Lodní průmysl aneb Na vlnách moří a oceánů

Lodní průmysl aneb Na vlnách moří a oceánů

Psaly se první roky tohoto století a Evropa se překotně řítila do bouřlivého času. Historik by dnes, s odstupem času, označil ona léta mimo jiné jako neklid před prvním velkým válečným třeskem.

Zbrojařský průmysl měl v té době zelenou, pozornost vlád se zcela pochopitelně obracela kromě jiného i ke stavbě bitevních lodí. Do čela se v roce 1906 dostala Velká Británie s plavidlem Dreadnought a pozadu nezůstala ani Itálie a Spojené státy. "Námořní aktivita" okolních mocností nenechávala v klidu rovněž Vídeň. Proto byla v roce 1908 vydána směrnice pro konstrukci nových bojových lodí pro c. k. válečné námořnictvo. V říjnu roku 1912 byla ukončena výroba lodě s názvem Viribus Unitis (Spojenými silami).

Co je z hlediska profesně firemního dnes zajímavé, že děla vyrobila Škodovka - tehdy monopolní zbrojovka mocnářství, světlomety dodala Kolbenka, část strojního zařízení firma Breit- feld - Daněk a pancířové plechy použité pro stavbu lodě byly vyrobeny ve Vítkovických železárnách na severu Moravy.

Třída Tegetthoff

Pancíře lodí třídy Tegetthoff, do které kromě plavidla Viribus Unitis patřily i lodě Tegetthoff, Prinz Eugen A Szent István, byly mistrovským kouskem už zmíněných Vítkovických železáren. Ty se také staly výhradním a největším dodavatelem lodních plechů a dílů pro námořnictvo Rakousko-Uherska. (Pozn. aut.: První vítkovická kliková hřídel byla v roce 1897 předána válečné lo- di Habsburg.) Plechy pro třídu Tegetthoff měly tloušťku až 280 mm, kasematy středního dělostřelectva chránilo pancéřování o síle až 180 mm, čelní stěny dělostřeleckých a velitelských věží kryl pancíř o tloušťce 280 mm. Pro Vítkovické železárny, které tuto obrovskou zakázku v hodnotě několika desítek miliónů korun získaly vítězstvím v konkursu, byla dodávka pro rakousko-uherskou marínu uznáním bezkonkurenční kvality lodních plechů. Jakost a plocha pancéřování lodí třídy Tegetthoff umožnily c. k. námořnictvu získat čtyři bitevní lodě, které okolnímu světu demonstrovaly sílu habsburské flotily i přesto, že se "silná čtyřka" během celé války v podstatě nepohnula z přístavu. Viribus Unitis a Tegetthoff podnikly na jaře 1914 cestu po středomořských přístavech a dopluly až na Maltu; stejné lodě, tentokrát doplněné o plavidlo Prinz Eugen, se spolu s jinými jednotkami podílely 24. května 1915 (bezprostředně po vyhlášení války Itálií) na ostřelování italského východního pobřeží. Všechna čtyři plavidla se na společnou pouť vydala teprve v závěru války, v červnu 1918. Zatímco pro Szent István dopadla tato akce proti uzávěru spojenců na cestě z Otranta tragicky (díky zdržení se střetl s italskými torpédovými čluny, které jej potopily), ostatní tři lodě se dočkaly míru. Tegetthoff připadl jako válečná ko- řist Itálii, Prinz Eugen skončil ve Francii, kde sloužil jako cvič- ný cíl pro letec- ké bombardování a torpédové úto- ky. Loď Viribus Unitis byla ráno 1. listopadu 1918, ihned po předání flotily jugoslávské národní radě, v podstatě omylem roztržena náloží italského torpéda. Části kvalitních pancířů leží do dnešních dnů na dně chorvatského přístavu Pula.

Štětín a Pula - sever a jih Evropy

Dvacáté století se blíží ke svému konci závratnou rychlostí. V evropských i světových přístavech je dokončována jedna loď za druhou, lodní průmysl je opět na vrcholu. Největší polská loděnice Štětín ročně postaví jedenadvacet lodí a s jejími plavidly bychom se mohli setkat v 35 zemích světa, kam jsou s úspěchem vyváženy. Ve většině lodí, respektive v jejich motorech, jsou zabudovány zalomené hřídele, které dodala česká akciová společnost Vítkovice.

Ta v letošním roce oslavila zajímavé jubileum spočívající v dodávce dvoutisící zalomené lodní hřídele polské firmě HCP Poznaň. Není od věci, že k významným zákazníkům patří i DMV Bremen + Rostock z Německa. Zájem projevují i dánské, jihokorejské a čínské firmy. V loňském roce se na světovém trhu objevilo osmdesát pět zmíněných vítkovických výrobků, letos jich bude více než sto. Kromě hřídelí, z nichž jedna byla zabudována i do motoru svého času největší zaoceánské lodě Queen Mary, zásobují Vítkovičtí trh dalším lodním materiálem - hřídelovým vedením, výkovky ojnic a jinými díly lodních motorů. Jejich dodávky směřují i do třetí největší loděnice světa, kterou je chorvatská Uljanik Pula. Ta má po ukončení válečného konfliktu opět stabilní zakázkovou náplň a vyrábí lodě pro Čínu, Irák a také pro ruské rejdaře i pro vlastní rej- dařské společnosti.

Vzhledem k tomu, že technicky i projekčně velmi kvalitní lodě mají ve světě dobré jméno, staly se chorvatské loděnice magnetem snad pro všechny evropské výrobce lodních plechů. I přes obrovský tlak konkurenčních dodavatelů z Rakouska, Německa, Itálie či Makedonie však dominantní postavení získala akciová společnost Vítkovice, která má s loděnicí uzavřenou smlouvu na statisíce tun lodních plechů.

Pomyslný kruh se uzavírá. Na mořském dně přístavu Pula leží už sedmdesát osm let části vítkovických plechů lodě Viribus Unitis, jednoho z nejmodernějších plavidel své doby, a na mořské hladině plují nové, moderní lodě, jejichž trup pomohla vyrobit stejná česká firma. LENKA GULAŠIOVÁ