ROZHODČĺ ŘĺZENĺ: Rozhodčí soud bude řešit i vnitrostátní majetkové spory

ROZHODČĺ ŘĺZENĺ

Rozhodčí soud bude řešit i vnitrostátní majetkové spory

[*] Od 1. ledna nová právní úprava

[*] Lze očekávat rychlejší řízení než u obchodních soudů

[*] Dislokovaná pracoviště v některých regionech

Nedávno - 12. ledna - jsme uveřejnili statut a řád Rozhodčího soudu včetně Pravidel o nákladech řízení, jimiž se s účinností od 1. 1. 1995 řídí organizace a činnost Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Tyto normy vydal Rozhodčí soud na základě zákonného zmocnění a publikoval je v Obchodním věstníku č. 51, roč. 1994. Nová právní úprava v této oblasti byla příležitostí k rozhovoru s tajemnicí Rozhodčího soudu JUDr. Jitkou Mothejzíkovou.

V čem spočívá význam vydání nových organizačních a procesních norem pro Rozhodčí soud?

Vydáním statutu navazuje Rozhodčí soud na období svého vzniku v r. 1949 a prvních let existence, kdy jako orgán zřízený ministerstvem zahraničního obchodu měl svůj statut a řád. V souvislosti s právní úpravou obsaženou v zákoně č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, byly věci organizace a řízení soudu začleněny do řádu, který byl později vydán formou vyhlášky č. 14/1988 Sb. Tento řád platil až do konce loňského roku. Nyní má tedy Rozhodčí soud opět dvě normy, z nichž statut v souladu se zákonným zmocněním upravuje otázky řízení a organizace soudu včetně jejich ekonomického zajištění. Řád se soustřeďuje již výhradně na problematiku rozhodčího řízení (to znamená problematiku čistě procesního rázu), přičemž přílohu řádu tvoří Pravidla o nákladech řízení, která s tím bezprostředně souvisejí. Považuji toto řešení za logické a odpovídající postavení a významu Rozhodčího soudu.

V čem se obsah nově vydaných norem liší od dosavadní úpravy?

Především v tom, že nová právní úprava provedená zákony č. 216/1994 Sb. a 223/1994 Sb. dává Rozhodčímu soudu právo nezávisle rozhodovat o vlastní organizaci, řízení, jmenování rozhodců a o ekonomických a dalších otázkách souvisejících s činností soudu, tj. ve všech oblastech působení jednat vlastním jménem a nést za to odpovědnost. Tato samostatnost a nezávislost Rozhodčího soudu odpovídá pojetí rozhodčího řízení a soudnictví, jehož podstatou je, že je organizováno a probíhá nezávisle na státních nebo jiných orgánech, organizacích či institucích. Statut tak řeší veškeré otázky potřebné pro činnost Rozhodčího soudu z hlediska řízení soudu, jeho organizace a ekonomiky.

V řádu došlo k několika menším úpravám, týkajícím se zejména uplatňování námitek započtením v průběhu rozhodčího řízení. Samozřejmě byla vypuštěna ustanovení pojednávající o organizaci soudu, která nyní, jak jsem již uvedla, obsahuje statut. Dílčí změny řádu se promítly pochopitelně i do Pravidel o nákladech řízení, kde kromě toho došlo k dalším drobnějším úpravám.

Rozhodčí soud působí podle zákona při Hospodářské komoře ČR, ale v názvu nese označení "při Hospodářské komoře a Agrární komoře". Jak jste se vyrovnali s touto anomálií?

Jsem přesvědčena, že se vyrovnáme dobře, ale to záleží nejen na Rozhodčím soudu samém, ale také na obou komorách, tak jak to vyžaduje nezávislé postavení soudu. Soud působí podle zákona při Hospodářské komoře, což neznamená, že by byl její součástí, ale naopak že působí nezávisle na ní, což má svůj význam, o němž jsem již hovořila. V názvu soudu se zdůrazňuje, že soud působí při obou komorách, čímž se proklamuje především jeho obecná působnost, a chcete-li použitelnost, v rozhodčím řízení. Komory i soud jsou však jinak subjekty s vlastní náplní a úkoly a vlastní odpovědností, které fungují nezávisle jeden na druhém.

