Nemocnost zaměstnanců ve světle podnikových zájmů

Nemocnost zaměstnanců ve světle podnikových zájmů

Pracovní neschopnost pro nemoc je závažným zdravotnickým i ekonomickým problémem. Hospodárně uvažující podnik zaměstnává jen nezbytné pracovníky. Onemocní-li některý z nich, klesne firmě produkce nebo nastoupí náhrada, zpravidla za vyšší mzdu. Nemocenské dávky nedosahují sice výše platu, ale celkově tratí podnik, zaměstnanec, nemocenské pojištění i stát. Ve V. Británii odhadují, že výdaje spojené s pracovní neschopností dosahují více než 10 procent personálních nákladů.

Zaměstnavatel pociťující růst pracovní neschopnosti svých pracovníků se zpravidla obrací na lékaře s žádostí o řešení. Vzhledem k tomu, že "neschopenky" vystavují lékaři, zdá se pracovní neschopnost jako jev čistě zdravotní. Kromě případů nepohyblivosti však rozhoduje o tom, zda má být práce neschopným, především sám nemocný. Jeho rozhodnutí podmiňují vedle subjektivních pocitů nemoci ve vztahu k požadavkům, které na něho klade práce, i faktory nezdravotnické.

V pracovní neschopnosti se odrážejí i faktory geografické. Místní politické, sociální, ekonomické a regionální situace vedou ke značným rozdílům mezi okresy více než skladba průmyslu. Například okres Karviná vykazoval v roce 1994 pracovní neschopnost o osm procent vyšší, než byl celostátní průměr, okresy Prachatice, Blansko, Budějovice-venkov, Žďár nad Sázavou, Jablonec nad Nisou, Ostrava-město, Strakonice, Hodonín pak o sedm procent. Naopak podstatně nižší měly okresy Praha-západ, Praha hl. m., Mělník, Kolín, Jihlava, Praha-východ, Domažlice, Cheb. Vliv sociálního zabezpečení a nemocenských dávek na pracovní neschopnost je známý. Naopak se zdá, že vliv na pracovní neschopnost nemá nezaměstnanost. Její vzestup v určité oblasti není totiž provázen poklesem pracovní neschopnosti.

Organizační faktory

Nejvyšší pracovní neschopnost vykazuje trvale hornictví a těžký průmysl, průmysl textilní, oděvní, dřevozpracující, zpracování kůží, kožešin a usní, potravinářství a výroba plastů a pryže. Nejnižší naopak školství, peněžnictví a ostatní služby. Zde je zřejmý vliv soukromého sektoru. Nízká pracovní neschopnost je i ve zdravotnictví. Otázkou je, zda to souvisí s vysokou motivací k práci či s přístupem k lékařské péči.

Názory na vliv směnnosti práce na pracovní neschopnost nejsou jednotné. Někde sice zaznamenali její zvýšení u směnných provozů, jinde naopak nebyla směnnost pracovní neschopností ovlivněna. Dokonce se vyskytla vyšší pracovní neschopnost u pracovníků s fixní pracovní dobou. Přestože vyšší podíl na pracovní neschopnosti mají v podstatě ženy, její růst v roce 1994 byl důsledkem především stoupající pracovní neschopnosti u mužů. U žen má roli jistě i výchova dětí, péče o domácnost, nižší finanční ohodnocení apod.

Případů pracovní neschopnosti ubývá se stářím, ale ve věku nad 60 let stoupá počet prostonaných dnů. U pracovníků do 30 let vzniká pracovní neschopnost nejvíce pro akutní nemoci dýchacího ústrojí, u starších osob přibývá onemocnění pohybového, zažívacího nebo oběhového ústrojí.

Vliv postavení

Nekvalifikovaní dělníci mají několikanásobně vyšší pracovní neschopnost než řídící pracovníci, což souvisí s jejich motivací k práci i s celkovým způsobem života. Negativní vliv na pracovní neschopnost má i pásová výroba a rychlé pracovní tempo, nepřiměřená psychická zátěž, nedostatek podnětů, celkový způsob života a nezdravé návyky. Negativně se projevuje i kouření a alkohol. Například v Japonsku bylo zjištěno, že u kuřáků byla o 30 procent vyšší pracovní neschopnost a o 28 procent vyšší počet prostonaných dnů než u nekuřáků. V USA zaznamenali u alkoholiků dvakrát vyšší čerpání nemocenských dávek než u ostatních pracovníků, přičemž počet onemocnění ovlivněných prací nestoupl.

