Zamezení dvojího zdanění se Švýcarskem platí zpětně už od 1. ledna 1996

Zamezení dvojího zdanění se Švýcarskem platí zpětně už od 1. ledna 1996

[*] Podobné dohody má Česká republika už s třiačtyřiceti zeměmi

Dne 23. října t. r. vstoupila v platnost Smlouva mezi vládou České republiky a spolkovou radou Švýcarska o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, včetně protokolu, který tvoří její nedílnou součást. Pokud jde o daně vybírané srážkou, smlouva nabývá účinnosti 1. prosince 1996, pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, smlouva nabyla účinnosti zpětně již od 1. ledna 1996. Tato smlouva je v pořadí 43. mezinárodní smlouvou tohoto typu, kterou je ČR vázána. Publikována je ve Sbírce zákonů č. 281/1996.

Některé formy hospodářských, obchodních, ale i např. kulturních styků a z nich plynoucí příjmy zakládají daňovou povinnost daňových rezidentů ČR ve Švýcarsku a naopak. Přitom může docházet k mezinárodnímu dvojímu zdanění. Právě s cílem vyloučit toto dvojí zdanění, ale i s cílem zamezit daňovým únikům a umožnit přímou spolupráci daňových orgánů obou zemí, byla tato daňová smlouva (na základě vzorového modelu OECD) sjednána.

Smlouva neumožňuje daňovým poplatníkům vybrat si zemi, ve které bude jejich příjem, popř. majetek zdaněn. Naopak obsahuje ustanovení, která jednoznačně stanovují stát, který má právo zdaňovat ve stanoveném rozsahu určitý příjem, resp. majetek. Druhému státu poté v souladu se smlouvou vzniká povinnost provést opatření k vyloučení dvojího zdanění. Pro daňové poplatníky je tak smlouva ve svém důsledku daňově neutrální, protože zajišťuje objektivní rozdělení daňového výnosu mezi oba státy.

Osobní a věcný rozsah smlouvy

Smlouva se vztahuje na právnické a fyzické osoby, které jsou daňovými rezidenty jednoho nebo obou smluvních států. Na jednoznačném určení státu, ve kterém je konkrétní osoba rezidentem, je fakticky založena možnost správného uplatňování jednotlivých ustanovení smlouvy, která po určení, jakého státu je určitá osoba daňovým rezidentem, používá stejná kritéria jako vnitrostátní zákon o daních z příjmů, tzn. např. bydliště u fyzické osoby. Řeší ale rovněž situace, kdy se daňový poplatník může stát daňovým rezidentem v obou státech. Předmětem této smlouvy jsou daně z příjmů a daně z majetku. Pro případ změny daňového systému v některé zemi smlouva obsahuje ustanovení zajišťující, že se bude uplatňovat i na daně, které budou v budoucnu zavedeny místo nebo vedle současných daní.

Zdaňování zisků podniků

Protože smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou států, jsou v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité pro její aplikaci v ní přímo definovány. Velmi důležitá je např. definice výrazu "stálá provozovna". Jako typický příklad se uvádí např. závod, továrna a kancelář. Staveniště, stavba nebo montážní projekt tvoří stálou provozovnu, trvá-li déle než dvanáct měsíců. Současně je však definováno, co stálou provozovnou není. Stálou provozovnu tak v souladu s touto smlouvou nevytváří např. trvalé zařízení pro podnikání podniku ČR, které se nachází ve Švýcarsku a které se udržuje pro tento podnik pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter.

Existence stálé provozovny výrazně ovlivňuje zdaňování zisků z přímé podnikatelské činnosti českých podniků na území Švýcarska a naopak, protože smlouva stanovuje, že k tomu, aby zisky českého podniku mohly být zdaněny ve Švýcarsku, je nezbytné, aby tak český podnik vykonával svoji činnost právě prostřednictvím stálé provozovny.

Určitou výjimku z obecného pravidla zdaňování zisků podniků představuje zdanění zisků plynoucích z lodní a letecké mezinárodní dopravy. Tyto zisky mohou být zdaněny jen ve státě, kde se nachází místo (sídlo) skutečného vedení podniku provozujícího tuto dopravu.

V souvislosti se zdaňováním podniků je třeba poznamenat, že smlouva umožňuje daňové správě za určitých podmínek upravit základ daně ve výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky obou států spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami (sdružené podniky).

Dividendy, úroky a licenční poplatky

Osoby, které jsou rezidenty jednoho smluvního státu, mají podle smlouvy nárok na snížení daně, popř. na osvobození od daně vybírané srážkou (zvláštní sazba daně) ve druhém smluvním státě. V případě dividend se zvláštní sazba daně, kterou může být dividenda zatížena ve státě zdroje, liší podle toho, zda skutečným vlastníkem je společnost (jiná než osobní společnost), která vlastní určitý podíl majetku společnosti vyplácející dividendy. Je-li tento podíl nejméně 25 procent, smí sazba daně činit maximálně pět procent hrubé částky dividend. Ve všech ostatních případech smí sazba daně činit maximálně 15 procent. Úroky mající zdroj v jednom státě a vyplácené rezidentu druhého státu podléhají zdanění pouze v tomto druhém státě, pokud je tento rezident skutečným vlastníkem úroků.

Současná švýcarská daňová legislativa předpokládá aplikaci srážkové daně pouze v případě dividend a úroků. Švýcarsko má zaveden tzv. refundační systém, z čehož vyplývá, že srážková daň z dividend a úroků majících zdroj ve Švýcarsku se tam uplatní vždy v plné výši, tj. v současné době 35 procent. Daňový rezident ČR, skutečný vlastník dividend a úroků, které jsou mu vypláceny ze zdrojů na území Švýcarska, tak musí ve Švýcarsku žádat o částečnou, popř. úplnou refundaci daně. V ČR se osvobození od daně vybírané srážkou, resp. její snížení vyplývající z uzavřených smluv o zamezení dvojího zdanění, uplatňuje automaticky.

Licenční poplatky mohou být zdaněny ve státě zdroje 10% sazbou. V tomto bodě je však třeba upozornit na ustanovení protokolu ke smlouvě, které tuto sazbu snižuje na pět procent hrubé částky licenčních poplatků. Protokol tak reaguje na rozdílný přístup obou zemí ke zdaňování licenčních poplatků, kdy Švýcarsko tyto příjmy ve vztahu k nonrezidentům vůbec nezdaňuje a v ČR jsou zdaňovány 25% sazbou.

Zdaňování příjmů fyzických osob

Smlouva konkrétně pojednává o zdaňování příjmů plynoucích fyzickým osobám ze svobodných (nezávislých) povolání, ze zaměstnání (závislá povolání), samostatný článek se dotýká zdaňování tzv. tantiém. Smlouva rovněž upravuje zdaňování příjmů výkonných umělců a sportovců, penzí, příjmů z tzv. veřejných funkcí a příjmů studentů.

Příjmy z nemovitého majetku

Příjmy z nemovitého majetku, z jeho užívání, pronajímání nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku mohou být zdaněny podle smlouvy ve státě, kde se tento nemovitý majetek nachází. Smlouva dále upravuje zdanění zisků ze zcizení majetku, a to nemovitého i movitého, a rovněž tak stanoví, ve kterém státě bude zdaňován majetek podle jednotlivých druhů majetku.

Zamezení dvojího zdanění

Ve smlouvě je pro případ rezidentů ČR zakotvena metoda tzv. prostého zápočtu, která předpokládá, že daň zaplacená v souladu s touto smlouvou ve Švýcarsku se započte na daňovou povinnost v tuzemsku, maximálně však do výše daně, která by poměrně připadala na zahraniční příjem v tuzemsku. Současně je však třeba upozornit na ustanovení § 38f zákona o daních z příjmů, který pro specifický okruh příjmů (příjmy ze závislé činnosti) zavádí metodu vynětí s výhradou progrese.

VÁCLAV ZÍKA,

oddělení mezinárodních daňových vztahů MF