K vysvětlení vzniku této anomálie bych připomněla snad to, že podle původně platného znění příslušných ustanovení zákona č. 301/1992 Sb. měly obě komory právo po vzájemné dohodě zřídit rozhodčí soud. Nově schváleným zákonem č. 223/1994 Sb. byla tato ustanovení nahrazena novými, podle nichž obě komory již toto právo nemají. Soudem působícím při Hospodářské komoře jako právním nástupcem bývalé Československé obchodní a průmys-lové komory se stal ze zákona náš Rozhodčí soud, tedy soud působící až do konce loňského roku při Československé obchodní a průmyslové komoře.

Znamená to, že budete muset spolupracovat s oběma komorami?

Samozřejmě, Rozhodčí soud má velký zájem spolupracovat nejen s Hospodářskou, ale pochopitelně i s Agrární komorou. Tento zájem je nepochybně i na straně komor, neboť předsednictvo soudu mělo s prezidenty a dalšími zástupci obou komor od vydání zákona již několik pracovních schůzek. Kromě toho je zde právo představenstev komor jmenovat na dobu tří let předsednictvo soudu. Statut stanoví, kdo může být jmenován do této odpovědné funkce. Může to být pouze rozhodce zapsaný na listinu rozhodců vedenou Rozhodčím soudem, který je vysoce odborně způsobilý, působil delší dobu jako rozhodce, absolvoval nejméně 10 let právnické praxe a požívá vážnosti u odborné právnické veřejnosti doma i v zahraničí. Zde bych ráda upozornila na nepřesnost v textu statutu uveřejněného ve vašem listě, kterou jsme v podkladech pro tisk nedopatřením nezachytili. V čl. III odst. 1 má být místo slov "působil alespoň deset let jako rozhodce" správně uvedeno "působil delší dobu jako rozhodce".

To všechno jsou kritéria sledující především zachování kvality a vysoké profesionality rozhodování v předsednictvu soudu, které zejména rozhoduje v řízení o námitkách nepříslušnosti a o pochybnostech o příslušnosti Rozhodčího soudu k rozhodování některých sporů u našeho soudu zažalovaných, ale také vydává stanoviska k různým právním problémům rozhodčí praxe. Základním úkolem předsednictva je ovšem řízení Rozhodčího soudu jako celku. Protože dosavadní předsednictvo zůstává ze zákona ve svých funkcích a komorám nebylo dáno právo předsednictvo odvolávat, lze v nejbližších třech letech jmenovat nové členy tohoto orgánu jen na místa uvolněná v důsledku rezignace nebo úmrtí ve smyslu statutu. Současné předsednictvo dalo komorám pro takový případ určitý návrh.

Budou v předsednictvu soudu také zástupci obou komor?

Na první pohled logická otázka. Ale když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že by to byla velká chyba. Jakýkoli prvek znamenající byť i jen možnost ovlivnění řízení soudu nebo jeho rozhodování zvenčí by mohl zpochybnit nezávislost a nestrannost soudu. Tím by vytvořil prostor pro zpochybňování nejrůznějších aspektů činnosti soudu zejména ze strany zástupců účastníků řízení, ale také ze strany konkurenčních rozhodčích soudů v jiných státech. To je běžná praxe a poměrně časté chování, známé hlavně u právních zástupců stran sporů v zájmu snah o protahování řízení. U konkurenčních rozhodčích soudů je to pak jeden ze způsobů konkurenčního boje, i když nikoli ten nejregulérnější. Pokud může předsednictvo soudu, které je jedině oprávněno o takových záležitostech rozhodovat, pochybnosti vyvrátit s poukazem na soulad norem s faktickým stavem, dojde nanejvýš k již zmíněnému pozdržení v řízení. Pokud by však původ takových pochybností tkvěl ve faktickém stavu, tj. např. v přímé účasti zástupců určitých zájmových skupin na řízení soudu a rozhodování, nebylo by možné takové pochybnosti s úspěchem vyvrátit, což by soud i řízení před ním vážně poškodilo. V souladu se statutem mohou řídit soud pouze nezávislí rozhodci povolaní k tomu představenstvy obou komor s ohledem na svou vysokou odbornost a další stanovené předpoklady. V takovém řízení soudu vidím i já osobně jedinou možnou perspektivu nejen v současné době, ale i do budoucna.

Máte na mysli rozšíření kompetence Rozhodčího soudu na veškeré, tedy i vnitrostátní spory majetkové povahy?

Ano, to především. Rozhodčí soud je zatím jediným fungujícím rozhodčím soudem v naší republice s obecnou působností týkající se majetkových sporů. Další zákony předpokládající vznik rozhodčích soudů počítající se vznikem celkem úzce specializovaných rozhodčích soudů, např. při Burze cenných papírů a při různých komoditních burzách. Je třeba si ovšem uvědomit, že rozhodčí soud našeho typu a rozhodčí soud specializovaný na určitou oblast rozhodování se od sebe velice liší, ať už jde o způsob rozhodčího řízení a rozhodování, o složení sboru rozhodců či o řízení soudu jako takového. Rozhodčí soud s obecnou působností rozhoduje spory na bázi práva obdobně, jako je tomu ve státní justici. Rozhodci jsou právníci, a pokud je v průběhu řízení třeba odborného posouzení otázky znalcem, přizve se příslušný odborník, jehož zjištění slouží jako jeden z podkladů pro rozhodnutí. Rozhodčí soud specializovaný např. na spory z obchodů na plodinové burze rozhoduje spory jiného druhu, třeba o množství nebo kvalitě určitého zemědělského produktu. Rozhodci jsou zpravidla odborníci na příslušné komodity, kteří spornou záležitost posuzují z čistě odborného, v našem případě plodinového hlediska. Charakter řízení napovídá, že bude zřejmě relativně velice krátké. Pokud se vydává na závěr takového řízení rozhodnutí, které má sloužit případně jako exekuční titul, musí být potom stejně zpracováno právníkem podle nálezu komoditních rozhodců.

Vraťme se však k tomu, co Rozhodčí soud čeká v příštích měsících v souvislosti s rozšířením jeho kompetencí, pokud jde o vnitrostátní majetkové spory.

Rozhodně bychom se nechtěli dostat do obdobné situace, v jaké se nacházejí obchodní soudy. Aby k tomu nedošlo, začali jsme s přípravou podmínek pro rozšíření naší činnosti již loni a hodláme letos pokračovat s ještě větší intenzitou. Náběh sporů není zrovna krátkodobou záležitostí. Předpokládáme však, že právě s ohledem na situaci zejména v obchodním soudnictví začnou spory z vnitrostátních majetkových vztahů docházet již v nejbližší době a s přibývajícím časem se bude jejich počet rychle zvyšovat. Je ovšem zřejmé, že perspektivně nelze rozhodovat všechny vnitrostátní spory na jednom místě v Praze, kde sídlíme. Proto bychom postupně chtěli zřizovat kanceláře v místech, kde k tomu budou nejlepší předpoklady. Rozhodně nepůjde a podle zákona zatím ani nemůže jít o samostatné rozhodčí soudy. Půjde o dislokovaná pracoviště našeho soudu v regionech, kde k tomu budou podmínky a kde budeme vidět potřebu jejich zřízení v závislosti na četnosti sporů. Tyto věci budou nesmírně organizačně náročné, ale neméně důležité bude vyškolení dalších rozhodců a administrativních zaměstnanců kanceláří. VÁCLAV VOPIČKA