Kreslíř humoru Petr Urban účtuje se životem

Kreslíř humoru Petr Urban účtuje se životem

Máme sklony vidět humoristy jako bodré chlapíky, kteří se přes den bohapustě flákají, večer do nich padá jedno pivo za druhým a než ulehnou, vyjde z nich pár fórů. Ve skutečnosti musí člověk hrábnout pro komično pěkně hluboko, často až do temných míst, kterých je kromě vesmíru plná i naše duše. A světem zatím pádí vědeckotechnická revoluce a kreslený humor se ústy Petra Urbana ptá: Kamže se to všechno řítí...

V útulné hospůdce U Pivrnce ve Smržovce usedáme za stůl. Petr Urban si stejně pevně levačkou přidržuje půllitr jako v pravačce kreslířské náčiníčko. Právě v této situaci se vnucuji s první otázkou, a sice, které ruce dává přednost. "Nejraději bych se celý ponořil jen do kresleného humoru, ale k živobytí to je přece jen trochu málo. Proto tu jsou moje hospody, jedna ve Smržovce a Pravá Pivrncova putyka u Staroměstského náměstí v Praze."

Petr Urban prý hospody nenávidí, a přitom je miluje. Sedí v nich jako majitel, jako host, jako kamarád štamgastů a až příliš často jako osůbka ponořená do světa čar a barev. Morálka prý táhne příkladem, humor zase vítězí smíchem. U Petra se denně střetává levá ruka s pravou. Zvítězí půllitr nebo štětec? Věčné dilema, které láme v příjemné hospůdce U Pivrnce. "Jo pane, ani putyka není jednoduchá. Smržovka má sotva tři a půl tisícovky lidí. Na každých dvě stě šedesát obyvatel, a to by se museli zapojit i kojenci a také náš pan farář, připadá jedna hospoda. Každý tedy vymýšlí po svém, jak hosty přilákat. Já jim nabízím Pivrnce." Osobička ryze česká se narodila v roce 1986 a získala všechny přednosti, jimiž našinec oplývá. Dokáže se dokonale pohybovat ve všech situacích. Stačí mu červené pruhované triko, tepláky a pracovní bagančata. Do společnosti si ovšem obléká kšiltovku a sako. Ruda Pivrnec si nezadal s politikou. V roli erotomana je ovšem na své parketě. Snad pro tyto jeho sklony má i hodně škarohlídů. Ale proč ne! Urban prostě umí provokovat. Začal šlapat na paty věhlasnějším kreslířům humoru, prostoupil stěnu všední konvence a jeho malůvky se objevily pod sklem sekretářek, ve skříňkách montérů a na nástěnkách vědátorů. Obkroužily stěny Pivrncových hospod a pokryly stránky knih. Humor se oklikou vrací tam, odkud přišel. V pětadevadesátém se Urbanovi podařilo přivést na svět humorný kalendář a ilustroval kuchařku. Mnohem více úspěchu sbíraly knížky Křeče Rudy Pivrnce a Pivrncovy šlapky. Na jaře by se měla objevit další knížka, která by známou postavičku uvedla do nového prostředí. Její název hovoří za vše: Supr sportovec Ruda Pivrnec. Na stránkách novin to je prý s kresleným humorem trochu smutnější. Proto většina prací končí v zásuvce stolu, aby se po čase objevila v knižní podobě. To ovšem neznamená, že humoru ubývá. Je ho tolik, kolik ho bývalo. Jen si s ním více pohrává neúprosný ekonomický tlak. Petrova manželka Inka, donedávna kulturní pracovnice Městského úřadu ve Smržovce a dnes hospodská U Pivrnce, vstupuje do debaty s názorem, že to asi patří k věci. Mimochodem, právě ona obsadila jedno z míst zastupitelstva. Smržovka je prý sice hezkým místem v Jizerských horách, ale to samo o sobě nenaplní obecní pokladnu. Člověk potřebuje být přitahován něčím zvláštním a v tomto případě to je věhlas svérázného kresleného humoru. Stovky návštěvníků nekončí jen v hospodě, ale projdou zdejší krámky a zajímají se o místní sklářskou výrobu. Město zřejmě dobře vytušilo, že Petr Urban není až tak zajímavý coby podnikatel s talířem jídla a půllitrem piva, ale mnohem atraktivnější je jeho humor. Á propos, nedostali jsme se snad na okraj propastné léčky, na jejímž dně je otázka: Patří i na stránky našeho listu humor? "Ale ano, i váš ctěný čtenář není ponořen jen do nekonečného labyrintu čísel a údajů."

Do Petra Urbana spadlo druhé pivo a sklenici vystřídala tužka. Jeho tajemno humoru se začíná dotýkat černých děr naší duše.

STANISLAV ŠETINA