ÚROKOVÉ VÝNOSY Z EUROBONDŮ: Srážková daň je překážkou vstupu českých subjektů na zahraniční kapitálové trhy

ÚROKOVÉ VÝNOSY Z EUROBONDŮ

Srážková daň je překážkou vstupu českých subjektů na zahraniční kapitálové trhy

Na jaře 1994 vydalo hl. m. Praha jako vůbec první subjekt ze zemí bývalého sovětského bloku komunální obligace na zahraničních kapitálových trzích, tzv. eurobondy. Po této transakci následovala v prosinci 1994 další úspěšná eurobondová emise společnosti ČEZ, a. s., v celkové jistině 150 miliónů USD. Ačkoliv oběma emisím byla v našem i zahraničním tisku věnována zaslouženě značná pozornost, dosud nebyla příliš zvýrazněna skutečnost, že v obou případech byly obligace vydány českými subjekty nepřímo.

V případě hl. m. Prahy byly obligace emitovány prostřednictvím speciálně k tomu pověřené úvěrové instituce založené v Lucembursku, tzv. fiduciářem. V případě ČEZ byly obligace vydány stoprocentně vlastněnou dceřinou společností ČEZ Finance B. V., založenou v Nizozemsku speciálně pro účely této emise. ČEZ, jakožto mateřská společnost emitenta, přitom poskytla záruku ohledně veškerých platebních závazků vyplývajících z emitovaných eurobondů. V případě obou emisí byly pak prostředky z emise okamžitě přímými emitenty poskytnuty formou půjčky dále českým subjektům (proces nazývaný "on-lending").

Nevhodná metoda

Shora uvedené emisní postupy byly nutné proto, aby se české subjekty legálním způsobem vyhnuly povinnosti srážet 25procentní daň z vyplácených úroků z obligací podle zákona o daních z příjmů. Přestože srážková daň z úroků může být snížena nebo zcela vyloučena mezinárodní smlouvou o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a příslušnou zemí, tato metoda osvobození od srážkové daně je pro emise eurobondů zcela nevhodná.

K tomu, aby úroková výplata mohla být provedena beze srážky daně, vyžadují totiž smlouvy o zamezení dvojího zdanění uplatnění příslušného nároku na osvobození (nebo snížení) od daně, každým jednotlivým skutečným vlastníkem úrokové výplaty, a to zpravidla ohledně každé úrokové výplaty z obligace. Přitom složité eurobondové systémy clearingu a vypořádání, které jsou nutným produktem mezinárodní veřejné obchodovatelnosti eurobondů, prakticky znemožňují identifikaci konečných (skutečných) vlastníků příslušných úrokových výplat v kterémkoliv daném časovém okamžiku. Velké množství emisí je registrováno v clearingovém systému v tzv. globální formě (tzn. ve formě jediné obligace reprezentující celkovou jistinu emise), přičemž obchody s jednotlivými majetkovými podíly na této globální obligaci probíhají elektronicky a v průběhu každého dne dochází ke stovkám transakcí.

Drahá emise

Zatímco podle anglického práva (které je dnes v případě eurobondových emisí právem v podstatě bezvýjimečně rozhodným) jsou clearingové systémy (či subjekty jimi zmocněné) považovány za majitele globální obligace v právním slova smyslu (tzv. právní vlastník, "legal owner"), skuteční příjemci úrokových výplat, tj. skuteční majitelé podílů na globální obligaci tzv. beneficial owners, nemohou být prakticky identifikováni.

Na rozdíl od domácích emisí obligací (např. ČEZ 16,5/98 a ČEZ 14 3/8/01), kde je 25procentní daň z úrokových výnosů skutečně srážena a investorům vyplácen pouze "čistý" úrok, majitelé eurobondů vyžadují od emitenta výplaty úroku v plné výši bez ohledu na jeho eventuální daňovou povinnost provádět srážky z vyplácených úroků.

V případě existence takové srážkové povinnosti musí emitent zvýšit úrok o příslušnou částku tak, aby investor obdržel úrok v plné výši i poté, co byla emitentem provedena příslušná daňová srážka. Z hlediska emitenta však tato povinnost (tzv. gross-up) likviduje vlastní účel eurobondové emise: vypůjčit si peněžní prostředky s relativně nízkým úrokem (tedy levně) na zahraničních finančních trzích - emise se totiž v důsledku zvýšených úrokových plateb stane neúměrně drahou, někdy dokonce i dražší než klasický úvěr.

Většina evropských zemí, kde je emitentům domácích obligací uložena povinnost srážet daň, úrokové výnosy z eurobondů buď od této povinnosti zcela osvobozuje (např. Rakousko, Německo, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko či Francie), anebo automaticky poskytuje výjimku z této povinnosti v případě standardních emisí s širokou distribucí (např. anglo-saské jurisdikce). V řadě dalších zemí se obdobné situace řeší poskytnutím individuálních daňových výjimek, které zmírňují přílišnou tvrdost příslušných daňových předpisů.

Právní řešení v ČR

V osmdesátých letech byla vypracována řada poměrně jednoduchých struktur emisí tak, aby se emitent vyhnul povinnosti srážkové daně v případě mezinárodních emisí. Tyto postupy zahrnovaly i nepřímé emise prostřednictvím lucemburského fiduciáře či nizozemské finanční dceřiné společnosti, tedy postupy použité hl. m. Prahou či ČEZ.

