Lahůdky z národních divadel

Lahůdky z národních divadel

(TOF)
Nechci být uštěpačný, ale poznámku si neodpustím: Českým divadlům hrozí běsi s nouzí. Možná právě proto se na dobré inscenace, jak na lepší časy, začíná blýskat dokonce i ve třech našich národních divadlech. Hned se to pokusím doložit.
Vynikající, jazykově dokonalý, a již těžko překonatelný překlad Shakespearovy komedie Mnoho povyku pro nic z pera Martina Hilského a u nás dlouho nevídaná síla vřídel režijní invence maďarské režisérky Enikó Eszenyiové, to je základ kolosálního diváckého, a konečně také kritického úspěchu italsky horkokrevné inscenace ve Stavovském divadle ND Praha.
Tentokrát nevadí kostýmový posun hry (Andrea Barthaová). Nepřeženu, když připomenu, že poslední tak všestranně výraznou inscenaci v ND byl Rok na vsi M. Krobota. Stylová čistota, suma gagů vzdalujících Mnoho povyku pro nic obvyklé shakespearovské piety, atmosféra. Je-li vůbec co vytknout, tak snad jen dočasná ztráta dechu při prvním výstupu povedené měšťanské stráže (v dalších už naplno exceluje Miroslav Donutil) a při vyšetřování vrcholu onoho "povyku", domnělé nevěry Héró (Kateřina Winterová).
Jak si dokážou zařádit herci ND, jakými komediálními talenty jsou např. Hana Ševčíková (Beatrice), Sabina Králová (Margareta) a strhující Filip Blažek (vagabund Benedick)! O Jiřím Kodetovi, Aloisi Švehlíkovi, Ondřeji Pavelkovi či Miloši Nesvadbovi to tvrdit určitě nemusím. "Povykem pro nic" možná dobré a těžko se na svět deroucí dobré úmysly o živější podobu starého Národního kolosu konečně vyhrály na celé čáře.
Také v ND Brno se mocným rozmachem režiséra Zbyňka Srby vyšvihli k vynikajícímu inscenačnímu výsledku, ke Králi Janovi Friedricha Dürrenmatta. To je půda na jihu Moravy ožehavá, neboť střední a starší generace si ještě dobře pamatují nezapomenutelné nastudování M. Páska v Divadle bratří Mrštíků ze začátku 70. let.
Začátek třináctého století, čas vydání Velké listiny svobod v Anglii, mocenské ztráty Jana I. Plantageneta, řečeného Bezzemka, nejenom s francouzským králem Filipem II. O navenek rytířském soupeření, jež je ale ve skutečnosti velkou šachovou partií o moc, vypráví krutý příběh, který Dürrenmatt obměnil podle Shakespearovy hry Život a smrt krále Jana.
Podivuhodnou aktuálnost, která nepotřebuje žádné vnější textové znásilňování, objevil režisér s dramaturgem Václavem Cejpkem v Králi Janovi. Nikoli dosazováním novodobých mocenských atributů, nýbrž uchováním oněch historických, odhaluje inscenace podivuhodnou paralelu superkoalic a opozičních smluv, ze všeho nejvíc ale lživost i výnosnost oboru zvaného politika.
František Derfler v titulní roli, Ladislav Lakomý coby jeho sok Filip a Jaroslav Dufek jako kardinál Pandulfo, strážce božího království na zemi, to je ďábelská koalice. Současní autoři se bojí nastavovat zrcadlo, Brno s Dürrenmattem je o krok vpředu...
Z jiného, a kupodivu dobrého těsta je opereta Hledám děvče na boogie woogie plzeňského Moliéra Antonína Procházky v ND moravskoslezském Ostrava. Totiž - také on použil k vlastnímu broušení ostrovtipu dávno již mrtvou předlohu, U veselého kamzíka Josefa Stelibského.
V Ostravě se Procházkova z gruntu naivitu i mělkost předlohy jemně akcentujícího, avšak milosrdně neironizovaného textu ujala režisérka Dagmar Hlubková, autorem pestré scény je Alexander Babraj, o dobové šlágry, které Stelibský psát uměl, se vzorně postarali sbormistr Josef Kubenka a dirigent Karel Poloch.
Hledám děvče na boogie woogie vyvrací názory, že operetu nelze resustitovat. Postarali se o to v Ostravě v neposlední řadě výborná Veronika Forejtová (Dobrmanová), půvabná Eva Zbrožková (Marcela) a další herci. Ale hlavně Procházka, který žít v New Yorku a psát anglicky...