Podnik potřebuje dobře vedené účetnictví, aby znal pravdivý obraz své finanční situace a hospodářských výsledků

Podnik potřebuje dobře vedené účetnictví, aby znal pravdivý obraz své finanční situace a hospodářských výsledků

[*] Zmatení většiny pojmů narušuje kvalitu databází mikroekonomiky

[*] Přetrvává pomalý záběh nové filozofie základních údajů podniku

[*] HIM (hmotný investiční majetek) je nejasnou informací o majetku

Od ledna 1993 v České republice platí výrazně nová metodika podnikového účetnictví. Důležité výkazy roční závěrky, rozvaha i výsledovka, jsou v dnešním pojetí srovnatelné s evropským standardem. Na základě podrobných předpisů Ministerstva financí se podniky těmto změnám již celkem dobře přizpůsobily. Na straně uživatelů, tj. těch, kteří se o hlavní finanční údaje podniků zajímají a tak či jinak s nimi dále pracují, je situace o něco horší.

Při částečném zmatení klíčových pojmů účetnictví, které pozoruje veřejnost a přiznávají to i odborníci, má dnes problémy s jasnou interpretací finančních údajů o svém hospodaření i samotný management některých podniků. Ne každý kapitán průmyslu má chuť a čas věnovat se účetnictví jako svému hobby. I dobrý ekonom může být zaměřen více jako uživatel výstupních rozhodujících údajů podnikového účetnictví než jako znalec všech tajů, jemných odstínů a zvyklostí této obdivuhodné profese.

Záběh nové filozofie účetnictví v širší ekonomické praxi bude zřejmě ještě nějaký čas trvat. Bylo by dobře tuto dobu zkrátit a srovnat do patřičného pořádku základní abecedu mikroekonomických informací. Oč vlastně jde?

Finanční údaje neutajíš

Unavený organismus národního hospodářství, řízeného přes odvětvová ministerstva až po jednotlivé státní podniky centrálním plánem, se v této podobě před pěti lety po naprostém vyčerpání všech sil jednoduše zhroutil. Skončila činnost armády plánovačů rozepisujících plánované výkony a stovky dalších ukazatelů. Skončily administrativní práce podniků na objemných hlášeních a výkazech "plnění" plánu. Podniky ucítily tuto z nebe spadlou decentralizaci řízení a přišla doba jejich samostatného rozhodování. Ve svém vlastním životním zájmu potřebuje podnik dobře vedené účetnictví, aby znal pravdivý obraz své finanční situace a hospodářských výsledků.

V přechodném období před nástupem velké privatizace se vyskytovaly i takové názory, že odstátněný podnik nemá zapotřebí nikomu a nikam hlásit výsledky svého hospodaření. Když byl na začátku první vlny kupónové privatizace v roce 1992 uveřejněn seznam 1490 československých podniků s hlavními údaji, přijala to odborná veřejnost jako průlom ekonomické informační bariéry. V tomto směru naprosté jasno učinily v roce 1993 prováděcí předpisy Ministerstva financí k zákonu o účetnictví. Středním a velkým podnikům je v nich natvrdo uložena povinnost zveřejňování hlavních údajů účetní závěrky ověřené auditorem, ve stanoveném minimálním rozsahu.

Možná pro někoho bylo překvapením, že tyto údaje podnik nemůže považovat za své obchodní tajemství. V civilizovaném světě vyspělých tržních ekonomik také ne. Údaje o stavu majetku a o výsledcích ročního hospodaření velkých kapitálových společností zabírají v našich sousedních zemích EU celé stránky veřejného úředního tisku.

Je třeba si zvyknout, že zveřejňování údajů v Obchodním věstníku je součástí nového systému. Kromě této "úřední" povinnosti záleží pak už jenom na postoji managementu, kdy, komu a kolik informací o podniku bude poskytovat jinými kanály, například prostřednictvím ekonomické žurnalistiky. I tímto způsobem se může zlepšovat nebo oslabovat goodwill, dobré jméno a cena firmy. Podnik, který se ve správné chvíli a na správném místě zachová jako otevřený světu, může tím ve prospěch svých strategických záměrů výrazně zabodovat. I kdyby v té chvíli měl plno staros- tí, protože se mu hospodářské výsledky propadají do červených čísel.

