Portugalsko, kolébka mořeplavců a objevitelů

Portugalsko, kolébka mořeplavců a objevitelů

"Tady jsme na samém konci světa, kde země končí a začíná oceán, dál žádná cesta nevede," láká nás z autobusu do větrné krajiny náš portugalský průvodce Paulino, jinak velký odpůrce členství v Evropské unii. ("Máme nejnižší platy, ale srovnatelně vysoké ceny a kvůli nesmyslným kvótám musíme ničit tuny krásných pomerančů.")

Dozvídáme se, že Portugalsko má vlastně dva konce světa. Ten druhý (Cabo da Roca) bychom našli na západě, asi padesát kilometrů od Lisabonu. Více si ho užijí obyvatelé a návštěvníci hlavního města, pro které je jižní pobřeží přece jen trochu z ruky.

Mys sv. Vincenta, nejjihozápadnější výběžek evropského kontinentu, tvoří strmé skalnaté útesy omývané divokými vlnami Atlantského oceánu. Otevřené krajině dominuje maják s kulatou červenou střechou v sousedství středověké pevnosti.

Přikrčeni proti větru obcházíme mohutné zdi nad útesy, šplháme po skaliskách a s respektem pozorujeme divoký příboj tam dole. Vítr s námi cloumá a nedovolí zastavit se na chvíli a pokochat se pohledem do dálky na nekonečný oceán. I udržet v ruce foťák vyžaduje značné úsilí. Ač na samém jihu Evropy, scenérie v těchto místech připomíná spíše drsnou severskou přírodu než exotiku subtropů.

Pevnost Ponta de Sagres, zaujímající prostor celého mysu, byla přestavěna po zemětřesení v roce 1755. Princ Jindřich Mořeplavec, nejslavnější postava portugalských dějin, zde v patnáctém století založil námořnickou školu a odtud podnikal objevitelské cesty. Sám velký Mořeplavec se však podle dochovaných zpráv zúčastnil snad jen jediné výpravy. Proč - to nám nikdo nedokázal vysvětlit. Možná trpěl mořskou nemocí nebo neuměl plavat. Celý život ale zůstal nadšeným fandou námořnictví, teoretikem, mozkem, organizátorem a hlavně štědrým sponzorem zámořských cest a objevů. V Sagresu odolal zemětřesení jeho dům Casa do Infante Dom Henrique.

Češi chtějí co nejvíce vidět

Portugalsko má asi 850 kilometrů pláží vhodných k rekreaci. Je pro ně charakteristický čistý písek i voda, skály a romantické zátoky. Nejjižněji leží turisty nejnavštěvovanější slunečná riviéra Algarve s pobřežím v délce dvě stě kilometrů. Jakousi vzdušnou vstupní branou Algarve je mezinárodní letiště ve Faru, hlavním městě této provincie (zhruba tři sta kilometrů jižně od Lisabonu), kam letos začala dopravovat své klienty přímým charterem z Prahy také společnost Fischer, sponzor naší cesty. Podle slov majitele Václava Fischera mají čeští turisté větší zájem o týdenní okruh Portugalskem než například o pobyt v některém letovisku Algarve s fakultativním výletem do Lisabonu. Kdo při návštěvě Portugalska nenavštíví hlavní město, rozhodně má čeho litovat.

Problém spočívá v tom, že nejkratší cesta vnitrozemím z Fara do Lisabonu trvá zhruba čtyři hodiny a není příliš atraktivní. Při jednodenním zájezdu stráví turista na dálnici a silnicích osm nezáživných hodin. A i když si ráno hodně přivstane, na prohlídku krásné metropole a četných pamětihodností mu již moc času nezbývá. Při dvoudenním zájezdu zase zbytečně platí dvakrát ubytování - v Algarve i v Lisabonu.

Na rozdíl od Čechů, kteří chtějí co nejvíce vidět a poznat, mnozí němečtí turisté prý jezdí třeba dvacet let každý rok na stejné místo, do stejného hotelu, ve stejném termínu, aby se tam setkali se stejnými přáteli. Za celou dovolenou třeba ani jednou nevlezou do moře, stačí jim hotelový bazén, lehátko, slunečník a dobře zásobený bar. I v zimních měsících se v Algarve setkávají milovníci golfu se svými sportovními či obchodními partnery z celého světa.

Lisabon stojí za návštěvu

Obrovská bílá socha Ježíše Krista nad mostem přes řeku Tejo vítá příchozí a střeží Lisabon podobně jako v brazilském Rio de Janeiru. Most zase trochu připomíná menší Golden Gate Bridge v San Francisku. Dominantou jsou městské hradby s gotickým hradem sv. Jiří a krásným výhledem na celé město i přístav.

Až sem, téměř na samý vrchol k hradbám, vede hromadná doprava nejstarší lisabonskou čtvrtí Alfama. V některých místech je průjezd tak úzký, že chodec musí přidat do kroku a držet tempo s autobusem, vedle kterého nemá šanci se vejít. Stylové domy s četnými balkóny jsou většinou obloženy barevnými kachlíky a zdobeny výjevy ze života svatých. Idylická zákoutí však často narušují všude zaparkované automobily.

Zavítali jsme i do chudinské čtvrti, jejímiž úzkými schodovitými uličkami se tělnatější turista sotva protáhne. Mezi škopky na nádobí a pod visícím prádlem nám průvodce s licencí pro hlavní město ve čtyřech světových jazycích líčil bídu zdejších obyvatel. Ti se přes nás tlačili do svých příbytků nebo naopak ven. Turisté jim organizovaně lezou až do kuchyně a narušují soukromí. Domácnosti nemají žádné předsíně, rovnou z ulice se jde do postele nebo jinak bydlet.

Nicméně Lisabon jako celek působí dojmem velmi kulturního města s bohatou historií. Z mnoha významných sbírek stojí za zmínku muzeum starého umění, historických kočárů, keramických obkládaček, archeologie, zámořské etnografie a podobně.

Při okružní prohlídce města patří k tradičním zastávkám největší náměstí Praca do Comércio s královským palácem a sochou krále Josefa I. Klenotem manuelské architektury ze šestnáctého století je rozlehlý klášter řádu sv. Jeronýma stejně jako známá pětipatrová Betlémská věž s vyhlídkovou terasou. Původně to byla vojenská pevnost uprostřed řeky Tejo, jejíž tok se později odklonil. Poblíž na nábřeží stojí Památník objevitelům s Jindřichem Mořeplavcem v čele (1940 - 1960). Svou majestátností a zástupem vytesaných postav může českým pamětníkům padesátých let evokovat vzpomínku na neblaze proslulého vojevůdce Stalina s jeho dělnicko-rolnickou partou v Letenských sadech nad Vltavou.

Algarve, ráj turistů a golfistů

V Algarve, nejjižnější provincii Portugalska, slunce svítí tři tisíce hodin ročně. Turistická sezóna na jižním pobřeží téměř nekončí, což platí hlavně o již zmíněných golfistech. Ti zde mají k dispozici dvě desítky zelených hracích ploch. Klima je velmi příjemné, zejména na jihozápadě, kde se prolíná vliv Atlantiku a Středozemního moře. Směrem ke španělským hranicím je území poněkud vyprahlejší, ale stále ještě převládají plantáže zelených olivovníků, mandlovníků, pomerančovníků, fíkovníků, eukalyptů, oleandrů, korkových dubů a rohovníků, hustě ověšených svatojánským chlebem.

Přímořská městečka a turistická centra jsou stavěna zčásti v orientálním středomořském a zčásti v africkém stylu. Architektura vyniká mnohotvárností a nápaditostí. Různá výška sousedících objektů zajišťuje co nejdelší stín. Charakteristickým prvkem bílých víkendových vilek jsou různě zdobené komínky ve tvaru věžiček. Domy sice většinou nemají vytápění, ale komínky slouží k větrání a odvodu kouře z krbu. Miniatury věžičkových komínků se tu dokonce prodávají vedle modrobílých i pestrých kachlíků zasazených do korku jako typické místní suvenýry.

Specifikou portugalského pobřeží jsou členité pláže s romantickými zákoutími, kde vítr a voda vymodelovaly během tisíciletí různé pískovcové jeskyně, krátery a jiné pozoruhodné přírodní útvary. V některých místech se sestup k pestře barevným bárkám nebo plachetnicím podobá spíše speleologické výpravě. Načervenalá půda připomíná blízkost Afriky. Červeného prachu jsme si užili při výletu otevřenými džípy do řídce osídleného kopcovitého vnitrozemí, kde se vesničané živí zemědělstvím a drobnou řemeslnou výrobou.

Korek není jen zátka v lahvi

Portské víno je ve světě vše- obecně známé vysokou kvalitou. Málokdo však ví, že i korkové zátky patří k významným položkám portugalského exportu. S "oholeným" a bíle očíslovaným korkovým dubem, evropskou raritou, se v Portugalsku setkáte na každém kroku. Z celkové plochy lesů a hájů pokrývá téměř třetinu.

Světová spotřeba korku sice klesá ve prospěch syntetických hmot, nicméně Portugalsko se na ní dnes podílí zhruba sedmdesáti procenty. K průmys- lovému zpracování může být korková kůra využita až ze třicetiletého stromu, potom dorůstá vždy po sedmi letech. Produktivní období trvá v průměru dvě stě let. Po každé těžbě se korkový dub zbavený asi pět centimetrů tlusté kůry označí poslední číslicí těžebního roku (v roce 1990 nulou, v roce 1991 jedničkou, v roce 1992 dvojkou atd.) a za sedm let opět oloupe.

Korek neslouží jen k výrobě "špuntů" do lahví, ale především se uplatňuje jako zdravotně nezávadná ekologická izolace. Kabelky, tašky, peněženky a jiné předměty z leštěného korku patří rovněž k oblíbeným suvenýrům z Portugalska. Provoz jedné továrničky na zpracování korku jsme také navštívili. Nízký výrobní objekt se ztrácí mezi uměle navršenými horami korkové kůry a je bohužel velmi nefotogenický, zejména v tmavém interiéru.

Jak žijí a jací jsou Portugalci?

Zdá se, že nejpopulárnějším Čechem v Portugalsku není Václav Havel, ale fotbalista Masopust. Toho znal každý, s kým jsem navázala hovor. Dělám si závěr, že co Portugalec, to fotbalový fanda. Na toto téma bychom se ale z mé viny moc nepobavili, zvláště když ani nevím, co letos chystá Benfica Lisabon.

Více mě zajímá, že v rámci Evropské unie připadá na jednoho obyvatele Portugalska nejvíce bytů a domů v osobním vlastnictví. Trend směřuje k rodinám s jedním až dvěma dětmi. Nejnižší mzda představuje v přepočtu zhruba 500 německých marek a nástupní plat vysokoškoláka činí asi 1400 DEM.

Tradičním odvětvím je zemědělství a rybolov, ovšem k nejlépe placeným sektorům patří ces- tovní ruch, který se v Portugalsku začal rozvíjet v sedmdesátých letech. Zemědělci a rybáři si na živobytí vydělávají mnohem obtížněji. Proto také mladí lidé odcházejí z vnitrozemských vesnic do turistických center na pobřeží, aby zkusili štěstí v perspektivním oboru, který jejich předkové ještě ani neznali.

ALENA DRÁBOVÁ, Lisabon-Algarve