Přestože specifická rizika pracovního prostředí jsou méně častou příčinou pracovní neschopnosti, v některých odvětvích hrají významnou roli. Například v hornictví výskyt nemoci z povolání poslední dobou přesahoval 800, v lesnictví 200, v kovoprůmyslu, zdravotnictví a chemickém průmyslu 150 na 100 tisíc pracovníků a rok. V některých povoláních může být vyšší pracovní neschopnost důsledkem i běžných nemocí. Jejich průběh a závažnost ale mohou nepříznivě ovlivňovat pracovní prostředí. Jde například o vleklý zánět průdušek u pracujících v prašném prostředí, onemocnění pohybového ústrojí při práci ve vynucené poloze nebo manipulaci s těžkými břemeny, vysoký krevní tlak nebo žaludeční vředy u osob vystavených psychickému stresu z práce. Zdravotní stav závisí i na genetické výbavě jedince, rodinném životě, pohybu, výživě, stresových situacích s následným únikem k alkoholu, nikotinu a drogám i na zhoršování životního prostředí.

Ekonomická prevence

Zjišťování příčin pracovní neschopnosti a její výše je obtížné. Vedle objektivní nemoci a subjektivního pocitu je nutno brát v úvahu i stavy ovlivňující tělesnou pohodu aj. Závažnou roli určitě ale má i zájem zaměstnance na pracovní neschopnosti a ochota lékaře ji uznat. Při zvýšené pracovní neschopnosti se dříve vždy vedení podniku obracelo na závodního lékaře s požadavkem o řešení. Dnes je situace jiná. Zákon č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zrušil obvodní systém a umožnil svobodnou volbu lékaře. Dosud přežívá tradice, že se lidé obracejí na své bývalé závodní lékaře kvůli dostupnosti, vytvořenému vztahu apod. Jejich počet ale klesá a zaměstnanci se léčí u řady lékařů, kteří rozhodují o pracovní neschopnosti bez znalosti pracovišť.

Zákon ukládá, aby zaměstnavatelé zajistili svým pracovníkům preventivní péči. Jejich partnerem dnes nebývá závodní obvodní lékař, ale doktor, se kterým mají dohodu o jejím poskytování. Ten může pracovní neschopnost pro nemoci z povolání výrazně ovlivnit. Například vytypováním rizikových faktorů na pracovišti, spoluprací při jejich odstranění či sledováním zdravotního stavu pracovníků na rizikových pracovištích a preventivními prohlídkami, aby nevzniklo trvalé poškození jejich zdraví.

Lékař také může zjistit, zda častá nebo dlouhodobá pracovní neschopnost nesouvisí s pracovními podmínkami. Navrhne-li jejich úpravy, může pomoci při znovuzařazení zaměstnanců do práce. Jeho spolupráce s ošetřujícím či posudkovým lékařem přispěje k rozlišení zdravotních faktorů pracovní neschopnosti od nezdravotních příčin. Může iniciovat programy k podpoře zdraví, zaměřené na specifiku provozů. Jde např. o programy proti pohybovým nebo páteřním obtížím, ischemické chorobě srdeční, programy pro vysoce produktivní pracovníky, specialisty a zaměstnance vyššího věku. Jako poradce se může vyplatit i při budování nových provozů či technologií nebo pracovišť, zavádění nových materiálů, poskytování vhodných osobních ochranných pracovních prostředků apod.

Lékař závodní preventivní péče spolupracuje také s pracovníky hygienické služby, ošetřujícími a posudkovými lékaři, případně s oddělením nemoci z povolání. Je koordinátorem činnosti a garantem odborného výsledku při využití všech podkladů a znalostí ke zlepšení zdravotního stavu pracovníků. V zájmu zaměstnavatelů je, aby závodní preventivní péči zajistili. Její výsledky totiž prospějí jak zdraví zaměstnanců, tak i ekonomice závodu.

MUDr. D. MÁLKOVÁ,

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví