Japonsko prožívá šok

Na hospodářském poli se srazily dvě kultury

Japonsko prožívá šok

Carlos Ghosn skončil svou nástupní řeč a v konferenčním sále v patnáctém poschodí centrály Nissan Motor Co. v Tokiu zavládlo tísnivé ticho. Pánové v tmavých oblecích, dosud téměř neomezení vládci nad koncernem, pochopili i poselství v posledních slovech rodilého Brazilce, kterými vystřídal angličtinu za japonštinu. Nic nebude jak bylo. Jediné, co oni umí lépe, je pouze japonština.
Nissan, donedávna jedna z ikon japonské ekonomiky, je v potížích. Na jeho záchranu byl povolán gaidžin, cizinec. Brazilec Carlos Ghosn, kterého předchází pověst neúprosného škrtiče nákladů schopného vyhledat i sebemenší díru, kterou jemu svěřené firmě unikají peníze. Dokázal to u Renaulta, stejný úkol, ovšem v daleko větších rozměrech, ho čeká u Nissanu.
Nevídané, neslýchané. Tam, kde platila pravidla vybrané zdrženlivosti, seniority, přísně vážené zdvořilosti, kde byly myšlenky a povely vyslovovány s ohledem na to vše a nejraději v pouhých náznacích, jak káže prastarý mrav, padají tvrdá slova: "Musíme snížit náklady o 20 procent. První cesta každého vedoucího pracovníka poté, co vstane z postele, musí vést přímo k zrcadlu. Tváři, která se v něm zjeví, řekne nekompromisně: Jsem za to osobně zodpovědný. Nechci se v této místnosti setkávat s lidmi, kteří mi řeknou, že se vynasnaží. Chci tady vidět vůdce, kteří řeknou "Provedu!"
Ztráty Nissanu jsou odhadovány astronomickou částkou 264 miliónů USD. Dluží 13 miliard USD, prodej automobilů klesá. Za posledních sedm let se snížil o 650 tisíc jednotek, což odpovídá roční produkci automobilky Volvo. Nissan v zoufalství akceptoval injekci pěti miliard USD od Renaulta, za což francouzská automobilka získala 36,8 % akcií Nissanu a vyslala Ghosna.
Japonsko ve své předlouhé historii prožilo více bolestných šoků a krizí. Právě v nich Japonci prokázali, co je síla kázně a vůle po zvratu osudu i za cenu sebeobětování. Počínaje reformou Meidži v minulém století, která zemi vycházejícího slunce vrhla na cestu modernizace a otevírání se světu. Snesli hořkost porážky ve 2. světové válce, z níž však vzešel Nippon, spol. s r. o., jak se zemi sakury také říkalo. A svět ovládlo rčení: "To dokáží jen Japonci."
Japonsko bylo zdrojem hospodářského oživení v Asii. Řečeno obrazně, stalo se onou "nejsilnější husou", která při tahu vede celé hejno. Byly to především japonské investice, které dokázaly vyzvednout hospodářství Thajska, Filipín a dalších zemí až na "tygří" úroveň. A když se Asií začala šířit "asijská chřipka" finanční a měnové krize, i ta probíhala téměř podle stejného vzoru, jakým i Japonsko sklouzávalo do recese, jen se zpožděním: Bublinová ekonomika, banky zatížené balvany špatných úvěrů...
Teď je s notnou dávkou nadsázky považován případ Nissan za další historický předěl. Henry Wallace, odpovědný v představenstvu Forda v Detroitu za finanční otázky, byl před čtyřiceti měsíci prvním Evropanem, který zasedl do manažerského křesla ve velké japonské firmě. On považuje nástup Ghosna za historický okamžik, kterým se provalí pevné zdi obklopující ekonomickou pevnost. A také za začátek konce mýtu o nepřemožitelnosti japonských manažerských metod. "Japonští manažeři snad očekávali, že napřed zvládnu obvyklé rituály, že najdu zalíbení v čajovém obřadu, v horkých lázních a smířím se i s kolektivním popíjením po práci. Místo toho jsme přešli k věci." Tou věcí byla automobilka Mazda v Hirošimě. Její ztráta se každý den zvyšovala o dva milióny USD. Po důkladném prověření a ořezání nákladů, po proklestění modelové řady se situaci podařilo konsolidovat. Ford nedávno zvýšil svůj podíl na Mazdě z pětadvaceti na 33,4 %.
Na hospodářském poli se srazily dvě kultury. Na tom, zda se podaří ve francouzsko-japonském joint venture Nissan prolnout evropskou otevřenost s japonskou potřebou konsenzu, závisí, zda se druhá největší ekonomika v globálním měřítku odhodlá k větší otevřenosti. Známky změn se v posledních letech množí. Dokonce to vypadá tak, že si Japonsko uvědomuje nutnost razantní změny modelu, který sloužil dobře po několik desítek let, ale v rostoucí globální konkurenci hrozí kolapsem. Japonsko bude muset odhodit řadu znaků, kterými se donedávna chlubilo.
