Špatná privatizační rozhodnutí vlády budu kritizovat, říká Roman Češka

ROZHOVOR

Špatná privatizační rozhodnutí vlády budu kritizovat, říká Roman Češka

Pod předsedou výkonného výboru FNM Romanem Češkou v poslední době silně zakolísalo křeslo. Není zatím jasné, zda po ostré kritice vlády za privatizaci Crystalexu svůj post ustojí, zvlášť když má odpůrce mezi členy ODA. Dříve nebo později se musí také rozhodnout mezi poslaneckým mandátem a šéfováním FNM. "Rád bych práci na fondu dokončil, ale nelpím na ní za cenu, že bych mlčel k dalším Crystalexům," říká v rozhovoru pro HN předseda FNM R. Češka.

Z obavy, že budete odvolán z funkce šéfa FNM jste oznámil, že zatím stahujete své rozhodnutí vzdát se poslaneckého mandátu. Znamená to, že se privatizační spor s vládou pro vás nevyvíjí dobře?

Tak bych to neformuloval. Skutečností je, že poté, co jsem začal kritizovat některé věci, které se staly v poslední době, hlavně privatizaci Crystalexu, se množí zákulisní řeči, jak je na mě někdo naštvaný, že jsem si dovolil mluvit, že to úředníkovi nepřísluší a že bych měl být odvolán. Tytéž "drby" hovoří o tom, že to není možné, dokud jsem poslancem Parlamentu, protože ti, kdo by mě odvolali, by to mohli poznat například při hlasování o rozpočtu. Proto se objevila fáma, že se to chystá v okamžiku, kdy složím poslanecký mandát. Nevěnuji tomu nadměrnou pozornost, ale rozhodl jsem se své odstoupení z poslanecké funkce projednat s prezídiem FNM. Právě jen to mě totiž může odvolat.

O čem konkrétně a kdy budete s prezídiem fondu hovořit?

Na nejbližším zářijovém zasedání si chci vyjasnit, jak se na celou situaci prezídium dívá. Zda má k mému působení na FNM nějaké výhrady či ne. Podle toho se rozhodnu.

Máte podporu členů prezídia FNM?

Zatím jsem žádné jejich výhrady neslyšel. Myslím, že mám plné právo kritizovat vládu nejen jako poslanec a místopředseda ODA, ale i jako předseda FNM, protože nad takovými věcmi, jako je Crystalex, by neměl mlčet nikdo. Věřím, že to nijak neovlivní členy prezídia a že mě budou hodnotit za chod FNM, jehož výsledky jsou podle mne dobré. Alespoň jsem k nim žádné výhrady neslyšel. Nicméně chci tuto diskusi vyvolat proto, abych jí případně předešel.

Myslíte si opravdu, že ve funkci vysokého státního úředníka jste pro svou veřejnou kritiku vlády za přímý prodej Crystalexu zvolil ten pravý způsob?

FNM je nestátní instituce jako například centrální banka a je řízen Parlamentem. Jako nejvyšší statutární zástupce se necítím být státním úředníkem podřízeným panu premiérovi. Mám právo, a dokonce i povinnost komentovat příslušné věci, a do toho mi pan premiér nebude hovořit. Pojetí premiérovy kritiky vyplývá z toho, že vláda rozhoduje a FNM realizuje. Z toho pohledu já ovšem nemám k dispozici orgán, kde bych si stěžoval na špatné rozhodnutí vlády. Nemám tu možnost ani na prezídiu FNM, protože ani ono nemá možnost revokovat rozhodnutí. Veřejně jsem vystoupil proto, že zatím se veřejnost a média ukázaly jako nejefektivnější ovlivňovatel politiků a vlády. Veřejná kontrola je něco, čeho se politici samozřejmě bojí. Pokud by se o kauze Crystalex nehovořilo veřejně, pak by to dávalo prostor, aby vláda dělala další taková rozhodnutí. Hlasité pojmenování věcí znamená, že se pro ně uzavírá prostor. V kauze Crystalex jsem nebyl první, kdo kritizoval, ale ministři ODA, kteří se od rozhodnutí distancovali a označili je za špatné. Upozornil jsem, že vláda prodala Crystalex Porcele plus o miliardu levněji, než nabízela před dvěma lety. Moje kritika směřovala k tomu, že vláda by to neměla dělat, aby neztratila důvěru.

Privatizaci Becherovky jste označil za regulérní, přitom se komentuje také kontroverzně. Co vlastně vládě vytýkáte?