Obě uvedené emise jsou založeny na skutečnosti, že emitující subjekt má sídlo ve státě, který povinnost srážkové daně z úrokových výnosů z eurobondů neukládá (anebo od ní osvobozuje) a který je navíc signatářem smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Českou republikou, podle níž jsou úrokové platby mezi rezidenty obou států osvobozeny (nebo alespoň významně sníženy) od srážkové daně. Jednoduše řečeno, obligace jsou pak vydány subjektem se sídlem v této daňově výhodné jurisdikci (fiduciář v případě emise hl. m. Prahy, ČEZ Finance B. V. v případě emise ČEZ).

Prostředky získané emisí jsou potom dále emitentem úvěrovány ("on-lent") českému subjektu za podmínek přibližně stejných, jako jsou emisní podmínky obligací. Podle příslušné daňové smlouvy jsou přitom úroky z úvěru placené českým subjektem (dlužník) zahraničnímu emitentovi (věřitel) osvobozeny od srážkové daně, zatímco úroky z eurobondů mohou být rovněž vypláceny v plné výši vzhledem k daňovému osvobození od srážkové daně podle právního řádu státu sídla emitenta.

Jiná možnost nebyla

Zatímco emise hl. m. Prahy jsem se neúčastnil, v případě eurobondové emise ČEZ jsem ve spolupráci s britskou právní firmou Clifford Chance zastupoval jako právní poradce vedoucího manažera emise - investiční banku J. P. Morgan Securities Ltd. V průběhu přípravy této emise se stalo zřejmým, že nutnost založit finanční dceřinou společnost za účelem vydání obligací značně zvýší transakční náklady emise (včetně nákladů spojených s vlastním založením dceřiné společnosti, její správou a řízením, nutností vyhotovení dalších právních dokumentů a získáním řady nezbytných administrativních povolení).

Český subjekt usilující o vstup na zahraniční kapitálový trh však neměl jinou možnost. Jediným alternativním řešením by totiž bývalo bylo vynaložení podstatně vyšších nákladů spojených s nutným zvýšením každé jednotlivé úrokové platby z obligací tak, aby investor obdržel plný úrokový výnos i po dani sražené emitentem.

Zřejmě tedy k zajištění větší přístupnosti mezinárodních kapitálových trhů českým emitentům by bylo vhodné, zjednodušeně řečeno, osvobodit od srážkové daně úrokové výnosy z eurobondů. Po konzultacích s Ministerstvem financí ČR se objevila možnost takového osvobození v rámci tehdy připravované novely zákona o daních z příjmů.

Novela věc neřeší

Zákon č. 259/1994 Sb. však bohužel očekávanou změnu nepřinesl. Úrokové platby z obligací vydaných českým emitentem na zahraničních trzích jsou s účinností od 1. 1. 1995 sice osvobozeny od srážkové daně, ale pouze tehdy, pokud je úrok vyplácen právnickým osobám se sídlem v zahraničí nebo fyzickým osobám, které mají v České republice bydliště nebo se zde zdržují. Novela tak přinesla částečné osvobození od srážkové daně, odvislé od statutu příjemce úrokové platby. Praktickým důsledkem tohoto omezeného osvobození je povinnost českého emitenta identifikovat každého příjemce úrokové platby.

V tomto směru je nejasný výklad novely ohledně toho, zda k tomu, aby výplata úroku byla osvobozená od daně, musí být příjemcem úrokové platby skutečný (konečný) vlastník (příjemce) této platby. Jak uvedeno shora, vzhledem ke specifické povaze eurobondů nebude emitent schopen skutečné vlastníky úrokových výnosů identifikovat, a pokud by tak snad i objektivně mohl učinit, náklady takové identifikace budou pro emitenta ekonomicky zcela neúnosné. Výklad této otázky je proto pro potenciální české emitenty eurobondů zásadní. (Novela k této otázce nezaujímá žádné stanovisko zřejmě z toho důvodu, že český právní řád mezi skutečným - beneficiálním - a právním vlastnictvím nerozlišuje.)

Nelze vyloučit, že MF ČR zaujme stanovisko, podle nějž bude pro otázku osvobození od srážkové daně rozhodující právní postavení příjemce úrokových plateb, bez ohledu na to, zda se jedná o skutečného vlastníka úrokového výnosu, anebo o vlastníka právního (tj. osoby, která má na výplatu úroku právní titul, např. clearingový systém). I když takový výklad by českým emitentům umožnil alespoň příslušnou identifikaci těchto právních vlastníků, faktem zůstává, že by se stále jednalo pouze o částečné, nikoliv ideální řešení. Český emitent by byl totiž stále nucen srážet daň z úrokových plateb z většiny eurobondových obligací držených jejich majiteli mimo clearingový systém.

Usnadnit vstup na trhy

Jediným skutečně účinným řešením této situace je podle mého soudu změna příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů. Bylo by nanejvýš užitečné, aby v rámci přípravy další novely tohoto zákona byla po konzultaci s českými právními odborníky a investičními bankéři přijata nová právní úprava, která by zajistila obecné osvobození od srážkové daně z úrokových výnosů z eurobondů způsobem, který českým subjektům vstup na zahraniční kapitálové trhy skutečně usnadní. Jak ukazuje příklad poslední novely, jakákoliv polovičatá či neodborná novelizace této problematiky problém neřeší, naopak jej spíše komplikuje.

JUDr. VLADIMĺR PETRUS,

advokát