Ekonomický růst, obchodní schodek a příliv kapitálu

Ekonomický růst, obchodní schodek a příliv kapitálu

[*] Racionální využití přílivu zahraničního kapitálu by mohlo zajistit nutnou restrukturalizaci a modernizaci výrobních kapacit

V analýze Českého statistického úřadu z října 1995 byly zkoumány některé makroekonomické souvislosti, které zvlášť vynikají v období akcelerace ekonomického růstu. Nejdynamičtější faktor zvyšující se domácí poptávky - investiční boom, provázený poměrně rychlým růstem spotřeby domácností, klade své nároky na vnitřní i vnější finanční zdroje. Prudký vzestup deficitu v obchodní bilanci vyvolává otázku, nakolik je nastartovaný ekonomický růst, v současnosti významně podporovaný přílivem zahraničního kapitálu, dlouhodobě udržitelný. Za závěry, přesahující citovaný materiál, nese odpovědnost autorka.

Hybné síly poptávky

Charakteristickým rysem roku 1995 je zrychlení ekonomického růstu. Zatímco v předchozím roce došlo k obnovení růstu hrubého domácího produktu mírným 2,6% tempem, v roce 1995 lze očekávat jeho vzestup o 4,3 % a v roce následujícím o zhruba 5 %. Ohnisko ekonomického oživení se přitom přesunulo z tržních služeb do průmyslu a stavebnictví, kde po předchozím hlubokém poklesu roste produkce vysokými tempy, pohybujícími se mezi 8 až 9 %. Růstovým faktorem v těchto odvětvích je produktivita práce. Zatímco počet pracovníků v průmyslu mírně klesá, ve stavebnictví stagnuje.

Na rozdíl od tržních služeb, které byly nositelem dynamiky v předchozím období, je obnovení růstu průmyslové výroby náročné na dovoz. Vzestup dovozu ve skupinách zboží, užívaných převážně ve výrobní spotřebě, je proto podstatně rychlejší než v průměru. Zatímco celkově se za leden až říjen 1995 zvýšil dovoz v běžných cenách ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku o 30,2 %, dovoz základních materiálů (skupiny 6 SITC) se zvýšil o 43 %, dovoz chemikálií o 33,6 %, surovin o 32,1 %.

"Motorem" ekonomického růstu z hlediska poptávky je silný investiční boom, započatý již v předchozím roce. Tento jev nebyl v dosavadních analýzách plně vystižen, neboť nebyly k dispozici věrohodné statistické údaje. Teprve zpracování ročních výkazů za rok 1994 ukázalo, že reálný přírůstek tvorby fixního kapitálu byl v loňském roce mimořádný a dosáhl více než 17 %. V letošním roce lze očekávat udržení vysokého tempa růstu kolem 12 % až 13%. Investice do zdrojů a zařízení mají přitom zhruba čtyřnásobně vyšší tempo růstu než investice stavebního charakteru. Vývoj výroby i investic v jednotlivých průmyslových oborech je značně diferencovaný. Restrukturalizace výroby byla tedy nastartována již nejen mezi velkými sektory ekonomiky, kde pokračuje růst podílu služeb, ale i uvnitř privatizovaného průmyslu.

Růst spotřeby domácností se v letech 1994 i 1995 pohybuje mezi 5 až 6 %. Dřívější závěry domácností i zahraničních analytiků, označující za hlavní hybnou sílu oživení vzestup soukromé spotřeby, je nutno poněkud korigovat, i když oživení spotřeby, silně podněcované vzestupem reálných mezd, hraje vzhledem ke své váze významnou roli ve vzestupu agrární poptávky. Vzestup spotřeby v sektoru domácností souvisí do určité míry též s přesunem některých úhrad z veřejné spotřeby, která reálně klesá. V souhrnu domácí poptávka předbíhá vzestup poptávky vnější a je ze značné části naplňována z dovozu.

Příčiny deficitu

Dovoz v akcelerující fázi ekonomického oživení prudce stoupá jak v materiálové složce a u výrobních komponentů, tak i u investičních statků, zajišťujících restrukturalizaci výrobních kapacit. U statků spotřebních se nároky na ně zvyšují s rostoucími příjmy obyvatelstva. Modernizuje se energetika, významné segmenty zpracovatelského průmyslu, sektor služeb, zvláště bankovnictví, ale i zařízení domácností.

Předstih dovozu

Dynamika dovozu strojů a zařízení je nadprůměrná, za leden až říjen 1995 se dovoz ve skupině 7 SITC zvýšil o 33,3 %. Při zvyšující se výrobní kooperaci a dovozu dříve nejvíce chybějících progresívních výrobních komponentů vzniká možnost prosadit výraznější modernizaci technologií, jejíž špičkové segmenty nelze zajistit z domácí výroby. Velké investiční akce, jako např. modernizace Telekomu, výstavba ropovodu IKL, rozvoj podniku Škoda-VW, jsou rovněž spojeny s velkými dovozy pro investice a kompletaci domácích výrobků.

