Mezinárodní syndikované úvěry a pozice českých bank na trhu

Mezinárodní syndikované úvěry a pozice českých bank na trhu

[*] Když se banka osvědčí jako investor a upisovatel, dostává nabídky ke spolupráci
S lepšícím se ratingem České republiky a jednotlivých českých bank, podniků a měst se pro české subjekty otevírají mezinárodní kapitálové trhy. První emise dluhu českých subjektů na těchto trzích, např. eurobondy města Prahy nebo syndikovaný úvěr Komerční bance 100 miliónů USD, obojí z roku 1994, měly pro investory téměř romantickou příchuť jakési premiéry, prvního setkání, a zájem o obchod i dosažené podmínky úvěru tomu odpovídaly.

Vstup ČR do OECD dal bankám možnosti

Závažným momentem pro pozici českých dlužníků na kapitálových trzích byl vstup České republiky do OECD 1. 1. 1996. Tímto dnem klesla riziková váha českých bank podle metodiky BIS ze 100 na 20 procent, a tak se velice zvětšily možnosti i zájem zahraničních bank půjčovat českým bankám.
V letech 1993 až 1995 obdržely syndikovaný úvěr jen čtyři české banky, a to každá jen jednou. Od ledna do listopadu 1996, tj. během necelého roku po vstupu ČR do OECD, to bylo šest bank, z nichž tři (Konsolidační banka, Živnobanka Praha a Česká exportní banka) vstoupily na trh poprvé. Další tři, na trhu již známé, obdržely v jediném roce více úvěrů (IPB 2, ČSOB 2, Komerční banka 3).
Na základě vstupu ČR do OECD byla snížena cena tříletého úvěru 150 miliónů USD Komerční bance na LIBOR + 0,175 procenta p. a. Nižší sazby dosáhla od té doby jen v jediném případě plně státní Česká exportní banka u úvěru stejného objemu i splatnosti. Efekt novosti však již vyprchal a čeští dlužníci docilují sazeb odpovídajících jejich bonitě a okamžité situaci na trhu, která svědčí spíše pro mírný vzestup.

České banky jsou i v roli věřitele

Uvedená fakta dostávají u příležitosti nově získaných úvěrů širokou publicitu. Méně se však píše o případech, kdy české banky vystupují na mezinárodním trhu syndikovaných úvěrů v roli věřitele.
Pro dostatečně velkou a kvalitní banku, která se na trhu mezinárodních syndikovaných úvěrů uvedla jako dlužník, je umisťování vlastních zdrojů na tomto trhu logicky dalším krokem. Tato specializovaná činnost je však podmíněna jednak know-how banky samé (úvěrová dokumentace podle mezinárodních standardů, hodnocení rizika zahraničních klientů, pohotový a spolehlivý mezinárodní platební styk), jednak dobrými a rozvinutými vztahy banky k mezinárodní bankovní komunitě.
Komerční banka se touto cestou vydala ihned po přijetí prvního syndikovaného úvěru v prosinci 1994. Po krátké přípravné fázi se již v březnu následujícího roku zúčastnila svého prvního mezinárodního syndikátu jako věřitel. O čtvrt roku později, v červnu 1995, se poprvé zúčastnila v náročnější, riskantnější (a výnosnější) roli upisovatele, a již v srpnu 1995 překročil objem portfolia účastí v syndikátech jednu miliardu korun.
I když některé obchody v portfoliu už byly splaceny, jeho objem dosud roste. Za zmínku stojí i kvalita tohoto portfolia. V situaci, kdy podíl špatných úvěrů v českých bankách bez cizí účasti se odhaduje na 40 procent, je podíl špatných úvěrů (posuzováno podle platební kázně) v portfoliu účastí Komerční banky v syndikátech znám docela přesně - je to nula.
Účasti na syndikovaných úvěrech představují méně než jedno procento bilanční sumy banky a v této perspektivě nejsou pro banku tak významné, jak by se z předcházejícího mohlo zdát. Tyto účasti však mají další význam v tom, že stavějí banku do odpovídající pozice ve světovém měřítku. Reputace banky získaná na základě účastí v syndikátech otevírá možnosti pro mezinárodní uplatnění dalších aktivit a produktů.

Spoluúčast bank při aranžování obchodů

Získané zkušenosti vedou banku k zaujímání důležitějších, prestižnějších a výnosnějších rolí na mezinárodním trhu syndikovaných úvěrů. Když se banka osvědčí jako investor a jako upisovatel a když si vybuduje trvalejší vztahy k velkým mezinárodním bankám - organizátorům trhu, dostává od nich nabídky na aktivní spoluúčast v organizaci dalších obchodů, v jejich tzv. aranžování.
Spoluúčastí při aranžování banka získá know-how, které jí umožní se v roli aranžéra osamostatnit a nabízet tuto činnost svým klientům. Trh syndikovaných úvěrů v rozvinutých teritoriích je ovšem aranžéry plně obsazen a dále specializován. Konkurenční boj o aranžování jednotlivých obchodů se tam vede mezi bankami, s kterými se žádná východoevropská banka, a to ani Komerční banka jako největší z nich, nemůže srovnávat.
Jiná situace je na vznikajících trzích, zejména ve východní Evropě a státech bývalého Sovětského svazu, kde má Komerční banka výhodu znalosti teritoria. Tam může jako spoluaranžér svou znalostí prostředí hlavního aranžéra významně podpořit. Dokud se tento východoevropský trh nerozvine a nestabilizuje, bude i pro Komerční banku po nějakou dobu existovat možnost zavést se na něm jako samostatný aranžér.

Význam mezinárodních zkušeností

Pro Komerční banku s jejím převažujícím zaměřením na tuzemskou podnikovou klientelu se mezinárodní aktivity s výjimkou podpory zahraničního obchodu mohou zdát jakousi "ozdobou na dortu". Mají však pro tuzemský trh obrovský význam právě v tom, že získané zkušenosti lze uplatnit při rozvoji nabízených služeb v tuzemsku.
V každém rozvinutém státě existuje lokální trh syndikovaných úvěrů pro klienty, kteří se velikostí a ratingem nekvalifikují pro mezinárodní financování, ale přesto přesahují možnosti financování jedinou bankou. Tento trh v České republice musí teprve vzniknout a právě zkušenosti z obdobných mezinárodních aktivit umožní Komerční bance i dalším bankám zaujmout na něm příslušnou pozici.
VÁCLAV KOZA, Komerční banka