Endoskopie - technika, která dokáže zachránit život

Endoskopie - technika, která dokáže zachránit život

[*] Rakovina, která se dá odhalit ještě před vlastními příznaky

[*] Světový primát, který nikdo nezávidí

[*] Projekt pod hlavičkou nadace Sakura Bohemica

[*] Hlavní donátor: Olympus, s. r. o.

Obrazovku monitoru vyplňuje barevná, zvrásněná plocha s temným kruhem uprostřed. Je to, jako kdybyste stáli v ústí tunelu a hleděli dovnitř. Ostatně přesně o tohle jde: matnice s překvapivou přesností zachycuje obraz vnitřních stěn tlustého střeva, obraz proměnlivý a monotónní zároveň, jak endoskopická sonda proniká stále hlouběji. Náhle víceméně pravidelný okraj temného kruhu naruší drobný výběžek. Houbovitý útvar skrytý částečně zvrásněním povrchu - polyp. Může být osamělý, ale stejně tak dobře se jich zde mohou nacházet desítky. Pomocí vlasových jehel vstříkne endoskop v tomto místě do střevní stěny fyziologický roztok a novotvar se objeví v celé velikosti. Pak přijde ke slovu smyčka, kterou lékař obemkne polyp co nejtěsněji u kořene a utáhne. Vzápětí proběhne drátem oka impuls stejnosměrného proudu, a zaškrcený výběžek odpadne. Operace trvající snad jen desítky vteřin skončila. Sonda se může vydat na další cestu...

Všechno to vypadá docela jednoduše. Až na to, že bez tohoto zákroku by dotyčný pacient za čtyři pět let pravděpodobně začal chodit k lékaři pravidelně a mnohem častěji. Na pracoviště označené nápisem "onkologie". Tyto polypy jsou totiž potenciálními zárodky budoucích rakovinných nádorů.

Rakovina trávicího ústrojí, speciálně pak tlustého střeva a konečníku je v oblasti karcinomů jedním z nejčastějších onemocnění. Ohrožuje lidi především ve středním a starším věku a postihuje více muže než ženy. U nás jde o druhý nejčastější typ orgánového zhoubného bujení. Od roku 1960 se roční výskyt nových onemocnění v české populaci zvýšil téměř třikrát a úmrtnost více než dvakrát, takže ve světových statistikách zaujala naše republika v roce 1989 v tomto ohledu první místo.

Společný jmenovatel: prevence

Ve světě se snaží čelit tomuto onemocnění různými projekty, které se zaměřují na cílové skupiny možných pacientů podle různých specifik té které země. Jedno ale mají všechny tyto projekty společné. Soustřeďují se na prevenci, na odhalení nebezpečí vzniku rakoviny ještě předtím, než se objeví její první příznaky. Čtyři pětiny kolorektálních karcinomů (zhoubných nádorů tlustého střeva a konečníku) se tvoří z již zmíněných polypů. Svou roli v tom samozřejmě hrají i dědičné faktory, nejsou však jediné. Na vlastní vznik polypu má podstatný vliv životospráva, skladba potravy, způsob správné výživy. Jenže - vysvětlujte někomu, kdo si celý život potrpí na nedělní vepřo knedlo zelo, chleba tlustě pomazaný sádlem se škvarkami nebo voňavou šťávou zalité bosáky plněné nasekaným uzeným, a to vše vylepšené napěněnou dvanáctkou a cigaretou na závěr, že nedělá zrovna nejlépe. Naklíčené obilí, strouhaná mrkev nebo banán se vedle těchto kulinářských požitků zdají být jaksi vybledlé. Takový člověk si zpravidla dá říct pár minut po dvanácté. A to už může být v některých případech skutečně pozdě. Přitom právě tento typ nádorů roste poměrně pomalu - někdy i více než tři roky - a dá se zjistit v tzv. bezpříznakovém stadiu, tedy předtím, než se polyp zvrhne v maligní bujení. V tomto období vylučují polypy do stolice malé množství krve, tzv. okultní krvácení, které se dá diagnostikovat poměrně jednoduchým laboratorním testem. Na jeho základě je možné vypracovat preventivní depistážní program.

Pomoc za patnáct miliónů

Doc. MUDr. Vratislav Dufek z 1. interní kliniky všeobecné fakultní nemocnice v Praze, přední odborník na endoskopii, v jehož ordinaci se tomuto vyšetření podrobí ročně v průměru 500 pacientů, má k této záležitosti vyhraněný a zkušeností podložený názor:

"Každé krvácení by se mělo vždy koloskopovat. Rentgen ani rektoskopie nestačí. Endoskopické vyšetření má na zjištění nádoru nebo přednádorových stavů, tedy výskyt polypů, rozhodující podíl a ve svých důsledcích může zachránit život. Podle mého názoru by v naší populaci, kterou ohrožuje nejen velký počet, ale zejména pravidelný přírůstek rektálních karcinomů, měl vyšetření endoskopem projít automaticky každý muž nad 50 let. Pokud by byl výsledek negativní, vrátil by se k další koloskopii za pět let. V opačném případě a po odstranění polypů by se pacient minimálně po dobu pěti let podroboval stejné proceduře aspoň jednou ročně. Karcinomy tlustého střeva a konečníku nejvíce ohrožují lidi trpící zácpou a ty, kteří mají problémy s nespecifickými záněty zažívacího traktu. Tato skupina by se měla sledovat ještě před dosažením padesáti let. Navíc se přimlouvám za to, aby se po této hranici sledovala celá populace včetně žen. Je to koncepce, která by se ve zdravotnictví měla stát koncepcí závaznou. Dobře vybavené pracoviště může ročně zvládnout asi 1000 koloskopií. Potřebuje k tomu však nejméně dva videokoloskopy se zárukou dokonalého servisu."

V USA, Německu, Francii, Dánsku a mnohých dalších evropských zemích už nejsou takovéto programy novinkou. Díky nim se také v těchto státech podařilo snížit výskyt těchto nádorů. U nás existuje projekt, rozsahem poněkud skromnější, jehož cílem je zlepšení současného nepříliš uspokojivého stavu diagnostiky a terapie kolorektálních karcinomů. Jeho zakladatel, prof. MUDr. Přemysl Frič, DrSc., jeden z největších odborníků v této oblasti, vymezil cíle projektu do několika základních bodů. Prvním je zavedení depistážního programu kolorektální rakoviny do hrazených preventivních programů zdravotních pojišťoven. Dále se projekt vztahuje na opakovaná endoskopická vyšetření rizikových skupin obyvatelstva a neméně významným bodem je i podpora výzkumných úkolů k určení maligního potenciálu kolorektálních nádorů.

K uskutečnění tohoto projektu jsou bezpodmínečně třeba dvě věci: technika a peníze. Špičkový videokoloskop vyjde zhruba na půldruhého miliónu korun. A pokud jde o peníze, "jistých" má v tomto okamžiku celý projekt 15 miliónů, které na jeho realizaci dává japonsko-česká nadace Sakura Bohemica.

Deset plus dva

Ke zrodu této nadace daly podnět diskuse o možnostech a formách pomoci zdravotnictví vedené počátkem devadesátých let v okruhu tehdejších poradců prezidenta Václava Havla. Mimochodem Věra Čáslavská je dnes předsedkyní její správní rady. U samotného založení v listopadu 1993 se sešli tři muži: jmenovaný prof. MUDr. Přemysl Frič, DrSc., Ing. Tomáš Oliva, ekonomický ředitel Kanceláře prezidenta republiky, a JUDr. Petr Hanzlík, ředitel firmy Olympus, s. r. o. V čele japonské části nadace stojí Toširo Šimojama, předseda správní rady Olympus Optical. A toto spojení předurčuje i nosný program činnosti nadace Sakura Bohemica. Jeho základem je projekt časné diagnostiky a terapie chorob trávicího ústrojí. Vedle něj však existují ještě další čtyři konkrétně vymezené programy, které se vztahují k nádorovým nemocněním a problematice etiopatogenetických faktorů obezity.

Pro prof. Přemysla Friče představují otázky spojené s výzkumem a léčením kolorektálního karcinomu celoživotní poslání, ing. Tomáš Oliva byl jedním z aktivních účastníků jednání o založení této humanitární nadace a stal se také jejím ředitelem. Jediným člověkem takříkajíc "zvenčí" je tedy JUDr. Petr Hanzlík.