Bývá zvykem, že při prvním kontaktu se obchodní partneři představují jeden druhému. V případě vážného jednání například o významné dlouhodobé nabídce chtějí obě strany o sobě vědět něco víc než jenom obchodní jméno, IČO a číslo faxu. Proto musí být podnik vždy připraven představit se také základními informacemi o stavu svého hospodaření. Špičkový manažer ovládá i takové umění, jako je optimistické přiznání a vysvětlení momentálně špatné kondice podniku. Příslušné finanční údaje by měly být prezentovány jasně a srozumitelně, ať už pro tuzemského, nebo zahraničního partnera. Ekonomické zpravodajství denního i odborného tisku je v posledním roce přehlídkou až příliš pestré terminologie těch nejzávažnějších údajů. Nic proti bohatství českého jazyka, pokud se ale namísto zajímavých informací nepředkládají méně zajímavé hádanky.

Překvapení v režii CKP

Poprvé podle nové metodiky se zpracovávaly účetní závěrky na začátku roku 1994. Současně probíhala příprava druhé vlny kupónové privatizace. V březnu 1994 byl uveřejněn seznam privatizovaných podniků s jejich hlavními údaji. Například výkony, bilanční zisk a míra odepsanosti základních prostředků, s hodnotami v časové řadě za roky 1991, 1992 a 1993. Známé, tradiční a běžně používané údaje. Na tento materiál Centra kupónové privatizace se doslova vrhly všechny investiční fondy (společnosti) a také milióny diků. Databáze v profesionálních počítačích se začaly naplňovat novými soubory údajů, ukazatelů a výsledků jejich analýzy pro vytipování vhodných podniků.

Čas o pár týdnů pokročil a podniky začaly postupně zveřejňovat hlavní údaje z rozvahy a z výkazu zisků a ztrát za rok 1993. Leckdo zažil značné překvapení, kromě účetních profesio- nálů, kteří se již stačili přeškolit na novou účetní metodiku a věděli tedy "své". Protože:

1. Materiály CKP byly přetištěny prakticky ve všech novinách. Bez nadsázky tedy celá veřejnost přijala informaci, že transformace ekonomiky je kontrolována sledováním starých známých údajů podnikového hospodářství, jako jsou zejména výkony a bilanční zisk.

2. První pohled na hlavní údaje účetní závěrky libovolného podniku za rok 1993 stačil ke zjištění, že téměř všechno je jinak a výše uvedené údaje CKP jsou tak nějak "mimo mísu".

Je naprosto evidentní, že CKP nechtělo komplikovat časovou řadu údajů. S tímto dobrým úmyslem proto aplikovalo pojmy odpovídající starší účetní metodice i na poněkud nešťastný zlomový rok 1993. Nejde o nějakou diskusi v jazykovém kroužku, ale o to, že jiné výrazy mají také jiný význam a odlišné hodnoty (čísla) příslušných finančních údajů. Konkrétně:

Výkony byly ve starších účetních závěrkách přesně definovanou a přímo ve výsledovce vyčíslenou položkou. Nová metodika nezná tento pojem ani nedefinuje a nezavádí jiný údaj obdobného významu. Oficiální vysvětlivky k informacím podle seznamu CKP říkají, že výkony podniku je údaj charakterizující tržby z činnosti. Bohužel tento pokus o zjednodušující vysvětlení je například pro průmysl a stavebnictví velmi nepřesný. Již samotné použití výrazu "tržby" je špatná nápověda pro aktuální otázky, co je co. Základem účetní konstrukce výkonů byl totiž svého času finanční objem výroby, který se může od tržeb lišit o desítky procent (vlivem změny stavu zásob).