To, že prodává přímým prodejem, aniž mohl někdo předložit privatizační projekt. Kauza Becherovka se od Crystalexu diametrálně liší - v Crystalexu vláda vybrala nabyvatele bez výběrového řízení, u Karlovarské Becherovky bylo rozhodnuto o výběrovém řízení a přihlásit se měl možnost skutečně každý. A dále - u Crystalexu jsem velmi kritizoval, že vláda prodala 70procentní podíl v podniku z kategorie rodinného stříbra za necelých 300 miliónů, přestože stejná firma nabízela za 40procentní balík před dvěma lety 800 miliónů korun. Ta cena je prostě nepřijatelná. U Becherovky byl mimochodem původní návrh Ministerstva zemědělství také na přímý prodej, v němž se uvažovalo o prodeji za účetní hodnotu. Nakonec ji prodáváme za více než za pět tisíc korun za akcii, což je podle mne férová cena. Byl jsem na komisi, která o Becherovce rozhodovala v první instanci. Ta konstatovala, že všech pět nabídek, které šly do vlády, je dostatečně seriózních, aby kterákoliv z těchto firem byla způsobilá firmu koupit. Bouřlivá diskuse byla o tom, že některé nabídky měly podrobně rozpracovaný podnikatelský záměr a jiné ne. Zastával jsem názor, že na papír lze napsat cokoliv, ale důležitá je serióznost partnera, který o svých kvalitách přesvědčil i jinde. Proto by mezi nimi měla rozhodovat cena. A pokud chce někdo zvážit pomocné kritérium, pak by nemělo být takové, aby zcela zvrátilo pořadí podle ceny.
Byli však jiní, kteří říkali, že cena není vůbec důležitá, že důležitý je podnikatelský záměr. Nakonec jsme udělali jedno pořadí podle ceny a druhé podle podnikatelských záměrů. Podle mě rozhodnutí vlády v případě Becherovka bylo jedno z těch dobrých. Rozdíl ceny mezi prvními dvěma nabídkami byl zcela minimální. V celkové sumě dvě miliardy korun to dělalo asi 16 miliónů. Rozdíl mezi druhou a třetí nabídkou už však byl podstatný, 220 miliónů korun, což je z mého pohledu diskvalifikující. V diskusi zaznívaly argumenty v neprospěch Stocku, že si s Becherovkou velmi ostře konkuruje na trhu s bylinnými likéry. Předpokládám, že toto byl jeden z hlavních argumentů, proč se většina ministrů při tak malém vzájemném rozdílu cenové nabídky rozhodla pro Value Bill.

Hrozí opakování Crystalexu?

Ano. Je celá řada nezprivatizovaných firem, u kterých by se něco takového mohlo opakovat. Viděl jsem dokonce návrh Ministerstva zemědělství na privatizaci Budvaru, který je velmi podobný Crystalexu. Navrhuje se přímý prodej akcií manažerskému s. r. o. za účetní hodnotu. Ale budějovický podnik má mnohem větší hodnotu a nejsem přesvědčen, že management je jediný možný vlastník. Je jich určitě celá řada a mělo by o tom rozhodnout výběrové řízení.

Co pro to můžete udělat?

Poukázat na to veřejně, eventuálně jednat s kolegy ve vládě, aby takový případný přímý prodej nepodpořili. Obě věci dělám.

Které další "Crystalexy" hrozí, můžete je jmenovat?

Nemohu. FNM se o tom dozví až ex post, když už je rozhodnuto. V případě Crystalexu to bylo také tak. Mám pouze možnost dohadovat se s ministry, aby mi eventuálně dávali informace, jaké návrhy jdou do vlády.

Podporuje vás v boji proti přímým prodejům váš bývalý privatizační kolega z ODA místopředseda vlády Jiří Skalický?

Doporučuji se zeptat přímo jeho. Ale pokud jde o Crystalex, od jeho způsobu privatizace se všichni ministři ODA distancovali.

Dostal jste již ze strany vlády na kritiku nějakou odpověď?

Nejde o dialog, který někam konkrétně směřuje. Dal jsem najevo, že jestli vláda udělá tak špatné rozhodnutí jako v případě Crystalexu, budu ji dál veřejně kritizovat. Vystupování premiéra působí tak, že nechce, aby mu někdo viděl do karet, že nechce, aby někdo viděl do toho, jak vláda privatizuje. Je to o tom, že někomu by vyhovovalo, aby na FNM seděl někdo, kdo jenom mlčí a jenom realizuje.

Budete s touto kritikou pokračovat?

