Kosovští Albánci padli do rukou mafie

Účinným nástrojem v boji proti organizované kriminalitě může být demokratická společnost

Kosovští Albánci padli do rukou mafie

Ještě nedávno světová veřejnost ronila slzy kvůli kosovským štvancům. Nyní je zděšena krvavým účtováním se Srby a Rómy. Přitom však zapomíná, že obětí je celé Kosovo, lapené do tenat mezinárodní albánskou mafií.
Odchod jugoslávské armády z Kosova se stal předělem nejen v historii kosovskoalbánského obyvatelstva a jeho touhy po svobodě, ale i slavným vítězstvím albánské a kosovskoalbánské mafie. Podařilo se jí totiž pod praporem národně osvobozeneckých ideálů vypudit odsud srbskou a ruskou konkurenci a ovládnout zdejší důležité teritorium, jež je součástí balkánské drogové, především heroinové, cesty, táhnoucí se od středoasijských producentů do západní Evropy.
Ředitel nevládní organizace International Crisis Group Bryan Hopkins potvrzuje, stejně jako desítky pozorovatelů, že Kosovo se pro organizovanou kriminalitu stalo takřka rájem. Hranice jsou bezmocně otevřeny pašování všeho druhu a drogy lze získat za dumpingové ceny. V ulicích kosovského správního střediska Prištiny jsou vidět nejnovější modely luxusních vozů s mlčenlivými mafiány, kteří zde prý již stačili zavést praxi výpalného od drobných obchodníků. Děje se tak často ve jménu uhlazeného a záhadného velitele Kosovské osvobozenecké armády (UCK) Hashima Thaciho, který přišel ze Švýcarska, vyslán pravděpodobně tamními albánskými bossy. Záměrem UCK, o němž před časem list The Times napsal, že je odnoží kosovskoalbánské mafie, provozující nejmocnější síť drogových obchodů v Evropě, je pravděpodobně nastolení autoritativního režimu několika bohatých klanů. Již nyní kontroluje tržnice ve městech, obsadilo továrny a vysílače, dosazuje do funkcí starosty, soudce a pronajímá benzínová čerpadla. Ovládá částečně paralelní policejní struktury, chystá vytvoření oficiální národní gardy, snaží se zbavit vlivu ostatní politické strany a udusit kritické hlasy novinářů.
Albánská a kosovskoalbánská mafie daly o sobě vědět po pádu komunistického režimu v roce 1990 poté, co Evropu zaplavily tisíce albánských uprchlíků, prchajících před bídou. Část z nich ovšem do západních zemí zamířila se zločineckými záměry. Navíc když byl v roce 1992 do čela albánské demokratické vlády zvolen Sali Beriša, propustil dvě třetiny tajné policie Sigurimi. Její nezaměstnaní příslušníci se rychle zapojili do sítě albánského organizovaného zločinu, podobně jako bývalí příslušníci východoněmecké Stasi nebo ruské KGB do konkurenčních zločineckých struktur.
Také válka v Jugoslávii z let 1991 až 1995 přihrála novým albánským mafiím životní šanci tím, že zpřetrhala běžně používané drogové cesty do Evropy. Značná část narkotik se proto začala pašovat právě přes Albánii a Kosovo. Když ale v roce 1997 sám zkorumpovaný Beriša zakročil proti mafiím, které mu začaly přerůstat přes hlavu, a nechal zadržet více než stovku motorových člunů, směřujících do Itálie s nákladem drog, prostitutek a ilegálních přistěhovalců, měl dny v Tiraně spočítané. Nedlouho na to vypuklo kvůli finančním machinacím kolem tzv. pyramid povstání, které zosnovalo podsvětí. Díky tomu došlo k vyprázdnění vojenských skladů a albánská mafie se po zuby ozbrojila.
Thaciho gerila tím mohla rozšířit svou moc na sever a začít na území Jugoslávie skutečnou partyzánskou válku, podpořenou štědrými finančními injekcemi ze zahraničí. Jak uvádí policie některých evropských zemí, tyto peníze pocházely z kriminálních aktivit mafií nebo byly "dobrovolně" vybírány u Albánců, kteří byli v Evropě legálně zaměstnáni. (Podobnou praxi mimo jiné prováděla kurdská PKK.) Výběrčí, "pracující" na základě provize ve výši od tří do deseti procent, požadovali deset až patnáct procent z příjmů. Formálně byly tyto peníze zasílány na sponzorská konta, které kontrolovalo několik klanů. Pohyb peněz byl zajišťován kurýry a systémem stínových bank, v nichž se pralo "špinavé prádlo". Šlo o stovky fiktivních cestovních kanceláří a prodejen. Podle odhadů expertů se ročně jen z Německa dostává tímto způsobem kolem jedné miliardy marek.
Nepopiratelnou zásluhu na posílení mezinárodních pozic kosovskoalbánské mafie má Slobodan Milošević. Jeho rozhodnutí vyřešit problém v Kosovu vyhnáním albánského obyvatelstva poskytlo mafii nečekanou a svěží základnu, kterou kriminální struktury přijaly s otevřenou náručí. Celkově se od roku 1990 dostalo do Řecka na půl miliónu Albánců či kosovských Albánců, do Makedonie 420 tisíc, do Německa kolem 400 tisíc, do Švýcarska 200 tisíc, Itálie na 100 tisíc, Turecka 65 tisíc, Švédska 40 tisíc, Británie 30 tisíc a malé Belgie 25 tisíc. V Británii přitom před deseti lety žilo pouze 30 Albánců.
Zástupci Europolu v Haagu tvrdí, že žádná jiná menšina se v 90. letech nestala tak dominující v oblasti organizované kriminality. Klíčem k úspěchu je podle etnologů archaické klanové společenství. Typická albánská rodina má kolem šedesáti členů, společně s příbuznými tento počet narůstá až do sto padesáti. V alianci se sousedy a přáteli vzniká tím silné společenství, ideální v případě zločineckých aktivit. Tato sociální skupina je hierarchicky strukturovaná, vyžaduje loajalitu vůči rodině, pěstuje kult hrdinství a krevní msty a separuje se od nepřátel. To do jisté míry vysvětluje poznatky kriminalistů, kteří hovoří o obrovském potenciálu násilí a brutalitě albánských mafií. Díky jemu se podařilo Albáncům a kosovským Albáncům prosadit na evropském trhu s heroinem, který nyní ovládá ze 70 až 80 procent.
V Německu se Albánci po několikaleté "válce" prosadili proti Turkům a Kurdům. Podobná situace panuje ve Švýcarsku, kde jsou jako kurýři heroinu využívány i albánské děti. Rozsah zločinecké činnosti je nevídaný. Svědčí o tom fakt, že ve švýcarských věznicích si odpykává trest za pašování drog na dva tisíce kosovských Albánců. Také na severu Evropy kontrolují Albánci většinu exportovaného heroinu.
Italský L'Espresso tvrdí, že albánské klany spolupracují se sicilskou Cosa Nostra, kalábrijskou 'Ndrangehta a neapolskou Camorou. Zvláště úzce kooperuje s organizací Sacra Corona Unita v Apulii. Italové si údajně podrželi obchod se zbraněmi, Albáncům byl přenechán obchod se sexem a pašování utečenců. Převážení ilegálních uprchlíků na rychlých člunech se stalo lukrativní záležitostí s malým rizikem. Italské pohraniční síly a policie jsou takřka bezmocné. Radary a vrtulníky mohou zachytit jen nepatrnou část ze stovek malých člunů, vyčnívajících nad hladinu pouhý metr.
Německý týdeník Der Spiegel tvrdí, že z asi 50 tisíc prostitutek v Itálii bylo 30 tisíc "exportováno" a z nich dvě třetiny pocházejí z Albánie. Komisařka OSN pro utečence Sadako Ogataová v době exodu Albánců z Kosova upozornila na situaci v utečeneckých táborech, odkud byly násilně odvlékány albánské ženy a dívky pro evropský trh s "bílým masem". Obzvlášť perverzní specialitu, dětskou prostituci, zavedly albánské mafie v Řecku. Od roku 1997, kdy dostaly do rukou zbraně z vypleněných vojenských skladů v Albánii, se zde tvrdě prosazují i v obchodu s drogami a orientují se na výrobu falešných bankovek a přepady. Řecká veřejnost, již tak podporující Srby, je od počátku roku alarmována množstvím násilných činů, spáchaných místními Albánci. Jen za první čtvrtletí 1999 jich bylo z vraždy obviněno padesát devět.
Belgický magazín Knack přinesl nedávno informace o zuřící válce podsvětí, v níž albánská soldateska nevybíravě bojuje proti ostatním východoevropským pasákům. V Belgii se albánské mafii podařilo ve velmi krátkém čase ovládnout obchod se sexem. Albánských prostitutek je nyní desetkrát více než doposud dominujících Polek.
Uvedená fakta dokládají neuvěřitelnou kriminální potenci Albánců a kosovských Albánců. Ti ve skutečnosti prožívají životní tragédii. Nejprve jim byla upírána legitimní práva, poté byli nahnáni do války, vyhnáni z domovů a nakonec vehnáni do náruče mafií. Je otázkou času, kdy se světová veřejnost od nich odvrátí jako od zločinců a zapomene na příkoří na nich spáchaných. Jediné, co by jim pomohlo, je nastolení právního řádu a demokratického systému, který by dokázal pranýřovat kriminální praktiky a ochránil před mafiemi jednotlivce jakékoliv národnosti.
Milan Mostýn