Ideální model pro českou chemii vyžaduje mobilizaci výzkumu

Ideální model pro českou chemii vyžaduje mobilizaci výzkumu

[*] Naši vývozci obvykle v zahraničí narážejí na řadu překážek

[*] Chemie zatím nezaznamenala výrazný přínos zahraničního kapitálu

[*] Zájem o otázky životního prostředí v České republice opadl

Negativní saldo chemického průmyslu se stává trvalým jevem. Přes příznivé zvýšení vývozu rostl dovoz v letech 1994 a 1995 ještě rychleji. Nejen na příčiny tohoto stavu jsme se zeptali Ing. Miroslava Krejčího, prezidenta Svazu chemického průmyslu České republiky a generálního ředitele Chemických závodů Sokolov, a. s.

Příčina spočívá v závislosti na dovážených surovinách a dále v problematickém uplatnění našich výrobků na zahraničních trzích. Úroveň vývozu v roce 1995 činila přibližně 47 miliard Kč, dovozy ve srovnatelné komoditní nomenklatuře 73 miliard Kč. V porovnání s rokem 1994 vzrostl export chemických výrobků o 14,4 %, dovoz o 29,4 %.

Lepší podmínky při ochraně českého spotřebitele by však mohly přispět ke zlepšení tohoto salda, například ve farmacii nebo u mnoha produktů určených pro malospotřebitele a domácnosti. Zatímco my v zahraničí musíme bojovat s tvrdou certifikací, zkušebnami, povoleními, oprávněními, dlouhodobými a drahými testy, většina zahraničních výrobků k nám vstupuje bez jakýchkoli technických bariér a často jsou pochybné kvality.

Proč ve vývozu chemického průmyslu převažují velkotonážní produkty s relativně malou přidanou hodnotou?

Je to jev negativní, založený na struktuře, kterou chemie zdědila z dob centrálního plánování, kdy jsme byli orientováni na trhy RVHP. Věřím, že dojde ke zlepšení, i když je to otázka špičkových technologií a dlouhodobého vývoje.

Máte na mysli přechod ke specialitám, ke kvalifikované chemii, kdy do výrobku vstupuje malý podíl surovin a velký podíl znalostí?

Ano, taková obdoba švýcarských hodinek by byla ideálním modelem pro českou chemii. Právě proto zdůrazňujeme nutnost mobilizace výzkumného potenciálu a vysokého i středního odborného školství. Ale peníze, které do výzkumu a vývoje vkládají světové koncerny, jsou pro nás nedosažitelné. Před námi leží jedině cesta kooperací, přebírání licencí a využití dovednosti a potenciálu českého průmyslu.

Vlastnické poměry v mnoha podnicích nejsou tak zcela jasné. Mnohé firmy ještě neznají svého majitele nebo váhají, ke kterému ze tří silných holdingů - Chemapolu Group, Unipetrolu či Spolchemii - se připojí nebo budou připojeny. Jaký to má vliv na podniky?

V každém případě toto opožďování znamená odložení startu jakýchkoli integrovaných programů. Většina podniků se v současném roztříštěném stavu prostě jen reprodukuje. Naneštěstí byl náš chemický průmysl v období perestrojky postižen totální dezintegrací. V současné době podniká v oblasti chemického průmyslu více než 120 subjektů, z toho asi jen 15 významných. Hodnota roční produkce činí přibližně 7,2 miliardy DEM, což představuje zlomek obratu jedné velké firmy v západní Evropě. Například z výroční zprávy BASF pro rok

1995 vyplývá, že měla obrat 46,2 miliardy DEM, z toho v Evropě29,8 miliardy DEM, v samotném Německu 12,6 miliardy DEM, v Severní Americe 8,9 miliardy DEM, v Jižní Americe 2,3 miliardy DEM, Asii, Africe a ostatních zemích 5,1 miliardy DEM.

Od koncentrace do holdingů a integrací očekáváme systémové a strategické vytváření výrobních linií. Nové investice, koordinovanou a strategickou rozvojovou politiku mohou vykonávat pouze reální, velcí a kapitálově silní vlastníci. A na tento projev vlastnických práv česká chemie teprve čeká. Privatizace chemického průmyslu však byla z velké části dokončena. Podíly státu zbývají pouze u několika málo podniků a Fond národního majetku drží balíky akcií některých rozhodujících komplexů, jako je Chemopetrol Litvínov.

Zajímají se o naše chemické podniky zahraniční investoři?

Uplynulá léta nepotvrdila výrazný prvek trendu architektury světových koncernů, a to internacionalizaci. Snad historici odpoví, proč zahraniční kapitál, jinak bohatě expandující po celé zeměkouli bez ohledu na státní hranice, se české chemii vyhnul. Jistou výjimku tvoří vstup konsorcia ropných společností do českých rafinerií a některé drobné dílčí projekty, jako je firma Cabot ve Valašském Meziříčí a zahraniční partneři ve farmacii.

S výjimkou vstupu společnosti Linde do Technoplynu Praha jsme v podstatě nezaznamenali žádný výrazný přínos zahraničního kapitálu, ať již ve vlastnických vztazích, nebo ve strategii. Rovněž tato skutečnost je pravděpodobně příčinou, proč se v uplynulých šesti letech prakticky zastavil výraznější dynamický rozvoj našeho chemického průmyslu, což pravděpodobně výrazně ovlivní konkurenceschopnost české chemie i její podíl na objemu národního bohatství.

Chemický průmysl se nyní velmi snaží napravovat životní prostředí. Má svůj program Responsible Care - Odpovědné podnikání v chemii-, ale přesto na něm špatná pověst ulpívá. Není to jen české specifikum, platí to i v zahraničí. Vidíte cestu nápravy?

Zásadně se toto myšlení nedá změnit v krátké době. Myslím, že právě uplatnění odpovědného podnikání, tedy plné otevřenosti v informování veřejnosti a komunikace cíleně orientované ze strany chemických firem k lokalitě, obyvatelstvu i státní správě, je základnou, která přinese své ovoce. Ale bude to dlouho trvat.

V České republice zájem o otázky životního prostředí, který se značně projevoval v začátku 90. let, opadl. Spíš narážíme na to, že není s kým komunikovat. Například u nás v CHZ Sokolov již při druhém dnu otevřených dveří - které považujeme za možnost, jak podnik představit a ukázat, jaký opravdu je a bezprostředním kontaktem zbavit veřejnost chemofobie a strachu z neznámého zařízení - počet pořadatelů převyšoval počet návštěvníků.

Je veřejnost v tomto smyslu pokrytecká?

Ne. Veřejnost má jiné starosti a životní prostředí stojí daleko v pozadí. Ekologické uvědomění je v postkomunistických zemích proti západní Evropě daleko nižší. Myslím, že tento stav se změní, ale zatím je to realita. Na vzestup zájmu jsme připraveni. Nechceme být zaskočeni a nechceme, aby nastala opětná ztráta důvěry.

Připravila ŠÁRKA SPEVÁKOVÁ, šéfredaktorka časopisu CHEMICKÝ PRŮMYSL