V podmínkách transformující se průmyslové výroby progresívně stoupá dovoz na jednotku produkce, neboť důchodová elasticita dovozu je významně vyšší než jedna. Tento efekt je znám z období ekonomických zvratů. Setkávaly se s ním např. i velké ekonomiky Evropy po 2. světové válce.

Rovněž dynamika dovozu průmyslových výrobků spotřebního charakteru, ale i potravin má vysoký předstih před výrobky domácími s přírůstky 21 %, resp. 22,5 % za leden až říjen 1995. Mimo jiné se zde projevuje nadržená potřeba dovozu náročnějšího spotřebního zboží pro vyšší příjmové skupiny. Svůj vliv má také agresívní pronikání subvencovaných potravin a výrobků nadnárodních firem ze zemí EU do zprivatizované obchodní sítě. Hendikepem přitom je, že domácí podnikatelé dostatečně razantně nevstoupili do velkoobchodní sítě a budování supermarketů, což usnadňuje zahraničním výrobcům přístup na zdejší trh a vytlačování domácí konkurence.

Vysoká dynamika dovozu je podporována jeho relativním zlevněním, ke kterému dochází ze dvou důvodů: jednak v důsledku rychlého zhodnocování koruny, jednak v důsledku postupného snižování celních sazeb v souvislosti s liberalizačními opatřeními v rámci mezinárodních dohod (WTO, EU, CEFTA). Reálné zhodnocení koruny bylo v roce 1994 mimořádně vysoké, dosáhlo 10,5 % na bázi USD a 7,9 % na bázi DEM, tj. 8,8 % v přepočtu na měnový koš (podle deflátoru HDP). V letošním roce dále pokračuje při prohlubování k dolarové oblasti vzhledem k prudkému poklesu nominálního kursu dolaru počátkem roku. Lze je celoročně odhadnout na 3,5 % ve vztahu k DEM, na 17 % ve vztahu k USD a na 8 % na měnový koš.

Růst vývozu

Na rozdíl od rychlého růstu dovozu nepřekračují tempa růstu vývozu tolik úroveň předchozího roku, i když vnější ekonomická konjunktura je i nadále příznivá a v platnost vstupují některá liberalizační opatření ve světovém obchodě. Vývoz se však vyvíjí zrychlujícími se tempy v jednotlivých měsících roku. Vzestup jeho hodnotového objemu za 10 měsíců roku 1995 o 10,5 % byl z větší části způsoben růstem docilovaných zahraničních cen. (Výběrový cenový index vývozních komodit se za 1. až 3. čtvrtletí 1995 zvýšil o 7,6 %, index průměrných vývozních cen o 4,6 % což ukazuje na růst exportu v reálném ocenění kolem 4 %.)

Vzestup docilovaných vývozních cen nad míru zahraniční inflace je vysoce pozitivním jevem. Signalizuje, že část vykazovaného inflačního diferenciálu, tj. převýšení naší inflace nad inflací zahraničních partnerů (v daném případě více než čtyři procentní body), není de facto čistým cenovým růstem, ale skrývá v sobě růst kvality v širokém smyslu, přibližování k úrovni vyspělých zahraničních partnerů. V roce 1995 k příznivému vývoji vývozních cen přispělo zvýšení domácí poptávky, které nenutilo výrobce vyvážet "za každou cenu" a umožnilo jim směrovat do vývozu výrobky s vyšší konkurenční schopností.

Pokles vývozní motivace, který způsobuje relativně pomalý růst reálného exportu, byl ovlivněn dvěma základními příčinami:jednak zvýšenou možností domácího odbytu, spojenou s ekonomickým oživením, jednak výrazným splasknutím kursového i mzdového polštáře, které zvýhodňovaly vývoz v průběhu předchozích let. Poměr směnného kursu k paritě kupní síly koruny (koeficient ERDI - Exchange Rate Deviation Index) činil podle nedávno zpracovaného Evropského srovnávacího programu ve vztahu k rakouskému šilinku v roce 1993 ještě 3,32. Avšak velká část přetrvávajícího rozdílu cenových hladin se vztahuje k neobchodovatelnému zboží. Např. u hrubého nájemného byl ERDI vyšší než 10, zatímco některé skupiny obchodovatelného zboží měly podíl parity ke kursu blízký 1 (dopravní prostředky 1,22, elektrotechnika 1,08).

Cenové faktory konkurenční schopnosti u obchodovatelného zboží byly tedy do velké míry vyčerpány a podnikatelská sféra je současnými kursovými poměry více tlačena k využívání necenových faktorů. Při rychlém tempu reálného zhodnocování koruny se však vývozci nestačí dostatečně rychle přizpůsobovat, tím spíše, že byli dosavadním vysokým kursovým polštářem hýčkáni a zvykli si na něm pospávat. Nové proexportní stimuly jako garance na vývoz úvěrově náročných komodit a zvýhodněné úročení vývozních úvěrů se teprve rozbíhají a vzhledem k nedostatečným finančním prostředkům jejich působení ani v budoucnu nebude dostatečně silné.

Řešení schodku

Rozevírající se nůžky mezi dynamikou dovozu a vývozu jsou příčinou narůstajícího deficitu obchodní bilance, který podle odhadů může dosáhnout za celý rok 1995 téměř 100 miliard Kč. Takovýto rozsah obchodního schodku by bylo možno dočasně tolerovat, pokud by byl spojen jen s fází akcelerace růstu. Jak však vyplývá z předchozí analýzy, jsou v něm obsaženy i některé faktory trvalejší povahy.

K řešení schodku ve střednědobém časovém horizontu by mohlo pomoci zpracování "bílé knihy", věnované perspektivnímu vývoji konkurenční schopnosti, opírající se o cílevědomý rozvoj dlouhodobých komparativních výhod a kultivaci výrobních faktorů. Výlučné spoléhání na stále ještě podhodnocený kurs, který projevil svou účinnost v etapě prudkého poklesu domácí poptávky a přesunu obchodu z trhů východních na trhy západní, je v nové situaci krátkozraké, neboť jeho možnosti již byly vyčerpány. Konečně všechny ostatní země OECD, mezi které se právě zařazujeme, se zpracováním koncepcí zvyšování konkurenční schopnosti pravidelně zabývají, aniž to považují za narušování tržního prostředí.

Příliv kapitálu

Ani pokračující příznivý vývoj bilance služeb, zejména cestovního ruchu a tranzitní dopravy, ani uspokojivý vývoj úrokových výnosů a transferů nemůže rozsáhlý schodek obchodní bilance plně vyrovnat. Začíná narůstat významný deficit i na běžném účtě platební bilance, jehož výše ke konci roku 1995 je odhadována na 1,9 miliardy USD, tj. 4,1 % HDP. Dále působící tendence rozevřených nůžek mezi dovozem a vývozem může vyvolat výrazné prohloubení deficitu v roce následujícím. Vzniká otázka, jak dlouho je schodek běžného účtu udržitelný. Zatím nezpůsobuje problémy v celkové platební bilanci dík tomu, že je několikanásobně překrýván přebytkem na kapitálovém účtě.

Česká republika se v současnosti nachází na vrcholu "přílivové vlny" zahraničního kapitálu. Čistý příliv v roce 1995 je očekáván ve výši 5,8 miliardy USD, tj. 12,7 % HDP. Jeho relativní rozměr je srovnatelný se zeměmi s nejintenzívnějším čerpáním zahraničních zdrojů. Vrcholy např. v Chile dosahovaly 8 až 11 % čistého přílivu v poměru k HDP, v Egyptě 8,5 %, v Mexiku 8 až 10 %, vyšší byly v Thajsku - až 13 %, resp. čerstvě zřejmě v Peru. Z tranzitních středoevropských ekonomik má Maďarsko sice vyšší hrubý příliv, ten však odplývá ze země na obsluhu zahraničního dluhu, takže nemůže být využit k doplnění domácích finančních zdrojů ekonomického rozvoje.

Ve srovnání s mohutným tokem prostředků ze západních spolkových zemí SRN do nových východních zemí, dosazujícím 150 miliard DEM ročně, představuje ovšem příliv kapitálu do ČR jen nepatrný zlomek. Je proto určitým protikladem některých analýz, když na jedné straně uznávají nezbytnost přílivu zahraničního kapitálu pro odstranění hluboké technické a technologické mezery ve vztahu k vyspělým tržním ekonomikám a současně se odmítavě stavějí k narůstajícímu deficitu obchodní bilance. Jde o rub a líc téhož problému. Zvážení absorpční schopnosti ekonomiky však nesporně patří k současným citlivým ekonomickým úlohám.

Nižší zahraniční zadluženost z minulosti staví Českou republiku do podstatně výhodnější pozice ve srovnání s Maďarskem či Polskem. Celková pozice ČR je věřitelská. Hrubá zadluženost v konvertibilních měnách činila koncem 1. pololetí 13,7 miliardy USD, zahraniční aktiva dosáhla ke stejnému datu 16,9 miliardy USD. Devizové rezervy bankovní soustavy jsou v mezinárodní komparaci vysoké, ke konci 3. čtvrtletí kryly téměř devítiměsíční dovoz. Negativním jevem je, že ve složení zahraničního kapitálu se zvýšil podíl méně stálého krátkodobého kapitálu (v 1. pololetí 1994 činil 14,0 %, v 1. pololetí 1995 stoupl na 41 %).