"Co mě vedlo k tomu, že jsem spoluzakladatelem této nadace? Mimo jiné i osobní důvody. Dědeček i otec na rakovinu tlustého střeva zemřeli. Cítil jsem zkrátka povinnost nějak přispět v boji proti tomuto onemocnění. A když se mi tato možnost jako řediteli firmy Olympus, s. r. o., nabídla, bylo by smutné, kdybych jí nevyužil."

Firma Olympus, s. r. o., se u nás objevila v roce 1991 jako jedna z 21 dceřiných společností Olympus Evropa Hamburk. Ačkoliv je v široké veřejnosti známa především prostřednictvím svých fotoaparátů, představuje tato výroba jen jakýsi "doplněk" hlavního programu. Tím je zdravotní technika a lékařské přístroje. Firma dodává pružné i rigidní endoskopy a videoendoskopy, optické mikroskopy a širokou škálu přístrojů laboratorní techniky včetně analyzátorů identifikujících AIDS. Zaměstnává celkem 60 lidí, z nich takřka polovina se věnuje servisní činnosti. Její roční obrat přesahuje půl miliardy korun.

"V současné době," říká Petr Hanzlík, "přijde do nemocnic v Praze, Brně, Ostravě, Znojmě, Liberci, Českých Budějovicích a v České Lípě deset nových videoendoskopů. Jsou to nejmodernější přístroje, jaké lze vůbec dostat. Prostředky na ně jdou ze státního rozpočtu. Ale v rámci účasti firmy jako donátora nadace dodá Olympus ještě další dva videoendoskopy zdarma. O jejich umístění rozhodne odborná lékařská rada nadace."

Nejen s nataženou dlaní

To je ale jen jedna z forem, kterou Olympus přispívá k činnosti nadace Sakura Bohemica. Vedle toho uvolňuje finanční prostředky na výměnné studijní pobyty japonských lékařů u nás a našich v Japonsku. Patří, což je za daných okolností pochopitelné, k hlavním sponzorům nadace. Ta má v náplni své činnosti ještě jiné aktivity. O ostatních lékařských programech již byla zmínka a různé možnosti se nabízejí i v dalších oblastech veřejného a kulturního života. Ale také rozpočet, který se ročně pohybuje na hranici dvou miliónů korun.

"Dnes je v České republice registrováno více než 1200 různých nadací," tvrdí Tomáš Oliva. "Většina z nich jen tak tak přežívá. Hlavním, i když ne vždy jediným důvodem jsou peníze. Naše nadace nechce pasívně stát s nataženou rukou a čekat, až do ní někdo něco vloží. Jenže tohle je momentálně vlastně jediný zákonný zdroj příjmů. V Americe a v řadě evropských zemí dotuje nadace ze 40 - 50 procent stát. A zhruba třetinu příjmů získávají vlastní podnikatelskou aktivitou. To se u nás nesmí. Zcela souhlasím, že je neetické, aby se svěřenými penězi hrála nadace třeba na burze. Ale jsou zde přece různé služby. Domnívám se, že by v připravovaném zákoně o nadacích měly být vymezeny předměty takovéhoto podnikání, které by umožnily nadacím širší pole působnosti. V zahraničí se také z hlavní činnosti nadací neplatí daně. U nás ano. A kromě toho je zde i nadační fond, který zatím leží ladem. Možností, jak zlepšit situaci, je víc, jenom by se měly také uvolnit."

Nadace Sakura Bohemica se přitom asi od většiny ostatních i v těchto omezených podmínkách liší. Nabízí totiž zcela konkrétní program, rozpracovaný do časových horizontů a podložený rozpočtem. Svým způsobem supluje v určitých oblastech zdravotnictví státní politiku a v budoucnu by ráda byla i garantem za dodávky a využití speciální lékařské techniky. V některých nemocnicích se např. drahé tomografy využívají z deseti patnácti procent, což je poněkud nákladný luxus, i když si příslušný přístroj opatří za vlastní peníze.

Projektu časné diagnostiky a terapie chorob trávicího ústrojí tohle nebezpečí nehrozí. Je vlastně jen počátečním krokem k zavedení systematické prevence onemocnění, v němž držíme smutný světový primát. A to samo o sobě by mělo být dostatečným mementem i signálem k tomu, aby se v této věci něco udělalo. Tím spíše, když se ví co a jak.

PETR RAMPÍR