Mezinárodní trestní tribunál v Haagu

Mezinárodní trestní tribunál v Haagu

Dne 25. května 1993 přijala Rada bezpečnosti v rezoluci č.827 rozhodnutí o vytvoření Mezinárodního tribunálu pro stíhání osob odpovědných za vážná porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaná na území bývalé Jugoslávie. Činnost tohoto tribunálu působícího pod zkráceným názvem Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (dále MTT) je pokusem učinit mezinárodní právo trestní výraznou součástí systému kolektivní bezpečnosti OSN. Bude mít nepochybně závažný dopad na život celého mezinárodního společenství.

Případný nezdar tribunálu by byl povzbuzením pro porušování mezinárodního humanitárního práva kdykoliv v budoucnu. Vytvoření a fungování tohoto soudu nebylo a není bez jistých problémů právních i politických, což se snaží využít i obhajoba.

I. Norimberk jako precedens?

Před vytvořením Haagského tribunálu bylo nutné vyřešit celou řadu otázek. Nepochybně zde byl inspirací Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku, vývoj v oblasti mezinárodního práva trestního (mezinárodní úmluvy o potírání mezinárodní zločinnosti) a práce Komise pro mezinárodní právo na přípravě Kodexu zločinů proti míru a bezpečnosti lidstva, jakož i vypracování návrhu statutu Mezinárodního trestního soudu.

Mezinárodní vojenský tribunál (dále MVT) v Norimberku soudil tři kategorie zločinů: zločiny proti míru, zločiny válečné a zločiny proti lidskosti. Opíral se přitom o Dohodu o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců evropských zemí Osy z 8. srpna 1945 a připojený Statut MVT. Rozsudek MVT ve svém odůvodnění zdůraznil, že Statut je "výrazem práva existujícího v době, kdy se obžalovaní dopustili zločinů". Zásady mezinárodního práva obsažené ve Statutu a rozsudku MVT v Norimberku byly potvrzeny rezolucí VS OSN č. 95 (I) z 11. 12. 1946. Rezoluce VS OSN č. 177 (II) z 21. 11. 1947 uložila Komisi OSN pro mezinárodní právo vypracovat návrh Kodexu zločinů proti míru a bezpečnosti lidstva, přičemž měla být náležitá pozornost věnována norimberským zásadám. První návrh Kodexu byl předložen VS v r. 1951 a jeho revidovaný text po připomínkách států v r. 1954. Vzhledem k souvislostem s problémy definování agrese bylo projednávání problémů Kodexu v OSN přerušeno prakticky až do r. 1978. Teprve v nedávné době (1991) byly práce na přípravě Kodexu dokončeny. Zločiny v Kodexu vymezené by v budoucnu měly podléhat jurisdikci stálého Mezinárodního trestního soudu. Návrh Statutu tohoto soudu byl rovněž vypracován Komisí pro mezinárodní právo (1993). Bude ovšem záležet na vůli a rozhodnutí států, zda takovou jurisdikci Mezinárodního trestního soudu omezující podstatným způsobem jejich suverenitu přijmou. Na rozdíl od Haagského tribunálu se předpokládá, že k vytvoření stálého Mezinárodního trestního soudu by mělo dojít na základě mezinárodní smlouvy zúčastněných států, tedy po dobrovolném souhlasu států podřídit své občany mezinárodní jurisdikci.

MTT v Haagu se na rozdíl od mezinárodních vojenských tribunálů v Norimberku a Tokiu nezabývá zločiny proti míru, jejichž podstatou je především plánování, příprava a vedení útočné války. Je veden v době pokračujících válečných operací po rozpadu bývalé Jugoslávie, neomezuje se pouze na hlavní válečné zločince a nemůže uložit trest smrti. Haagský tribunál byl vytvořen a funguje na základě rezoluce Rady bezpečnosti.

MVT v Norimberku (působil od 20. 11. 1945 do 1. 10. 1946) byl vytvořen na základě rozhodnutí Spojenců po porážce nacistického Německa a převzetí nejvyšší moci v Německu čtyřmi velmocemi. Ke zřízení tribunálu došlo po dohodě čtyř velmocí s Kontrolní radou pro Německo. Tribunál soudil z původního počtu 24 obžalovaných 22 zločinců a uložil 12 trestů smrti, tři výroky byly osvobozující a ostatní zněly na tresty na svobodě. Další váleční zločinci byli v Německu stíháni v jednotlivých okupačních pásmech na základě zákona č. 10 Kontrolní rady pro Německo z 20. 12. 1945. MVT pro Dálný východ byl vytvořen nařízením vrchního velitele spojeneckých vojsk v Japonsku, americkým generálem MacArturem z 19. 1. 1946. Stalo se tak na základě dohody čtyř velmocí v Moskvě dne 27. 12. 1945. Před MVT v Tokiu reprezentovaným soudci z 11 zemí bylo postaveno 28 obviněných. Dne 22. 11. 1948 soud vynesl 7 trestů smrti a 16 obviněných odsoudil na doživotí.

Brzy po norimberském procesu docházelo (zejména v Německu) k nejrůznějším útokům proti norimberským zásadám. Byly označovány za právo se zpětným účinkem, porušujícím zásadu nullum crimen sine lege (není zločinu bez zákona), tvrdilo se, že šlo o "právo vítězů" nebo o pouhé "okupační právo" spojeneckých mocností. Největší kritika se týkala především zločinů proti míru.

Norimberské právo nebylo naprosto dokonalé. Norimberský tribunál např. neuznal zločiny páchané před válkou na německém národu za zločiny proti lidskosti. Neměl přitom ale žádné pochybnosti o tom, že "političtí odpůrci byli usmrcováni v Německu za strašných podmínek pod vládou teroru". Celkově však bylo norimberské právo významným přínosem k dalšímu rozvoji mezinárodního práva a vycházelo ze správných zásad. Jak uvedli např. profesoři mezinárodního práva A. Verdross a B. Simma ve své učebnici z r. 1948, norimberské zásady byly "jednou z nejvýznamnějších změn v mezinárodním právu, které se ovšem musí ve státní praxi teprve prosadit". Známý britský právník I. Brownlie ve své učebnici z r. 1973 výstižně napsal: "...ať již stav práva v r. 1945 byl jakýkoli, ustanovení č. 6 Statutu norimberského tribunálu (vymezení zločinů proti míru, zločinů válečných a zločinů proti lidskosti - pozn.) se stala součástí obecného mezinárodního práva."

Haagský tribunál je pokračováním tendence trestat mezinárodní zločiny na mezinárodní úrovni. Teprve Norimberk byl zvratem v pojetí mezinárodní trestní odpovědnosti a představuje určitý precedens pro současnost i budoucnost.

Výhrady k MTT v Haagu se týkají způsobu vytvoření soudu i jeho samostatné činnosti. Vyskytují se názory, které uplatňuje i obhajoba, že MTT nebyl vytvořen v souladu s právem, neboť Rada bezpečnosti takovou pravomoc nemá a není proto oprávněna k souzení obžalovaných. Tvrdí se např., že k vytvoření tribunálu je nezbytná mezinárodní smlouva nebo samotná změna Charty OSN, že žádný politický orgán OSN není schopen ani oprávněn vytvořit nestranný a nezávislý soud, že v žádném jiném případě ozbrojených konfliktů mezinárodní tribunál vytvořen nebyl, že činnost tribunálu nepodporuje mír, jak ukazuje situace v Jugoslávii atd. Kritika se týká např. i priority jurisdikce MTT před národními soudy a dalších konkrétních otázek, jimiž se bude MTT muset zabývat.

II. Právní základ činnosti Haagského tribunálu

Tribunál byl vytvořen s odvoláním na kapitolu VII Charty OSN Akce při ohrožení míru, porušení míru a činech útočných. Rada bezpečnosti dospěla k závěru, že vytvoření MTT spadá do její kompetence. Vzhledem k tomu, že MTT byl vytvořen rezolucí Rady bezpečnosti závazné pro všechny státy, nevyžaduje se souhlas žádného státu, tedy ani nástupnických států bývalé Jugoslávie. Činnost MTT se řídí Statutem, který byl obsažen nejprve ve zprávě generálního tajemníka OSN z 3. 5. 1993 a který se stal i přílohou rezoluce Rady bezpečnosti č. 827.

MTT se skládá ze dvou trestních komor a jedné komory odvolací. Po třech soudcích působí v trestních komorách, pět soudců z celkového počtu jedenácti je v komoře odvolací. Soudci jsou voleni VS OSN na základě seznamu vypracovaného RB. Každý členský stát a stát se statutem pozorovatele může navrhnout dva kandidáty, jen jednoho z vlastního státu. Tito kandidáti musí splňovat vysoké morální a odborné předpoklady. Jsou voleni na dobu čtyř let a jsou znovuzvolitelní. Uvolní-li se místo soudce, jmenuje náhradníka pro zbytek období generální tajemník po dohodě s předsedou RB. Soudci pocházejí z Austrálie, Egypta, Francie, Číny, Itálie, Kostariky, Malajsie, Nigérie, Pákistánu a USA. Profesor mezinárodního práva Antonio Cassese z Florencie byl zvolen prezidentem soudu. Jako hlavní žalobce působí Richard Goldstone z Jižní Afriky (od 15. 8. 1994).

MTT je podle svého statutu příslušný k trestnímu stíhání osob, které se od r. 1991 na území bývalé Jugoslávie dopouštěly vážných porušení (serious, grave vialations) mezinárodního humanitárního práva. Statut se výslovně odvolává na vážná porušení Ženevských dohod z roku 1949 (čl. 2), stejně tak se odvolává na porušení zákonů a obyčejů války (čl. 3), zločin genocidy (čl. 4) a zločiny proti lidskosti (čl. 5) spáchané jak v mezinárodním, tak i vnitrostátním konfliktu. Je zajímavé, že Statut se nezmiňuje o dvou Dodatkových protokolech k Ženevským úmluvám, které byly přijaty v červnu 1977 v Ženevě a týkaly se obou kategorií ozbrojených konfliktů.

Trestní odpovědnost za všechny výše uvedené zločiny nese ten, kdo je plánuje, nařídí, spáchá nebo k jejich spáchání nabádá, nebo se na jejich plánování nebo přípravě podílel. Úřední postavení obviněného, ať již je hlavou státu, šéfem vlády nebo odpovědným vládním úředníkem, není důvodem ke zbavení trestní odpovědnosti ani důvodem pro zmírnění trestu. Obviněného nezbavuje trestní odpovědnosti skutečnost, že jednal na rozkaz vlády nebo nadřízeného. MTT však může zvážit, zda nejde o důvod pro zmírnění trestu. Nadřízený nese trestní odpovědnost za činy podřízeného, jestliže o nich věděl a neučinil nezbytná opatření, aby protiprávním činům zabránil.

MTT v Haagu a národní soudy mají "konkurující" jurisdikci. Mezinárodní soud má však přednost. Může v každém stadiu řízení požádat národní soudy, aby mu soudní případ v souladu se Statutem, Procesními a důkazními pravidly MTT postoupily. Statut zdůrazňuje zásadu ne bis iderm. Nikdo nesmí být souzen na národní úrovni pro hrubé porušení mezinárodního humanitárního práva, za něž byl již souzen před MTT. Osoba, která byla již za toto porušení souzena národním soudem, může být znovu pohnána před MTT, jestliže porušení mezinárodního humanitárního práva bylo národním soudem pokládáno za obyčejný zločin, soudní řízení nebylo nestranné a nezávislé, nebo šlo o snahu státu ochránit žalovaného před mezinárodní trestní jurisdikcí.

Statut určuje dosti podrobně práva a povinnosti žalobce, který jedná nezávisle jako samostatný orgán MTT. Je oprávněn vyslýchat podezřelé, oběti a svědky a opatřovat důkazy. Vypracovanou žalobu předkládá některému soudci trestní komory, který žalobu jako důvodnou přijme nebo odmítne. Na žádost žalobce může soudce vydat pokyn k zatčení a vzetí do vazby. O vzetí do vazby a předání obviněného soudu může rozhodnout i trestní komora. Komora odpovídá za spravedlnost řízení. Obžalovaný je považován za nevinného, dokud jeho vina není prokázána. Obviněný nesmí být nucen, aby vypovídal proti sobě. Má právo být informován v řeči, které rozumí, a na obhájce podle vlastního výběru. Nemá-li prostředky na zaplacení obhájce, bude mu advokát ustanoven v případě potřeby bezplatně. Rozsudek se vyhlašuje veřejně. Tresty se s ohledem na moderní vývoj mezinárodního práva (viz Šestý dodatek k Evropské úmluvě o lidských právech nebo Druhý dodatkový protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech) omezují pouze na tresty na svobodě. Vedle trestů na svobodě mohou komory nařídit i vrácení majetkových hodnot a zisků získaných trestnou činností.

Odvolací komora rozhoduje o žádostech o odvolání obžalovaných osob z důvodů právního omylu nebo omylu ve skutkové podstatě. Odvolací komora může rozhodnutí trestní komory potvrdit, zrušit nebo i změnit. Žádost o obnovu řízení může podat odsouzený nebo i žalobce, jestliže se po vynesení rozsudku objevila nová skutečnost, která by mohla mít podstatný význam pro posouzení případu soudem. Výkon trestu bude probíhat podle předpisů státu, kde se trest odnětí svobody pod dozorem MTT realizuje. Tento státu určí MTT ze seznamu států, které RB oznámily svou připravenost a ochotu odsouzené přijmout. Státy jsou podle MTT povinny spolupracovat při vyšetřování a trestním stíhání osob, které jsou obviněny ze spáchaných zločinů.

uu

Úspěch nebo nezdar MTT v Haagu bude záviset podstatně na politické vůli velmocí v Radě bezpečnosti a podpoře mezinárodního společenství. Je zřejmé, že problémy související s ozbrojenými konflikty na území bývalé Jugoslávie nevyřeší pouze trestní soud. Nelze také vyloučit, že vyšetřování a soudní řízení může poněkud zkomplikovat politické urovnání. Vzniká zde určité dilema vztahu možností politického řešení, požadavků spravedlnosti a respektování zásad mezinárodního práva. Ozbrojený konflikt pokračuje a snahy o pragmatické politické řešení mohou ovlivnit i mezinárodní zájem na potrestání pachatelů. Soudní řízení před ukončením ozbrojených bojů představuje nepochybně politický problém. Důležitou otázkou je i problém důkazů o skutečné nestrannosti a nezávislosti soudu. V nedávné době rezignoval na činnost u tribunálu známý odborník na lidská práva z Nizozemska T. C. Van Boven, podle něhož MTT zaujímal poněkud jednostranně protisrbský pohled. Z právního hlediska bude třeba dořešit některé problémy budoucího vztahu mezi MTT a Radou bezpečnosti. Mezinárodní tribunál v Haagu by se mohl stát příspěvkem k vytvoření stálého Mezinárodního soudu.

JUDr. Josef Mrázek,

Ústav státu a práva AV ČR