Bilanční zisk ve starší metodice znamenal celkový roční zisk podniku před odečtením odvodů a daní. Byl vykazován jako výsledný údaj účtování při roční závěrce, jako výsledek celé bilance výnosů a nákladů. Odvody a daně byly předmětem až následné účetní operace v rámci "použití hospodářského výsledku". Můžeme shrnout: stará výsledovka končila vlastně hrubým ziskem a údaj čistého zisku po zdanění neobsahovala.

Naproti tomu je poslední položkou dnešního výkazu zisků a ztrát "hospodářský výsledek za účetní období" čili zisk nebo ztráta, ve kterém je již daň z pří- jmů započtena jako jedna z nákladových položek. Nová výsledovka tedy končí čistým ziskem, a protože je tento údaj výsledkem celé bilance výnosů a nákladů, může být též označován jako zisk bilanční, tvrdí přední teoretici českého účetnictví. Zkušený účetní praktik v podniku každému ale bez váhání řekne, že bilanční zisk je zisk před zdaněním, tj. hrubý zisk.

Geograficky nejbližším příkladem evropského standardu účetnictví jsou naše sousední německy mluvící země EU. Jejich výsledovka končí údajem Bilanzgewinn (v doslovném překladu bilanční zisk), který je čistým ziskem po zdanění. Výše popsaný vývoj české účetní metodiky spolu s možností infiltrace vlivu německé terminologie vede k riziku dvojího možného výkladu údaje bilančního zisku. Proto raději tento pojem již (prozatím) nepo- užívat.

Výroba, nebo tržby?

Jako hlavní údaj charakterizující průmyslovou činnost používá česká statistika výrobu zboží v tisících Kč. Tento pojem vyvolává nežádoucí asociaci s položkou tržby za prodej zboží, která figuruje ve výsledovce na čestném a výrazném prvním místě, ale znamená pouze obrat obchodní činnosti podniku. S výrobou a jejím objemem nemá nic společného! Není známo, proč ČSÚ nezavedl ve shodě s běžnými výrazy zahraničních statistik buď zcela prostý a srozumitelný pojem výroba, nebo ortodoxní objem (hodnota) výroby.

V poslední době řada průmys- lových podniků a stavebních firem provozuje kromě výrobní činnosti také obchodní činnost, tj. nákup zboží za účelem jeho prodeje. Ve struktuře výsledovky ale není vytyčen takový údaj, který by charakterizoval celkový objem hlavních aktivit podniku. O tom již byla zmínka, že za dřívější výkony nenabídla dnešní metodika náhradu. Že by snad v tržním hospodářství bez státního centralismu neměl žádný takový údaj své opodstatnění?

Ať tak či jinak, na prvním místě sledovaných základních údajů společností všeho druhu je v zemích EU obrat čili celkový prodej (něm. Umsatz, angl. Turnover nebo Sales). Na pozadí volby tohoto univerzálního údaje i pro průmysl je skryta principiální filozofie moderního podnikání, že hlavní problém není vyrobit, ale prodat. Podle celkového obratu se hodnotí například tempo růstu z roku na rok nebo v delší časové řadě. SPK sice již neexistuje, ale jsou zde jiní, pro něž je ukazatel tempa růstu zajímavý, například sám podnik, jeho představenstvo, akcionáři atd.

Hodně podniků v České republice tuto filozofii iniciativně převzalo a běžně již pracují s pojmy obrat (celkem) nebo tržby (celkem). V české výsledovce to vyžaduje sečíst dvě položky: tržby za prodej zboží plus tržby za prodej vlastních výrobků a služeb. Některé podniky však jako by stále tápaly, vypouštějí na svět dnes již rušivé informace o výkonech, celkových výnosech a jiných údajích s malou nebo téměř žádnou vypovídací schopností.

Aktiva celkem, z toho HIM

Aktiva celkem ve výkazu rozvahy vyjadřují součet veškerého majetku podniku v jeho konkrétních formách. Zejména v průmyslu velmi významnou položku představuje hmotný investiční majetek. V tomto případě praxe neváhala a rychle si oblíbila zkratku HIM. Jde v podstatě jen o změnu názvosloví bývalých základních prostředků (ZP), tj. stavebních objektů, strojního a jiného zařízení, ale také pozemků atd.

Bývalo užitečným zvykem rozlišovat ZP v pořizovací ceně nebo v zůstatkové hodnotě (účetnictví to samozřejmě musí dělat i dnes) a příslušné údaje kdykoli takto jasně označovat. Ve zveřejňovaných údajích se však uvádí pouze HIM bez bližšího označení. Předpisem je stanoveno, že všechna zveřejňovaná aktiva jsou zásadně jejich tzv. netto údaje z rozvahy. Teprve takto poučeni pochopíme, že u položky HIM jde o zůstatkovou hodnotu. Ale ani po tomto poznání toho moc nevíme, protože oprávky čili akumulované odpisy se nezveřejňují.

Publikované údaje rozvahy tudíž neumožňují posoudit míru odepsanosti (opotřebovanost) HIM a hádankou je také jeho objem v pořizovací ceně. Protože v ČR jsou některé podniky, jejichž založení a historie spadá do minulého století, ale vedle toho také závody postavené na zelené louce v nedávné době, je samotný netto údaj HIM - bohužel - tak trochu nejasnou informací o podnikovém majetku...

Kdo má rád autority, může si tento názor nechat vysvětlit od P. A. Samuelsona, který ve své slavné Ekonomii s neuvěřitelným polopatismem odvozuje, jak je dobře v rozvaze uvádět pro HIM dvě čísla:

jedno kladné = pořizovací cena

druhé záporné = akumulované odpisy

Výsledný matematický efekt prý je stejný, jako kdyby se do rozvahy napsala zůstatková hodnota, která tam správně patří. Proč se tak geniálně jednoduché věci tak obtížně zavádějí v praxi?

Modus vivendi

Při rychlém průběhu velké privatizace se není co divit, že zejména zahraniční komentáře poukazují na neprůhlednost české ekonomiky. Ta je také považována za jednu ze zábran mohutnějšího zájmu zahraničních investorů. Nejde ale jenom o investice, důležitá je každá možnost nového obchodního spojení na světovém trhu. Řada podniků ani nepociťuje nezbytnost investičních injekcí ze zahraničí. Neexistuje však podnik, který by mohl tvrdit, že nepotřebuje žádné zahraniční obchodní partnery.

Možná, že ČR jednou bude, nebo nebude členem EU. Harmonizace podnikatelského prostředí, tj. principiální podobnost ekonomické legislativy každé členské země s příslušným evropským standardem, je však zcela jistě aktuální pro "nečlenskou" českou ekonomiku už dnes. Uvažovat jinak nebo se snažit o něco speciálního v zemi, která si říká srdce Evropy, by asi nebylo rozumné.

V tomto článku byly naznačeny problémy s praktickou ekonomickou terminologií, které je možno pozorovat v tiskovém zpravodajství ještě teď, dva roky po radikální úpravě účetních předpisů. Protože případy žonglování s hospodářskými údaji různých podniků ve směsici starých a nových pojmů nejsou ojedinělé, nejde asi o překlepy nebo jiné chyby redaktorů. Vše nasvědčuje tomu, že v jejich práci se pouze odráží celkový, dosud neurovnaný stav.

Zdá se být proto aktuální potřeba jisté "harmonizace" na domácí půdě. Měla by spočívat a projevit se například v tom, že ve výroční zprávě za rok 1994 nebude žádný podnik uvádět pojmy a hospodářské údaje "staršího střihu", který se dnes jaksi nenosí. A také se nebude bát přidat něco navíc proti předepsanému minimálnímu rozsahu údajů, jako třeba obrat celkem a vedle HIM netto ještě HIM v pořizovací ceně. Proč ne?

ZDENĚK MORAVEC, analytik