně odzbrojení, v našem případě bezpodmínečné odzbrojení albánských (UCK) i srbských paramilitárních sil (para- z řečtiny, v tomto významu skoro-, v češtině polovojenských), které nahradily folklorní handžáry (z tureckého hančer, dýka) účinnějšími kalašnikovy.
Na Balkáně spíše než křesťanské "kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem" platí "oko za oko a zub za zub". Přehlížet tento fakt je pro mne stejně nepochopitelné jako to, že se po celá desetiletí nedělá nic účinného proti prolévání krve v Turecku či v severním Irsku.

Ivo Vaculín

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist