film

Volavka aneb Žít a užít


Osmého prosince 1984 objevila policie mrtvolu pařížského advokáta Gérarda Lalaidiera v jeho kanceláři. O deset dní později objevila jednatele oděvní společnosti Laurenta Zaradea zavražděného ve svém bytě. Za tři dny nato byla na svém pracovišti v obchodě Jeep v Paříži vyslýchaná osmnáctiletá Valérie Subrová. Přiznala svou účast na obou vraždách ve společnosti svého přítele, devatenáctiletého Laurenta Hattaba a jeho nezaměstnaného jedenadvacetiletého kamaráda Jeana-Rémyho Sarrauda. Valérie Subra přitahovala muže, které její dva společníci potom chladnokrevně okradli a zavraždili. Soudní proces vzrušil celou Paříž. Valerie Subra byla odsouzena na šestnáct let zostřené káznice bez možnosti prominutí trestu. Její společníci byli odsouzeni na osmnáct let vězení.

O deset let později slavný francouzský režisér Bertrand Tavernier přistoupil k natáčení filmu Volavka inspirovaného tímto příběhem. Zasadil ho však do reálií a společenského klimatu let devadesátých, jeho protagonisty jsou typičtí představitelé dnešní mladé generace odchované akčními filmy a módními časopisy. Postavy tragické ve své naivitě a neschopnosti přijmout životní realitu a odlišit ji od iluze traktované filmovými příběhy. Milenecká dvojice Nathalie (Marie Gillanová) a Eric (Olivier Sitruk) jsou děti z dobře situovaných rodin, ale právě tak jako jejich přítel Bruno (Bruno Putzulu), který vyrostl patrně v dětském domově, nejsou schopni skutečných citů, hlubších vazeb, nechtějí vidět realitu života ani svých činů. Nikdy se nenaučili rozeznávat mezi dobrem a zlem, mezi eticky přijatelným skutkem a zločinem. Pro vraždu se rozhodnou, protože chtějí snadno získat peníze. Rozhodnou se bez vědomí důsledků a s naivní samozřejmostí, s níž chtějí uskutečnit svůj sen o pohádkovém životě tak, jak si ho vysnili podle hollywoodských příběhů. Jsou sympatičtí, děsiví, bezohlední, zranitelní, nezralí. Jsou produktem doby charakterizované relativizací hodnot dennodenně umocňované vlivem pop kultury, médií a životního stylu, v němž již neexistují pevné body v podobě etického kodexu.

V tomto smyslu se Bertrand Tavernier Volavkou dotkl neuralgického bodu současné reality. Přestože se nesnažil o výrazně dokumentární pohled ani o socio- logickou sondu, podává prostřednictvím svého filmu velmi sugestivní a autentickou zprávu o stavu společnosti. Pro ztvárnění svých "antihrdinů" zvolil vynikající herce, zejména Marii Gillai- novou, která je v současné době považovaná za objev, jakým ve své době byla Romy Schneiderová. Film má výrazný osobitý styl, pozoruhodná je jeho výtvarná stránka, v níž režisér spolu s kameramanem Jeremie Nassifem odhaluje ne příliš známou noční Paříž, prostředí francouzské smetánky i atributy dotvářející životní styl dnešní mladé generace. Volavka (do našich kin ji uvádí distribuční firma Atlantis) právem získala na letošním Berlinale nejvyšší ocenění - Zlatého medvěda. (lík)

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist