ODS: Optimální výše daní se musí odvíjet od výdajové stránky státního rozpočtu

ODS

Optimální výše daní se musí odvíjet od výdajové stránky státního rozpočtu

Téma daňové politiky se velmi často diskutuje izolovaně od širšího kontextu. Stejně jako u všech ostatních otázek politiky státu vede i vytržení daní ze souvislostí celkové fiskální a hospodářské politiky nutně k falešným závěrům. Toto si ODS dobře uvědomuje, a proto vždy důsledně trvá na analyzování konkrétních daňových návrhů v rámci nejširších fundamentálních principů včetně mezinárodních (zejména evropských) daňových a fiskálních standardů, ke kterým se postupně přibližujeme.

ODS nechce přímo ovlivňovat růst

Vztah daňového zatížení a ekonomického růstu nechápeme jako vztah nástroje a cíle. Ekonomický růst, jako statistický ukazatel, je pouze celkovým efektem nekonečného množství faktorů individuálního rozhodování ekonomických subjektů - a také daní. Žádný racionální ekonomický subjekt nemá jako svůj cíl maximalizaci HDP, nýbrž dlouhodobou maximalizaci svého vlastního příjmu. Sleduje-li každý individuálně tento cíl, je ekonomický růst celého hospodářství pak jakýmsi nezamýšleným efektem. ODS nechápe růst jako něco, co by chtěla přímo ovlivňovat, nýbrž jako agregovanou informaci o tom, že její politika minimálního státu a svobodného trhu je úspěšná.

Daně jsou nástrojem k uhrazení veřejných výdajů, a nikoli k záměrnému ovlivňování růstu. Deficitní financování, které je nejčastěji obhajováno právě falešnou vidinou růstu, podkopává produktivní soukromé investování a ohrožuje cenovou stabilitu.

Vyrovnaný rozpočet je potřebným základem

Protože kotevním principem zdravých veřejných financí je vyrovnanost rozpočtu, nelze jakoukoli diskusi o optimální výši daní vést jinak než v kontextu výdajů. Mnozí ekonomové, podnikatelé a další se velmi často zasazují o snížení daní, aby se snížilo přerozdělování. To však není logický přístup. ODS bude vždy prosazovat snížení daní, avšak kauzalita mezi dvěma stranami rozpočtu se vždy musí odvíjet od výdajů, nikoli naopak. Chce-li někdo kolektivně financovat službu, za kterou je třeba zaplatit cenu (veřejný výdaj), je pošetilé, aby hledal cesty, jak tuto cenu (daňový příjem) nezaplatit. Pouhé snění o nižších daních, daňových úlevách a stimulacích ani jejich případné prosazení nás k tomu, oč usilují stoupenci svobodné společnosti, tj. k minimálnímu státu, nedovede. Izolovaným snížením daní přebujelý stát neodstraníme: neefektivní intervencionismus na straně výdajů by pokračoval a daňové břemeno by se v podobě státního dluhu pouze přesunulo na budoucí generace. Právě toto ignoruje mnoho neokeynesiánských aktivistů neúnavně volajících po deficitním financování.

Příjmy lze snížit až po poklesu výdajů

Pouze podaří-li se snížit výdaje, je možné a nezbytné snižovat i příjmy. Proto, chce-li někdo bojovat za nižší daně, musí bojovat nejprve za nižší výdaje. Jiné vidění veřejných financí je zavádějící.

Politiky, kteří rozhodují o daních a státním rozpočtu, není třeba získávat pro snížení daní, tomu jsou jistě nakloněni. ODS si je dobře vědoma, že hlavní zápas za svobodnou společnost a za snížení daní se vede na straně výdajů. Obrovským a téměř sisyfovským úkolem je přesvědčovat naše oponenty, že tím, kdo selhává, je stát, a nikoli trh. Trh potřebuje co nejméně státních zásahů. Ekonomický růst pak automaticky následuje.

IVAN KOČÁRNÍK, ministr financí