KONKURSNÍ ŘÍZENÍ: Novela zákona pomůže posuzovat odpovědnost podnikatelů (1)

KONKURSNÍ ŘÍZENÍ

Novela zákona pomůže posuzovat odpovědnost podnikatelů (1)

[*] Podstatný vliv na výklad tzv. úpadkových deliktů

[*] Jak to napříště bude s poškozováním věřitelů

[*] Odpovídá pouze fyzická osoba

Pojem "úpadkové delikty" je souhrnným označením pro trestné činy, které jsou spojeny se zadlužením a nelegálním řešením této zadluženosti. V praxi je postih těchto deliktů sporadický, avšak lze předpokládat poměrně značnou latenci (skrytou trestnou činnost, která nevyjde pro orgány činné v trestním řízení najevo).

Určitou příčinou nízkého postihu byla i jistá "syrovost" nebo nedokonalost právní úpravy, která způsobovala při výkladu zejména skutkové podstaty zvýhodňování věřitele určité obtíže. Jak uvidíme, novela zákona o konkursu a vyrovnání č. 94/1996 Sb. ze dne 13. 3. 1996 má na výklad některých ustanovení o úpadkových deliktech podstatný vliv.

Dnes se chceme zaměřit právě na důsledky, které nová úprava bude mít na posuzování trestní odpovědnosti podnikatelů v souvislosti s touto novelou. První skutkovou podstatou, jíž se budeme zabývat, je poškozování věřitele podle § 256 tr. zákona.

Kdo věřitele poškozuje

Je třeba zdůraznit, že pachatelem uvedeného činu může být jen fyzická osoba. To se týká jak jednání uvedeného v odstavci 1, kdy pachatelem může být jen dlužník, tak činu uvedeného v odst. 2, který je samostatnou formou účastenství ve formě spolupachatelství nebo pomoci k trestnému činu.

Nelze souhlasit s názorem, že pokud je dlužníkem právnická osoba nebo pokud by k majetku dlužníka uplatnila neexistující právo právnická osoba, jsou pachateli trestného činu ty fyzické osoby, které za ni jednají, tedy členové statutárních orgánů, jednatelé apod.

Trestní odpovědnost takových osob by se musela dovozovat z jiných ustanovení trestního zákona, neboť rozšiřovat trestní odpovědnost na osoby, které nemají zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení (konkrétně nejsou dlužníky, neuplatňují žádný nárok), by znamenalo používat v trestním právu zcela nepřípustné analogie.

Jde o trestný čin úmyslný, pachatel tedy musí jednat s cílem vyhnout se zaplacení svých dluhů, resp. zmařit uspokojení pohledávky svého věřitele nebo s takovým následkem musí být aspoň srozuměn.

Jaká je skutečnost

V praxi se dokonaný trestný čin vyskytuje zřídka. Většinou je jednání pachatele odhaleno a je posouzeno jako pokus trestného činu, neboť úplného zmaření možnosti uspokojit pohledávku pachatel zpravidla nedosáhne.

V dosavadní praxi šlo většinou o stíhání pracovníků s hmotnou odpovědností, zejména v pohostinství nebo v obchodě, kteří na základě vlastní předběžné inventury zjistili manko a ve snaze vyhnout se důsledkům vyplývajícím pro ně z hmotné odpovědnosti, tedy úhradě manka, připravili pro oficiální inventuru, kterou prováděl pracovník provozovny, sudy naplněné vodou místo pivem, kartóny naplněné papírem namísto cigaretami, popřípadě po domluvě s jinými kolegy falešné dodací listy a na jejich základě nepodložené faktury, které jim pak "dorovnávaly" tržbu.

V současné době se ovšem vyskytují porůznu prakticky všechny formy jednání, které jsou ve skutkové podstatě uvedeny.

Pokud jde o zničení, poškození, zatajení, zcizení, učinění neupotřebitelným nebo odstranění části majetku, odkazujeme zde na články, které byly v HN uveřejněny dříve, popř. na komentář k trestnímu zákonu. Totéž pokud jde o předstírání neexistujícího práva nebo závazku.

Zdánlivě zmenšuje svůj majetek pachatel tehdy, jestliže předstírá v rozporu se skutečností, že došlo k úbytku majetku nebo že majetek má nižší hodnotu, než odpovídá skutečnosti.

V praxi se postih takových jednání dosud nevyskytl, reprezentativní Beckův Komentář k trestnímu zákonu uvádí, že sem spadají všechny další formy, které nelze podřadit pod některou z těch, které jsou uvedeny shora.