Z krátkodobého hlediska problémy s platební bilancí nevznikají. Naopak deficit běžného účtu snižuje náklady ČNB, spojení se sterilizací přílivu kapitálu, kterou centrální banka prosazuje z obav před vlivem rostoucí peněžní zásoby na inflaci. Různá sterilizační opatření monetární politiky mohou ke zlepšení pomoci jen dočasně. V delším časovém horizontu vyvolávají známý bludný kruh tím, že blokují snižování úrokové míry, a tím zvyšují atraktivnost přílivu právě pro krátkodobý spekulativní kapitál, využívající úrokového diferenciálu při fixním nominálním kursu.

Devalvační tlaky vývozců, zesílené při narůstání deficitu běžného účtu, se dosud vyrovnávaly s revalvačními tlaky, pocházejícími z kapitálového účtu. S významným přílivem zahraničního kapitálu lze počítat i v následujících letech, neboť trvá makroekonomická stabilita, příznivé investorské hodnocení možností dosáhnout zisku a reálné zhodnocování koruny. Silný přísun zahraničních zdrojů je nepřímým efektem dosavadního stabilního vývoje české ekonomiky, odrážejícího se v jejím příznivém ratingu v mezinárodních finančních kruzích, což může být zvýrazněno přijetím ČR do OECD.

Investice a úspory

Z dlouhodobého hlediska je rozhodující, jak rychlou návratnost vložených zapůjčených zdrojů dokáže podnikatelská sféra zajistit, nakolik výnosnost nových investic převýší úrokové náklady a zda jsou investice dobře alokovány též z hlediska exportních kapacit. Tyto výsledky se projeví až s určitým časovým odstupem. Rizika zde sdílí jak podnikatelská sféra, tak zahraniční bankovní sektor a domácí banky, poskytující garance.

Dnešní vysoká míra investic je předpokladem příznivého vývoje růstového potenciálu. Podíl tvorby fixního kapitálu na HDP v roce 1994 dosáhl 30,0 % v běžných cenách, v roce 1995 lze očekávat jeho zvýšení nejméně o jeden procentní bod. V mezinárodním srovnání jde bezesporu o vysokou míru investic, odpovídající období urychleného ekonomického růstu v ekonomikách, které prodělávaly bouřlivý rozvoj.

Zdroje pro financování investic jsou především v domácích úsporách. V roce 1995 dosáhne celková míra hrubých domácích úspor vysoké úrovně kolem 26 až 28 % HDP, zatímco příspěvek vnějších zdrojů, rovný deficitu běžného účtu platební bilance, bude činit zhruba 4 %. Úspory podniků se vyvíjejí příznivým směrem s růstem jejich rentability. Specifickým přínosem k financování soukromých investic jsou vyrovnané, resp. mírně přebytkové veřejné rozpočty.

Racionální využití trvajícího přílivu zahraničního kapitálu při udržení vysoké míry domácích úspor umožňují takový rozsah investic, který by při jejich efektivní alokaci mohl zajistit nutnou restrukturalizaci a modernizaci výrobních kapacit. V hospodářské politice to předpokládá podporu dlouhodobého kapitálu domácího i zahraničního na úkor kapitálu krátkodobého, aby bylo možno vysoké finanční nároky restrukturalizace zvládat bez nežádoucích zvratů.

Řešení lze hledat např. v daňové a odpisové politice, celkově pak v zesílené orientaci na dlouhodobé faktory exportní schopnosti a dlouhodobé komparativní výhody. Při současné kultivaci a stimulaci neinvestičních faktorů by tak bylo možno postupně odstraňovat mezeru v ekonomické i technické a technologické úrovni vůči vyspělým zemím, splatit ve střednědobém období dnes vznikající závazky vůči zahraničí a zajišťovat trvalý solidní ekonomický růst.

RŮŽENA VINTROVÁ,

Český statistický úřad

Poměr celkové cenové hladiny a cenových relací výdajů na HDP v zemích SESVO v roce 1993 ve srovnání s Rakouskem

(Rakousko = 100)

ČR SR Maďarsko Polsko

HDP celkem 30,1 30,9 51,8 39,8

Spotřeba domácností 26,0 28,2 43,6 36,9

Veřejná spotřeba 32,5 31,3 72,7 36,4

Hrubé fixní investice 42,6 42,9 81,0 54,1

- stavební 23,5 22,6 57,5 39,5

- stroje a zařízení 85,1 90,9 132,9 88,3