NOVÉ POZNATKY: Transakční náklady, instituce, stát a růst

NOVÉ POZNATKY

Transakční náklady, instituce, stát a růst

[*] Jen účinná přizpůsobivost brání zbytňování nákladů na instituce zajišťující cílené fungování společnosti a koordinaci jejích částí

[*] Evoluce politického systému má odpovídat požadavku růstu

Američan Douglass North, který v loňském roce obdržel spolu se svým krajanem Robertem Fogelem Nobelovu cenu za ekonomii, se nedávno zastavil v Paříži. Claude Ménard, vedoucí výzkumné skupiny Teoretická analýza podniků a trhů na pařížské Sorbonně, zde pořádal seminář na téma "transakční náklady". Kolem tohoto pojmu vznikla celá teorie, kterou profesor North, zaměřením historik ekonomie, podrobně rozpracovává.

O co jde?

Vychází z názoru, že na ekonomický růst má vliv jednak vývoj politických institucí, jednak technologické inovace. Klíčové místo přitom zaujímají tzv. "transakční náklady". Jsou to finanční výdaje nezbytné pro fungování společnosti a zajišťují koordinaci jejich částí, totiž politického, ekonomického a sociálního systému.

"Transakční náklady" nezahrnují jen výdaje spojené s vládou, administrativou, sociálním zabezpečením, tedy s "byrokracií" obecně a dále výdaje na politické strany. Řadí se sem také banky, pojišťovny a vůbec celá sféra finančnictví, která dovršuje, jak vykládá profesor North, celek transakčního procesu. Navíc je nutné sem připočítat i osoby, které plní administrativní úkoly v širokém slova smyslu, jako jsou účetní a právníci.

Do sféry "transakčních nákladů" nemá být naopak zahrnuto zdravotnictví a vzdělávání, tedy sféry, které "produkují jisté statky". Jejich administrativa však zůstává součástí transakční nákladové složky. Aby mohl poměřovat "transakční náklady" a sledovat jejich evoluci, sčítá North podíly jednotlivých transakčních aktivit na hrubém národním produktu. Porovnává je pak s podílem výrobních podniků se srovnatelným počtem zaměstnanců v administrativě.

Tendence ke zbytňování

Z teorie, která úrovní "transakčních nákladů" přisuzuje mimořádný vliv na ekonomický růst, vyplývá nutnost soustavně sledovat funkčnost a efektivitu institucí, které ovlivňují úroveň "transakčních nákladů".

Mají totiž tendenci zbytňovat a tak paralyzovat ekonomický růst. Aby se tak nestalo, musejí si instituce osvojovat tzv. "účinnou adaptabilitu". Je to schopnost přizpůsobovat se ekonomickému pohybu a schopnost přijímat rozhodnutí beroucí ohled na ekonomický růst v dlouhodobé perspektivě.

Český úspěch

Během své pařížské návštěvy hovořil profesor North mimo jiné o přechodu východoevropských zemí k tržní ekonomice. Ačkoliv hodnotí tento proces jinak dosti pesimisticky, zmínil se o České republice jako o výjimečném případu. Jak přiznal, pracoval u nás nějaký čas jako poradce vlády, a dosavadní český přístup k transformaci ekonomiky pokládá za "skutečnou success story".

Úspěch je dán tím, že se tu podle jeho slov "podařilo reorganizovat právní systém a nalézt účinnou metodu privatizace veřejného sektoru". North uvedl, že je tomu tak z velké části zásluhou dobrých tradic. Prohlásil v této souvislosti: "Česká ekonomika byla před rokem 1948 vysoce rozvinutá. Měla k dispozici správní úřednictvo vychované rakouským systémem, díky kterému se dařilo vytvořit produktivní hospodaření. O čtyřicet čtyři let později mohli Češi obnovit původní systém a adaptovat ho na nové podmínky. Václav Klaus pak učinil vcelku rozumná rozhodnutí ve sféře ekonomické politiky."

Instituce a soutěživost

Profesor North je především historik ekonomie, a proto ho přitahují především dlouhodobé vývojové tendence a hledání příčin vývojových změn v delší časové perspektivě. Zároveň ekonomiku a její vývoj nahlíží vždy ve vazbě s politikou a s úrovní politického rozhodování. Bez politiky, která je schopna vytvářet systémy umožňující ekonomický růst, soudí North, vyznívají ekonomická opatření naprázdno.

V této souvislosti upozorňuje na souvislosti privatizace. Pokud není přechod vlastnictví do soukromých rukou doprovázen reformou institucí, která podporuje soutěživost, potud zároveň nedochází k technologické inovaci a nové subjekty postrádají dostatečný prostor k aktivitě, efekt privatizace se znehodnocuje.

Zatímco Česká republika je pro amerického odborníka zatím dobrým příkladem, opačně funguje privatizace v zemích Latinské Ameriky. Neznamená tam totiž zároveň likvidaci monopolů a státních intervencí. V takovém případě privatizace, jak tvrdí North, "neslouží k ničemu".

Permanentní imperativ

Udržování ekonomického dynamismu by se mělo, vzato podle intencí Northova názoru, stát permanentním imperativem pro politické struktury. Je to úkol nad- míru složitý, který nadto není dosud teoreticky příliš dobře zvládnut. "Pokud ještě dobře neznáme vztahy mezi politickou evolucí a ekonomickým růstem," říká americký profesor, "vidíme, že se po určitém období ekonomického růstu začnou vytvářet kompaktní zájmové skupiny, které se zabydlí v politickém systému, vytvoří monopoly a stanou se brzdou produktivity."

Ekonomická politika by proto měla soustavně usilovat o udržení "účinné adaptability" institucí, což znamená soustavné přizpůsobování se na nové podmínky vytvářené pohybem ekonomiky a trvalý zájem o růst v dlouhodobé perspektivě.

Historická dimenze

Názory, které deklaroval profesor North při své letošní pařížské návštěvě, jsou zajímavé v řadě směrů. Především pohled historika-ekonoma je sympatickým oživením běžné polemiky ekonomů, která se odbývá zpravidla v zajetí prezentismu. Historická dimenze jeho výkladu je vyvážena jasným vědomím aktuálních problémů světové ekonomiky. Není ozvukem jakéhokoliv historismu, který by chtěl aktivitu lidí předem podvazovat odkazem na nevyhnutelné determinující vazby a vztahy.

Stejně tak sympaticky vyznívá jeho přiznání, že soudobá ekonomie si vzdor enormnímu teoretickému úsilí neví v řadě praktických případů rady a tápe. Jak sladit v praxi například evoluci politického systému s požadavkem dlouhodobého ekonomického růstu zůstává stále otevřenou otázkou. Northova "účinná adaptabilita" institucí "transakčních nákladů" je sice promyšlenou hypotézou, ale k jejímu praktickému užití chybí zatím metodický klíč.

ZDENĚK MÜLLER, Paříž