Země vycházejícího slunce se nemůže dostat z recese. Ve druhém listopadovém týdnu připravila vláda už osmý balík podpůrných programů určených k nahození konjunktury. Balík opatření obsahuje "dárek" v podobě 15 biliónů jenů (cca 140 miliard EUR) určený podnikům. Přitom je už dnes jasné, že vláda nemůže doufat ve zvýšení příjmů z daní, protože recese v podstatě trvá. Jedná tedy podle zásady - "Daruj nyní, zaplať později." Nahození konjunktury má přednost před konsolidací státních financí. Vždyť příjmy fisku v nynějším finančním roce klesnou o pět procent. Stát ještě v roce 1990 pobíral z daní přibližně 60 biliónů jenů, nyní to bude jen 46 biliónů. Státe tedy opět jedná podle konceptu, který už v posledních letech několikrát selhal. Nejpozději do října příštího roku se musejí konat parlamentní volby. Kabinet premiéra Óbučiho nahodil do rybníku voličských hlasů udičku výdajů.
Právě to je jeden z tradičních modelů vztahů mezi hospodářstvím a státem, kdy stát hrál blahovolného ochránce a patrona ekonomiky. To nové na posledním programu je, že se tentokrát snad poprvé uvažuje o podstatnější pomoci malým a středním podnikům, které v sobě - na rozdíl od gigantických konglomerátů, pověstných keiretcu - dokáží reagovat pružně a rychle. Až dosud stála kreativita malých ve stínu obrů. Poprvé se má ze státní pokladny vydávat více na výstavbu bytů a investovat se má i do trhu práce.
V Japonsku se ale za ohromných bolestí rodí vědomí, že bez otevření země, bez zapojení se do kontextu světového vývoje, se návrat Japonska na globální scénu v plné síle přinejmenším zdrží. Mazda a Nissan jsou možná prvními vlaštovkami. Bez větší pozornosti však došlo např. k převzetí státem subvencované Long-Term Credit Bank americkým bankovním konsorciem, na kterém se podílí také Deutsche Bank. Byl to stát, který převzetí vycházel všemocně vstříc, určitě s vědomím, že náklady na předběžné oddlužení marodné banky beztak ponesou daňoví poplatníci.
I jinak se děje mnohé. Například japonský finanční sektor, který svou neuváženou kreditní politikou a pozemkovou spekulací inicioval vývoj k recesi, se hodlá přihlásit zpět do první ligy světového finančnictví gigantickými fúzemi národních peněžních institucí. Banky Dai-IchiKangyo, Fuji Bank a Industrie Bank of Japan se hodlají do roku 2002 zformovat do největší bankovní skupiny světa měřeno bilanční sumou. Další banky, jako Tokaii, Asahi Bank a později možná i Daiwa a Chiba Bank hodlají společně vytvořit obří regionální banku.
Japonská veřejnost s napětím očekává, co se stane z největšího světového koncernu, s firmou Mitsubishi. Právě on může sloužit za příklad keiretcu. Vyrábí vše: Paštikami počínaje, tanky konče. V portfoliu je stejnojmenná automobilka jako pojišťovna. Mnohé ze 172 firem propojených s koncernem na první pohled působí samostatně. Například rejdařství Nippon Yusen, chemický gigant Kasei, největší pivovarnický a nápojový koncern ve světovém měřítku Kirin, výrobce fotoaparátů a dalších optických přístrojů Nikon. Nejvyšší vedení se schází, samozřejmě inkognito, ovšem v japonském pojetí, tedy v podstatě veřejně, ale za zdí neproniknutelné diskrétnosti vlastní Japoncům dbalých tradic, v tzv. pátečním klubu, aby se poradili o strategiích. dříve to bylo tolerováno a chápáno jako něco samozřejmého. Nyní už musí pánové pátečního klubu čelit narážkám, že jejich strategie Japonsku škodí.
Také automobilka Mitsubishi v únoru oznámila, že by nutně potřebovala zahraničního partnera. Hovoří se o Volvu. Důvodem je, že koncernová banka Tokyo-Mitsubishi už není schopná krýt všechny ztráty automobilky. I většině dalších částí koncernu se nedaří dobře. To vyhovuje zahraničním investorům: Ztrátové koncerny by mohly být za babku. K jejich přednostem nepatří ani tak silné postavení na domácím trhu jako to, že dokázaly vytvořit celosvětové sítě s těžištěm v Asii.
K otevření dosud velmi uzavřené japonské společnosti nutí také internet. Ten je mnohdy chápán jako cesta, kterou se odvážní pustí do světa a míjejí přitom oficiální či polooficiální instituce.
Změny v Nippon, spol. s r. o., zasahuje i rodiny. Mladí lidé se snaží vystoupit z pěšinek vyšlapaných otci a matkami. Tradiční rodina, v níž jsou děti vázáni slepou poslušností hlavě rodiny, která se vrací obvykle domů až pozdě večer a v podnapilém stavu, protože večerní posezení kolektivu je povinné, s matkou přivázanou k rodinnému krbu - to přestává být ideálem. Japonky si se stále větší oblibou hledají manžela-cizince. Loni jich bylo 7500. To je o třetinu vyšší počet než ještě v roce 1990. Jiné dcery Nipponu se raději nevdávají nebo na svůj sňatek čekají podstatně déle, než bylo v kraji dosud zvykem. Loni o rozvod požádalo na 40 tisíc žen, které v manželském svazku setrvaly déle než dvacet let. I to je považováno za revoluci svého druhu. Jako symptom doby, která, jak se zdá, končí.

Petr Němec