Novela přísnější

Novela zákona o konkursu a vyrovnání v tomto směru upřesňuje, jaké způsoby jednání zde může mít trestní zákon na mysli. Půjde zde patrně o některé z těch úkonů, které podle § 15 zák. o konkursu a vyrovnání jsou v případě vyhlášení neúčinné.

Jde o podíl na založení jiné právnické osoby, nabytí majetkové účasti v obchodní společnosti či družstvu, popřípadě na podnikání jiné osoby, přijímání závazků nepřiměřených majetku nebo odmítnutí dědictví nebo daru. (Převádění věcí na jiné osoby uvedené v § 15 odst. 1 písm. c) je kryto již pojmem "zcizení").

Odmítnutí dědictví nebo daru v úmyslu poškodit věřitele nebude v praxi zřejmě příliš časté, daleko častější způsoby, jak zmařit uspokojení věřitelů, skutečně spočívají v tom, že dlužník "ukryje" majetek tím, že si založí vlastní společnost nebo jej vloží jako věcný vklad do společnosti již existující.

Hodnota jeho jmění se tím fakticky obvykle nesnižuje, ale majetek ve formě obchodního podílu je z hlediska věřitele něco zcela jiného než majetek hmotný nebo peněžní. Ke zmenšení, resp. ke zdánlivému zmenšení takto "ukrytého" majetku pak obvykle dojde tak, že nově založená společnost, popř. společnost, k níž podnikatel přistoupí, je zatížena úvěry nebo jinými pohledávkami, popř. nová společnost reálný majetek prodá nebo jinak převede, a aby nedošlo ke snížení základního jmění, dorovná tento úbytek tím, že do společnosti vloží znalecky oceněné know-how nebo jiné, těžko přesně ocenitelné a zejména těžko prodejné hodnoty.

Cena obchodního podílu společnosti je přitom závislá na řadě jiných faktorů, než je hodnota vloženého základního jmění, zejména šlo-li o věcný vklad. V praxi pak bývá obvyklé, že dlužník, který si založením obchodní společnosti vytvořil mezi věřitelem a svým majetkem jakýsi polštář, vesele podniká a věřitelům nabízí tzv. kapitalizaci jejich pohledávek přistoupení ke společnosti, jejíž reálný majetek byl odstraněn.

Snaha o postih takových jednání ze strany věřitelů narážela často na problémy legislativního rázu, z hlediska občanskoprávního šlo sice o úkony odporovatelné, ale výroku o neplatnosti bylo obtížné dosáhnout. Novela zákona o konkursu zavádí jednak neúčinnost takových úkonů přímo ze zákona, jestliže k vyhlášení konkursu dojde, jednak bude, resp. může se stát vodítkem pro poškozené věřitele a potažmo i pro vyšetřovatele.

Nejen dlužník

Pokud jde o odstavec 2 ustanovení § 256, může být pachatelem jen jiná osoba, od dlužníka odlišná. Musí jít opět jen o osobu fyzickou, a jak již bylo uvedeno, jde o zvláštní formu pomoci nebo spolupachatelství k uvedenému jednání. I zde většinou zůstává u pokusu, nejčastěji jde právě o formu potvrzení dodacích listů na nedodané zboží, tedy potvrzení neexistujícího práva atd.

Pojem značná škoda byl již několikrát vyložen. Jde o škodu v rozmezí od 200 tisíc Kč do jednoho miliónu korun. Škodou se rozumí hodnota neuspokojené pohledávky, k jejímuž zmaření jednání pachatele směřovalo. I když tedy ke zmaření nedojde, je jednání posuzováno v té výši, kterou pachatel zmařit chtěl. Škoda velkého rozsahu je škoda převyšující jeden milión korun.

JUDr. JIŘÍ TERYNGEL,

advokát

(Pozn. red.: Ke skutkovým podstatám dalších úpadkových deliktů v souvislosti s novelou zákona o konkursu a vyrovnání se autor vrátí v dalších třech článcích, které uveřejníme vždy ve středu.)

§ 256

trestního zákona

1) Kdo i jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele tím, že

a) zničí, poškodí, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku,

b) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek, nebo

c) svůj majetek zdánlivě zmenšuje, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

2) Stejně bude potrestán, kdo i jen částečně zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že

a) zničí, poškodí, zatají, zcizí nebo odstraní část majetku dlužníka, nebo

b) k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku.

3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu.

4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu.