film
Volavka aneb Žít a užít
Osmého prosince 1984 objevila policie mrtvolu pařížského advokáta Gérarda Lalaidiera v jeho kanceláři. O deset dní později objevila jednatele oděvní společnosti Laurenta Zaradea zavražděného ve svém bytě. Za tři dny nato byla na svém pracovišti v obchodě Jeep v Paříži vyslýchaná osmnáctiletá Valérie Subrová. Přiznala svou účast na obou vraždách ve společnosti svého přítele, devatenáctiletého Laurenta Hattaba a jeho nezaměstnaného jedenadvacetiletého kamaráda Jeana-Rémyho Sarrauda. Valérie Subra přitahovala muže, které její dva společníci potom chladnokrevně okradli a zavraždili. Soudní proces vzrušil celou Paříž. Valerie Subra byla odsouzena na šestnáct let zostřené káznice bez možnosti prominutí trestu. Její společníci byli odsouzeni na osmnáct let vězení.
O deset let později slavný francouzský režisér Bertrand Tavernier přistoupil k natáčení filmu Volavka inspirovaného tímto příběhem. Zasadil ho však do reálií a společenského klimatu let devadesátých, jeho protagonisty jsou typičtí představitelé dnešní mladé generace odchované akčními filmy a módními časopisy. Postavy tragické ve své naivitě a neschopnosti přijmout životní realitu a odlišit ji od iluze traktované filmovými příběhy. Milenecká dvojice Nathalie (Marie Gillanová) a Eric (Olivier Sitruk) jsou děti z dobře situovaných rodin, ale právě tak jako jejich přítel Bruno (Bruno Putzulu), který vyrostl patrně v dětském domově, nejsou schopni skutečných citů, hlubších vazeb, nechtějí vidět realitu života ani svých činů. Nikdy se nenaučili rozeznávat mezi dobrem a zlem, mezi eticky přijatelným skutkem a zločinem. Pro vraždu se rozhodnou, protože chtějí snadno získat peníze. Rozhodnou se bez vědomí důsledků a s naivní samozřejmostí, s níž chtějí uskutečnit svůj sen o pohádkovém životě tak, jak si ho vysnili podle hollywoodských příběhů. Jsou sympatičtí, děsiví, bezohlední, zranitelní, nezralí. Jsou produktem doby charakterizované relativizací hodnot dennodenně umocňované vlivem pop kultury, médií a životního stylu, v němž již neexistují pevné body v podobě etického kodexu.
V tomto smyslu se Bertrand Tavernier Volavkou dotkl neuralgického bodu současné reality. Přestože se nesnažil o výrazně dokumentární pohled ani o socio- logickou sondu, podává prostřednictvím svého filmu velmi sugestivní a autentickou zprávu o stavu společnosti. Pro ztvárnění svých "antihrdinů" zvolil vynikající herce, zejména Marii Gillai- novou, která je v současné době považovaná za objev, jakým ve své době byla Romy Schneiderová. Film má výrazný osobitý styl, pozoruhodná je jeho výtvarná stránka, v níž režisér spolu s kameramanem Jeremie Nassifem odhaluje ne příliš známou noční Paříž, prostředí francouzské smetánky i atributy dotvářející životní styl dnešní mladé generace. Volavka (do našich kin ji uvádí distribuční firma Atlantis) právem získala na letošním Berlinale nejvyšší ocenění - Zlatého medvěda. (lík)
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist