F. D. Roosevelt

Osobnost

F. D. Roosevelt

Snad to byla jen hříčka osudu, že se v prezidentské loži washingtonského divadla v roce 1903 setkali jednadvacetiletý student Harvardu Franklin Delano Roosevelt a devatenáctiletá Eleanor Rooseveltová, vzdělaná dívka, která se nedávno vrátila ze tříletého internátního studia v Anglii. Ona byla neteří, on vzdáleným příbuzným tehdejšího prezidenta Teodora Roosevelta.
Těžko říci, proč se ti dva do sebe na první pohled zamilují. Franklin, který přijal také rodinné jméno své matky Delano, byl hezký živý chlapec, dost arogantní, s vrozenou ironií, sportovní typ. Miloval ženy a ženy zbožňovaly jeho. Eleanor byla vysoká vyzáblá dívka s ne příliš hezkou tváří. Fyzická nerovnost těch dvou provokovala okolí. Přesto se za dva roky koná svatba, z níž vzejde obdivuhodný pár. Jejich inteligence, organizační schopnosti a předvídavost se vzájemně doplňují.
Nejvýrazněji se to projevuje až v Rooseveltově prezidentském období, neboť Eleanor se po svatbě spíše stará o výchovu dětí a oplakává smrt syna. Franklin se po studiích pouští do profesní kariéry. Začíná v advokátní kanceláři, ale brzy, ještě na sklonku prezidentství svého strýce, se stává poslancem newyorského parlamentu. Aby nebyl v strýcově vleku, přechází od republikánů k demokratům. Tím spíše, že mu je blízká sociální politika této strany. V prezidentských volbách roku 1912 podporuje Woodrowa Wilsona. Když se jej zvolený prezident zeptá, co by nejraději ve Washingtonu dělal, Franklin Delano si řekne o funkci státního podtajemníka ministerstva námořnictví. V té době je to jeden z klíčových postů a jeho zásluhou bylo také americké námořnictvo dobře připraveno na vstup USA do první světové války v roce 1917. Rooseveltovu kariéru však ohrožuje milostný románek s Lucy Mercerovou, společnicí své ženy, což Eleanor těžce nese. Ale k rozvodu nedojde, manželství jen dostane nová pravidla: Nebudou spolu sdílet lože, ale kariéru.
V roce 1920 Roosevelt kandiduje na viceprezidenta. S Coxem jako prezidentským kandidátem sice prohrává, ale to je pro něj spíše jen další podnět k aktivitě. Na dovolené v Campobello však onemocní dětskou obrnou a všechny plány se hroutí. Pohyblivost rukou se sice postupně vrací, ale nohy má ochrnuté, je upoután na vozík. Nejbližší přátelé i Eleanor ho ale přesvědčují, že se musí vrátit do politiky. Obrovským úsilím částečně překonává své postižení. Nakonec se rozhodne v roce 1928 kandidovat na úřad guvernéra státu New York. Ač všude ve Spojených státech demokraté prohrávají, F. D. Roosevelt vítězí.
Prosperita, na kterou vsadili republikáni, mizí s černým pátkem na newyorské burze. Roosevelt hledá jiné řešení. Svolává konferenci guvernérů zainteresovaných států Unie a přesvědčuje je, aby se nejdříve pomohlo nezaměstnaným zavedením jejich pojištění. Tyto podpory a státní finanční injekce mohou oživit kupní sílu miliónů a znovu rozproudit hospodářství. Z této myšlenky se začíná v diskusích s mnoha odborníky především z akademických kruhů rodit plán, který nakonec dostal název Nový úděl - New Deal. Program, který mu roku 1933 otevírá Bílý dům.
Na stole nového prezidenta leží návrh senátora Huga L. Blacka z Alabamy na zavedení třicetihodinového pracovního týdne. Rooseveltovi se ale nezamlouvá, že by se problém nezaměstnanosti a vůbec nového ekonomického růstu mohl řešit jen polovičním zkrácením pracovní doby.
Mytickým heslem Ameriky je "independence" - nezávislost. Roosevelt ji přetvořuje na "interdependence" - sounáležitost. Ta je hlavním mottem jeho programu. Uvolňuje státní sklady a zásobárny, staví nové silnice, mosty a přehrady, firmám dává státní zakázky, vytváří dobrovolné pracovní služby zejména pro mladé nezaměstnané, pomáhá farmářům obdělat novou půdu, snaží se zvýšit export. Souhrn návrhů zákonů tzv. prvního Nového údělu projednává Kongres během "sta dnů" zvláštního zasedání, druhý Nový úděl vyhlásil prezident ve svém poselství v lednu 1935. Některá opatření se neosvědčují, jiná přinášejí obrovský užitek.
Prezident je v roce 1936 znovu zvolen. Zaměřuje se na mezinárodní politiku. Nutí ho k tomu situace v Evropě i Japonsku. Chápe ovšem americkou touhu po neutralitě, a tak příslušný zákon obchází smlouvou o půjče a pronájmu, aby mohl pomoci ohrožené Británii. V té době se několikrát osobně setkává s Churchillem, s nímž také udržuje intenzívní korespondenci. Začíná nové velké Rooseveltovo období, třetí a čtvrté období jeho prezidentství, což v americké historii nemá obdoby.
Uvědomuje si nebezpečí fašismu pro celý svět, ale teprve japonský útok na Pearl Harbor mu umožňuje plně zapojit Spojené státy do antifašistické koalice. Obrovské americké materiální a finanční zdroje, zmobilizované Novým údělem a válečným hospodářstvím, pomáhají rozhodujícím způsobem porazit fašismus. Prezident také souhlasil, přes varování řady vědců, s dalším vývojem atomové bomby. O jejích zkouškách a použití proti Japonsku však rozhodl Harry Truman. Během války vytváří Roosevelt základy nového světového pořádku, který by neopakoval chyby z Versailles: Na principech Atlantické charty vzniká OSN, rozpadá se koloniální svět a na konferencích velké trojky se řeší poválečné uspořádání světa. Mnoho historiků se domnívá, že v tom vyšel příliš vstříc Stalinovi.
Nelze však zapomenout, že blížící se konec války je současně předzvěstí Rooseveltovy smrti. Jeho fyzické síly rychle ubývají, až 12. dubna 1945 podléhá ve Warm Springs, kde se chtěl zotavit, záchvatu mrtvice. Bylo mu 63 let.

Milan Syruček