Ruský Asbest věří v budoucnost svou i azbestu

Ruský Asbest věří v budoucnost svou i azbestu

Dělnici Sariji Nadyršinovou zdobí během její pracovní směny zvláštní klobouk - azbestový. Svou hlavu totiž používá k přenosu azbestových kotoučů, které přenáší dál na vřetena. Ví, že se vystavuje nebezpečí dokonce smrtelné rakoviny, ale žije v uralském městě, kterému dal osinek jméno a jeho obyvatelům obživu. Bydlí v Asbestu. "Mám strach o své zdraví, ale ráda bych to tu doklepala až do důchodu," říká osmatřicetiletá Sarije, po dvacetileté praxi veteránka továrny Uralati. Do penze má ještě sedm let. A věří, že tak dlouho vydrží ona i její podnik.
Navzdory slábnoucím zakázkám v posledních letech, špatné finanční situaci a chmurným prognózám zatracujícím osinek dávají poslední měsíce firmě naději. Zájem o azbestová vlákna, používaná hlavně při výrobě stavebních materiálů nebo automobilových součástek, nápadně stoupá. "Poptávka šla tak nahoru, že ji nestačíme ani uspokojit," prohlašuje Jurij Kozlov, ředitel podniku Uralasbest, třetí největší těžební firmy svého druhu na světě s 11 tisíci zaměstnanci.
Poté, co se od azbestu coby zdravotně rizikového materiálu začaly koncem 70. let odvracet Spojené státy a poté také Evropa, nacházel tento materiál uplatnění vedle Ruska ve větším měřítku jen v Brazílii, Indii a Číně. Přitom z apokalyptických těžebních kráterů v okolí Asbestu se dostává na světový trh přibližně čtvrtina všeho azbestu a kryjí se dvě třetiny jeho potřeby v Rusku. Výhrady vůči materiálu označuje vedení ruských firem a města za antipropagační tah konkurence, která se snaží uplatnit se svými náhražkami. Průměrná délka života občanů 80tisícového města se prý nijak zásadně neliší od ostatních aglomerací a argumentují dvěma staříky, kteří azbest neazbest tu žijí přes sto let.
Dlouhodobou perspektivu by firmám mělo přinést rozšíření jejich výrobního záběru. Do Uralati, která surovou hmotu zpracovává na základní materiál, vložili 420 tisíc dolarů (za 15% podíl v podniku) kanadští investoři a společně nyní vyvíjejí bezazbestová brzdová obložení. Papírově je firma zisková v částce 7,5 miliónu dolarů, ale skoro 90 % veškerého odbytu tvoří barterové obchody. Výzkumná a designérská společnost NIIprojektasbest se zase snaží uspět se stroji původně určenými k těžbě v jiných oborech, například k přípravě krmiva, zpracování cukrovky apod. "Poznali jsme, že se musíme zaměřit také na další sektory," přiznává její ředitel. Uralasbest, který je na azbestu nejvíce závislý, vyrábí ve srovnání s boomem v polovině 70. let už jen čtvrtinu množství. Přesto jeho vedení tvrdí, že nejhorší roky už podnik přestál, že azbest ještě neřekl své poslední slovo. (Reuter, sh)