Trestným činem poškozování věřitele mohou být různé formy spekulativního jednání dlužníka

TRESTNÍ PRÁVO

Trestným činem poškozování věřitele mohou být různé formy spekulativního jednání dlužníka

[*] Zřejmě bude nutné novelizovat také občanský soudní řád
Trestného činu poškozování věřitele (§ 256 trestního zákona) se dopouští ten, kdo i jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele tím, že
a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku
b) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek nebo
c) svůj majetek zdánlivě zmenšuje.
I když se v praxi objevují určité pochybnosti o trestní odpovědnosti statutárních orgánů právnických osob za jednání, která tyto orgány učinily jménem právnických osob, pak tyto pochybnosti se v žádném případě neuplatní u trestného činu poškozování věřitele. I kdybych připustil trestní neodpovědnost statutárního orgánu za jednání právnické osoby, tak podle § 256 odst. 2 tr. zákona se trestného činu poškozování věřitele dopouští také ten, kdo dlužníkovi v poškozování věřitele pomáhá, a to tím, že a) zničí, poškodí, zatají, zcizí nebo odstraní část majetku dlužníka nebo b) k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku. (Majetkem je třeba rozumět věci, práva a jiné majetkové hodnoty - srov. § 118 odst. 1 ObčZ).

Různé formy deliktu

Věnujme se nyní některým formám spáchání tohoto trestného činu. Zatajení majetku před věřitelem spočívá v tom, že dlužník na dotaz svého věřitele určitou část svého majetku zamlčí anebo ji neuvede při soupisu majetku (srov. Šámal P. - Rizman S.: Trestní zákon. Komentář. C. H. Beck, Praha 1994, str. 917). Zákon nepředpokládá, aby pohledávka věřitele byla vykonatelná, tj. přiznaná exekučním titulem v občanském soudním řízení. Pokud by však věřitel neměl vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku, může dlužník oprávněnost pohledávky zpochybnit a věřiteli pak stejně nezbude nic jiného, než se nejprve obrátit na obchodní soud a získat exekuční titul. Povinnost sdělit svému věřiteli údaje o majetku tedy vyplývá pro dlužníka přímo z trestního zákona.
Ke spáchání trestného činu poškozování věřitele formou zatajení majetku v žádném případě nedochází uzavřením smlouvy, ale až okamžikem, kdy dlužník, který dodržel výzvu k uvedení údajů o svém majetku, na tuto výzvu úmyslně nereagoval anebo na ni poskytl věřiteli nepravdivou odpověď. Na těchto skutečnostech a nikoli na místě, kde došlo k uzavření smlouvy, z níž vznikl dluh, pak závisí místní příslušnost orgánů činných v trestním řízení, i když v praxi se zejména policejní orgány odvolávají na blíže neurčené pokyny, podle kterých mají být trestní oznámení týkající se poškozování věřitele vyřizována policejním orgánem v tom místě, v němž došlo k uzavření smlouvy.
Zcizení majetku spočívá v jeho prodeji, darování nebo jiné formě převodu (např. postoupení pohledávky, vklad majetku do základního jmění obchodní společnosti), pokud za tento převod není získána odpovídající protihodnota. Odstraněním majetku se rozumí např. jeho uschování nebo ukrytí takovým způsobem, že dlužník si nadále zachovává dispozici nad tímto majetkem.
Zdánlivým zmenšováním majetku se rozumí např. uzavírání fingovaných smluv o převodu majetku, předstírání ztráty nebo zničení majetku apod.

Upravit také řízení

Podle návrhu novely trestního zákona (viz HN ze dne 7. května 1997) má být pro trestný čin poškozování věřitele postihován i ten, kdo v řízení před soudem odmítne splnit zákonnou povinnost učinit prohlášení o svém majetku nebo v takovém prohlášení uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje. Tato skutková podstata však předpokládá novelizovat především ustanovení občanského soudního řádu tak, aby povinnému bylo před nařízením výkonu rozhodnutí uloženo sdělit soudu údaje o svém majetku. Nyní platné ustanovení § 259 OSŘ je nevyhovující, neboť účast povinného, a tedy ani jeho prohlášení o majetku nemůže soud vynucovat.
Pokud by ustanovení § 259 OSŘ platilo v nezměněné podobě dál, oslabí se podstatně význam novely ustanovení § 156 trestního zákona, neboť dlužníka bude možno postihnout pouze tehdy, když nesplnil povinnost podle § 260 odst. 2 OSŘ, tj. když nesdělil soudu, od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem anebo u kterého peněžního ústavu má účet a jaké je číslo tohoto účtu, popř. když o těchto okolnostech sdělil soudu nepravdivé údaje. Nepravdivost údaje však může zjistit jedině až oprávněný, když návrh na výkon rozhodnutí bude bezvýsledný, a to ještě za předpokladu, že se od plátce mzdy (jiného pravidelného příjmu), resp. od peněžního ústavu dozví skutečnosti, z nichž může dovodit, že povinný soudu lhal.
Proto je nanejvýš potřebné, aby zároveň s novelizací § 256 trestního zákona došlo ke změně ustanovení § 259 a § 260 OSŘ tak, že povinnému bude občanským soudním řádem uloženo poskytnout soudu písemné prohlášení o veškerém svém majetku a soudu bude umožněno si pravdivost tohoto prohlášení prověřit.

Riziko u konkursu

Jestliže k takové změně v občanském soudním řádu nedojde, bude ustanovení § 156 odst. 1 písm. d) tr. zákona použitelné prakticky jen v konkursním řízení při prohlášení o majetku podle § 17 ZKv. Případy nepravdivých prohlášení o majetku učiněných v konkursním řízení lze však již nyní postihnout podle ustanovení § 256 odst. 1 písm. a) trestního zákona, neboť trestný čin poškozování věřitele směřuje proti věřiteli (resp. proti jeho zájmu na uspokojení pohledávky), ale zatajení majetku se může stát i vůči jiné osobě, která zjišťuje majetkové poměry dlužníka, tj. například vůči správci konkursní podstaty.
U mnohých případů zatajení majetku v konkursním řízení není přitom vyloučen jednočinný souběh s trestným činem porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 TrZ.
JUDr. ROMAN KOZEL,
advokát