Do dvou plynáren vstoupili noví investoři

Do dvou plynáren vstoupili noví investoři

[*] V pozadí nákupu akcií Severomoravské plynárenské je slovenský plynárenský podnik

Za nákupem přibližně desetiprocentního balíku akcií Severomoravské plynárenské (SMP) a. s. Československou obchodní bankou (ČSOB) stojí státní podnik Slovenský plynárenský priemysel (SPP). Podobný podíl získala ČSOB koncem června v další regionální distribuční společnosti, Východočeské plynárenské (VČP) a. s. Také v pozadí této transakce je podle zdrojů z plynárenského oboru pravděpodobně další dosud neznámý investor.

ČSOB vůči SMP oficiálně vystupuje pouze svým jménem. Slovenský přepravce a dodavatel plynu SPP však prostřednictvím ekonomického ředitele Viliama Mikuláše vlastnictví akcií moravské plynárenské společnosti potvrdil. Dodal, že se jedná pouze o nákup akcií SMP, nikoli VČP. Část akcií východočeského podniku získala ČSOB podle generálního ředitele VČP Bohdana Páska od společnosti Expandia, stejný majitel zřejmě postoupil svůj podíl bance i v případě SMP.

Žádná ze zúčastněných stran zatím nemá konkrétní představy o využití slovenské investice na Moravě. V. Mikuláš pouze řekl, že SPP chce s SMP "spolupracovat", ale že je to otázka budoucnosti. Ředitel SMP Libor Juříček přitom s odvoláním na legislativu vyloučil, že by se jeho společnost v současné době mohla stát odběratelem plynu přímo ze slovenského podniku. V souvislosti se slovenskou aktivitou pak vyjádřil názor, že strategický partner, který, pokud je z oboru, má jiný význam, než když je investor z odlišné oblasti. Strategický partner by podle L. Juříčka měl mít přístup ke zdroji a případně umožnit výhodnější nákup zemního plynu. Ředitel s. p. ČPP, o. z. Transgaz Miroslav Grec ale vyjádřil názor, že monopolní tranzit je nejvýhodnější, protože poskytuje výhodu silné vyjednávací pozice vůči dodavateli.

Náměstek ministra průmyslu a obchodu Miroslav Tvrzník k slovenské akvizici uvedl, že v ní vidí pouze běžnou investici, která neovlivní postup privatizace regionálních distributorů plynu. Ačkoli stát vlastní v těchto společnostech méně než 50 procent akcií, je podle M. Tvrzníka neschůdné, aby některý z investorů získal rozhodující podíl nákupem 34 procent akcií na jméno, které jsou v držení obcí. Teoretická možnost sice v případě SMP existuje, protože k převodu stačí souhlas představenstva po schválení dozorčí radou, ale zástupci obcí a státu ve statutárních orgánech mohou takové rozhodnutí blokovat. Podle L. Juříčka měla být převoditelnost pouze mezi obcemi zanesena do stanov SMP podobně, jako je tomu u dalších plynárenských podniků. Pro nepřítomnost potřebné většiny zástupců obcí na valné hromadě k tomu ale nemohlo dojít. Dosud schválené obchody ovšem probíhaly pouze mezi nynějšími vlastníky obecních akcií.

PETR LIŠKA