SLOVA: Chvála tří teček

SLOVA

Chvála tří teček

Před časem jsem připomněl slovenského překladatele, který se neuměl vyrovnat s hromadami vulgarismů nakydanými v americké moderní poezii. Čas oponou trhl - a už jsme si zvyk- li. Tlumočníci nejrůznějších televizních seriálů si servítky neberou, a tak se u obrazovek zardívají i příslovečně otrlí dlaždiči. Nerad jmenuji, ale prim hraje stanice Nova. Uvědomuji si, že nesmím být úzkoprsý, a tak neprotestuji proti nočním erotickým podívaným pro voyeury. Skutečně mě nikdo nenutí sledovat je a mám na přijímači knoflík, který mohu použít, jak nespokojenému diváctvu občas radí sám pan generální ředitel.

Jenže ten knoflík by musel být v permanenci pořád. Jsem totiž dosyta nakoukaný na neopruzené dětské zadečky stejně jako na decentní pohledy manekýn propagujících vemlouvavě dámské vložky. Nemohu si odpustit nepřipomenout starý český název jevu, na který se tato reklama váže. Podle Machkova slovníku má slovo čmýra etymologii: staročesky též ščmýra: měsíčky ženské. Nejasné. Snad od čemer (nevolnost), ale vzhledem k tabu těchto věcí pronikavě změněno.

Ano tabu a kluzké výrazy... Zdá se, že tabuizování naše liberálně-konzervativní společnost považuje za dědictví temné minulosti. Teď můžeme mluvit na plnou hubu a poddávat se svobodně a veřejně třeba koprolálii (chorobné nutkání užívat hrubých, obscénních slov).

Co na to dobrý vkus? Ten ať stojí stranou, na tom se těžko vydělává; zato kolem plenek a vložek se musí točit pěkné peníze! A ostatně samo slovo vkus je hodně podezřelé; vždyť je do češtiny podstrčil František Palacký přímo - z ruštiny! (Na uklidněnou pro navraceče do Evropy: vkus prý souvisí s -kusiti, což Praslované přejali ze zaniklé germánské gotštiny.)

Překročme hranici komerčních public relations a vstupme do těsného sousedství. Na billboardech se objevilo slovo, které se sice v běžném hovoru hojně užívá, ale přesto se považuje - nač hledat jiný výraz - za sprosté. S lišáckou přímočarostí Haškova Švejka se na nich sděluje: Suvenýr z Prahy, který si nikdo nechce přinést domů. Venčíte-li svého psa na ulici, ukliďte, prosím, jeho hovno.

Žádné překvapení, že to veřejnost nepřijala jednoznačně a nadšeně. Ovšem Rada pro reklamu prý na nápisu neshledala závady. Pochopitelně - neschází tam zdvořilé prosím...

A opět je to otázka vkusu. Nebylo by toto sdělení stejně úderné, kdyby se zvolilo synonymum ne tak odiózní? Naše mateřština jich má dostatek, připomenu jenom trus, výkal a lahodně eufemistickou nečistotu. Autor se rozhodl jinak. A já pojal obsedantní podezření: Nepokouší se také pootevřít dvířka do Evropy? V německo-českém slovníku totiž stojí: -r Dreck - špína, bláto, neřád; 2. výkal, vulg. hovno; 3. bezcenná věc. V němčině tedy tohle slovo existuje ve spisovné poloze. Jaroslav Zaorálek uvádí přes dvacet českých lidových rčení s inkriminovaným výrazem, vždy jen ve významu výkal. A slovníky jej provázejí poznámkou: nyní vulgární. Takže slogan, pokud nechtěl napodobovat němčinu (čemuž nasvědčuje i formulace ukliďte jeho... místo přirozenějšího ukliďte po něm...), se měl vulgarismu vyhnout. Zavděčil by se nám všem, které tři tečky pohoršují méně než zbytečně použitá obhroublost. Ostatně: Čím více se s h... mažeš, tím více smrdí. IVO VACULĺN