Slavný módní návrhář se soustředil na jiné umělecké vyjádření - vytváří dekorativní předměty a maluje

Slavný módní návrhář se soustředil na jiné umělecké vyjádření - vytváří dekorativní předměty a maluje
Japonský Pařížan
Módní tvůrce Kenzo - věčný adolescent s vlasy prokvetlými stříbrnými nitkami, opustil v zenitu tvůrčí práce z vlastní vůle modelový dům, který založil před třiceti lety.
Na podzim - konkrétně začátkem října, nastala ve světě módy událost, která se vymkla ze všech dosavadních tradic vysoké módy. Na vrcholu tvůrčích sil a zcela dobrovolně se v této branži obvykle neodchází. Na renomovaného Mistra tak Kenzo učinil dokonce i v poměrně "mladém" věku pouhých šedesáti let.
Už nějaký čas před svým odchodem působil poněkud unaveným dojmem, jeho duch jako by bloudil jinými uměleckými obzory než módou. Tento subtilní muž se stálým úsměvem a s dlouhými vlasy, teď už sem tam prokvetlými, žije v Paříži, která je jeho domovem už přes třicet let. Ale velmi často pobývá ve svém rodném Japonsku, kam až do konce své slavné couturiérské éry zajížděl mnohokrát ročně. Uznávaný nomád velké módy se nyní věnuje novým uměleckým horizontům - tvorbě dekorativních předmětů a malířství.
Kenzo Takada se narodil 27. ledna 1939 v Hyogu, malém městečku jako pátý ze sedmi dětí. Otec vlastnil čajovnu, kde se často scházeli obchodníci s kimony, nad nimiž se malému Kenzovi šířily zorničky. Tehdy móda nebyla právě zaměstnáním mužů, a tak se nadšený chlapec zatím spokojoval listováním stránek módních časopisů, které mu půjčovala jedna ze sester. Fotografie krásných žen v nádherných šatech ho okouzlovaly a podněcovaly jeho fantazii. Stejně jako mnoho jeho tvůrčích kolegů v dětství, také on začal vytvářet vlastní "modely" pro panenky svých sester. O kráse sníval také v otcově čajovně, kde naplno vnímal jemné pohyby a půvab obsluhujících gejš. Na japonské univerzitě vystudoval angličtinu a v roce 1958 se stal jedním z prvních japonských mladíků, kteří byli přijati na studia na prestižní Bunka College v Tokiu. Odtud vyšli největší současní japonští tvůrci módy, tvořící převážně v Paříži. Kenzo začal kreslit návrhy modelů s citlivým a pro sebe typickým uměleckým přístupem a brzy začal spolupracovat se známými časopisy. Zanedlouho dostal možnost spolupráce se značkovou společností, vyrábějící módní oděvy pro mládež. Byl to ale osud anebo spíše náhoda, které zasáhly v okamžiku, kdy dům, v němž Kenzo bydlel, byl určen k demolici? Za ztrátu bytu dostal mladík odstupné, za peníze si koupil lodní lístek a v doprovodu přítele jednoho dne vystoupil ve svém vysněném městě - Paříži.
Kenzo už v mládí vášnivě rád cestoval - první dlouhé cesty ho vedly do Saigonu, Hongkongu, Alexandrie a Singapuru. Právě tehdy se "nakazil" virem exotiky, který u něho působí celoživotně a neustále usměrňuje jeho tvorbu. Paříž ho poprvé přivítala v zimě roku 1965, v kapse neměl jediný sous, neznal jediné francouzské slovo. Ale krásně se bavíval sezením na terasách kavárniček na Champs Elysées, obdivoval fascinující Pařížanky, tak zásadně odlišné od jeho sester a podle jeho mínění tak krásně a skvěle oblečené. Neměl však povolení k pobytu, a tak byl každého čtvrt roku nucen opouštět Paříž - čas využil k poznávání evropských metropolí - Londýna, Milána, Mnichova.
Začal opět kreslit a prvních pět kreseb prodal už tehdy slavnému couturiérovu, Louisu Féraudovi. Souběžně začal stejným způsobem spolupracovat s velkými obchodními domy, zejména s módním domem Pisanti. Věčný úsměv a častý smích, nekonečná tvořivost plná zvláštní fantazie okouzlily rovněž majitelku jistého butiku v Galérii Vivienne - setkání na bleším trhu oba spojilo natolik, že žena dala Kenzovi velkorysou nabídku - bude ve svém butiku prodávat jeho modely. Kenzovo velké dobrodružství právě začalo.
Jeho první přehlídka se konala 14. dubna 1970 a vzápětí otevřel butik s názvem Jungle Jap. Byl zařízen a vyzdoben ve stylu Celníka Rousseaua a sídlil v pasáži Choisel. Kenzovi bylo třicet let, když se jeho model poprvé objevil na titulní straně časopisu Elle.
Jeho barvami jásající kolekce, vyjadřující radost ze života, poznamenávaly folklórní detaily, typické pouze pro něho. Jeho kalhotové šaty byly inspirovány Vietnamem, geometrické potisky Afrikou, mnohabarevné žakárské tisky připomínaly indiány Latinské Ameriky. Jeho oblíbené barvy - žlutá, tyrkysová, fuchsiově růžová a červená působily, jako by si je vypůjčil z indického Taj Mahalu, a hlavně - bohaté květinové potisky evokovaly japonská kimona, vzpomínku na dětství, prožité v otcově čajovně.
Pro Kenza byla však nejtypičtější jeho až neuvěřitelně jemná harmonie, která v závěru zázračně spojovala vzájemně si protiřečící vlivy a detaily, bez výjimky v četných metamorfózách nových proporcí, pocházejících z Východu. Jeho prezentace kolekcí byly vždycky událostí oslavovanou mezinárodním tiskem a také skutečným spektáklem - obrovskou podívanou. V říjnu 1976 proměnil předváděcí pódium v oázu s pískem a palmami, v září 1977 pro něho zpívala Grace Jonesová v Clubu 54 v New Yorku, v březnu 1978 se prostor pařížského Porte Maillot stal svátečním jarmarkem s krasojezdkyní na bělouši pod střechou obrovského šapita. V říjnu 1983 nechal Kenzo v zahradách zámku Maison Laffitte postavit průsvitné stany, k dvacetiletému výročí svého domu uspořádal v Muzeu krásných umění obrovskou barokní slavnost s pohoštěním z kuchyní celého světa. V roce 1995 uvedl francouzský automobilový výrobce Renault limitovanou sérii vozu Twingo, podle Kenzova dezénu. Kenzo je také prvním módním tvůrcem, který byl v New Yorku vyznamenán Cenou míru - stalo se tak v únoru 1998 a historie se opakuje i v tomto roce. Na tyto ceny byl autor nesmírně hrdý. Pro příležitost první události vytvořil pohádkové Šaty míru - dlouhé ve splývavé pouzdrové linii v barvě slonoviny, celé vyšité motivy třešňových květů. Model byl vyjádřením jeho životního kréda, které od svých začátků neustále sděloval světu: La vie est belle - život je krásný. Kenzo vytvořil z módy jedinečné impérium. Jeho značka má ve světě 37 butiků, z nichž 16 je ve Francii, řadu úspěšných vůní, pánskou a dámskou modelovou konfekci a veškeré typy prádla pro domácnost a módní doplňky.
V době, kdy odcházel z nablýskaného světa módy, mu všichni jeho tvůrčí kolegové vzdali hold tím, že si pro vlastní modelové kreace "vypůjčili" jeho oblíbená témata. Halenky, inspirované rumunským folklórem, vysoké ruské holinky, zářivé indické barvy. Téměř ve všech kolekcích se také objevovaly zjemnělé linie v lehkosti japonského stylu. Možná že právě tehdy Kenzo dospěl k přesvědčení, že se jeho život na poli módy bezezbytku naplnil. Teď už o tom může meditovat ve svém obrovském domě nedaleko Bastilly, který s nesmírným vkusem spojuje vlivy Východu a Západu v jedinou oku lahodící směs. Jsou v něm cenné sbírky dekorativních předmětů z celého světa včetně překrásné sbírky slonů, jeho nejmilejšího zvířete. V zahradě, navržené v duchu zen, tichounce šumí fontána, dokonalá replika otcovy čajovny z Kenzova dětství.
Kenzo, nejpařížštější z japonských tvůrců, byl vždycky tichým revolucionářem módy. V den 7. října 1999 představil třem tisícům pozvaných svou poslední kolekci včetně retrospektivní výseče z tvůrčích třiceti let. Svůj prapor předal dvěma "následníkům trůnu" - Francouzovi Gillesovi Rosierovi a Dánovi Royovi Krejbergovi. Oba u něho pracovali již po několik sezón jako umělečtí ředitelé dámských a pánských kolekcí a ve stínu Mistra vnímali styl Kenzo s jemným orientálním nádechem. O další budoucnost domu a značky Kenzo, který znovu v roce 1993 zakoupila společnost LVMH, není obav.
Ale KENZO už napříště bude bez Kenza.

Věra Hrubá