Ano, i za cenu, že by mě někdo skutečně mohl odvolat. Na funkci předsedy výkonného výboru FNM zase tolik nelpím. Chci ji dělat, protože jsem privatizaci dělal od samého počátku, zakládal jsem a rušil privatizační ministerstvo a chtěl bych dokončit i privatizační práci fondu. Ale nechci tu sedět za cenu, že budu mlčet a přihlížet dalším "Crystalexům".

Jak hodnotíte své vyhlídky po premiérově odmítavé reakci?

Jde o dva možné přístupy - ten člověk moc mluví, proto ho odvoláme. Což je ponaučení pohodlné a mocenské. Nebo je tu druhá možnost - udělali jsme špatné rozhodnutí, ten člověk na to upozornil a příště se tomu vyhneme. To bych považoval za rozhodnutí moudré a politicky konsenzuální. Jsem velmi zvědavý, jaký přístup nakonec převládne. Já bych této vládě přál hodně moudrosti.

Dá se veřejné výběrové řízení považovat za průhledné, když v něm nakonec rozhodují ministři? Není regulérnější veřejná soutěž?

Rozdíl mezi veřejnou soutěží a výběrovým řízením je v tom, že veřejné soutěže jsou buďto jednokriteriální a záleží jenom na ceně, nebo jsou vícekriteriální a potom v nich rozhoduje komise určená přímo v rozhodnutí o privatizaci nebo komise určená fondem. U vládou organizovaných veřejných výběrových řízení je vyhodnocovatelem vláda, což považuji za legitimní. Vláda má právo v některých situacích říci: Tato nabídka je věcně horší než tato. Diametrální rozdíl je v tom, že vláda dostala nabídky všech, kteří měli možnost se přihlásit, zatímco u přímého prodeje posuzuje jen někoho, koho si exkluzívně vybrala. To je pro mě nepřijatelné.

Existuje řada signálů, že zahraniční investoři jsou znechuceni způsobem vybírání investorů. Mluví se o korupci.

Před případem Crystalex jsem tomu nevěnoval pozornost, protože jsem neznal případ, kde by z logiky postupu bylo možné říci, že v něm hrozila nebo byla korupce. Všechny velké privatizace, ať již to byl Telecom, a nakonec i Třinecké železárny, se nakonec uskutečnily za nejvyšší nabídku. Myslím, že u všech výběrových řízení byla procedura regulérní. Jestliže si například společnost Cantrell & Cochrane International, která byla neúspěšná při privatizaci Becherovky, nyní stěžuje, pak ať se zamyslí nad tím, že nabídla o 250 miliónů korun méně než Value Bill, a jestli by někde ve světě s takovou nabídkou vyhrála. Jediný, kdo by si mohl stěžovat, je společnost Stock. Vláda by jí měla vysvětlit, co ji k tomu vedlo.

Pochybovačná reakce je i u IPB. Investoři se diví, proč bylo výběrové řízení, když od začátku bylo jasné, že ji dostane Nomura.

Nevím, kdo to od začátku věděl. Já ne. Ten názor mohou mít ti, kteří buď věděli dřív než my, nebo se tak teď tváří, že Nomura má již uzavřené smlouvy s ostatními akcionáři. Ale IPB byla specifická prodejem minoritního podílu, o který mohou mít zájem jen ti, co si myslí, že se dohodnou s majoritními akcionáři. Při takovém prodeji si nemůžete vyskakovat.

A vy se nesetkáváte s názory, že privatizace je zmanipulovaná, že se rozhodnutí neustále odkládají? Znechucení z dokončení privatizace přece panuje.

U mezinárodních investorů je velké znechucení z toho, že vláda několikrát bombasticky oznámila, že bude privatizovat strategické účasti, a pak to nikdy nenastalo. Jen pan premiér to ohlásil aspoň třikrát, a nepřišlo nic. Z toho jsou zcela zjevně investoři naštvaní. Vláda několikrát vytvořila velmi silná očekávání. To byla chyba. Ale rozhodně z toho nelze soudit, že je tu korupce a že například distribuční společnosti se neprivatizují proto, že je někdo zkorumpovaný. Důvodem je chybějící regulační rámec pro jejich činnost po privatizaci.

Vy sám jste se s pokusem o korupci nesetkal?

Ne. Asi to bude tím, že se vždycky systémově vyhýbám tomu, abych byl tím, kdo rozhoduje. Na ministerstvu jsem nebyl v žádné rozhodovací komisi a na FNM jsem zřídil pracovní skupiny. Obecně si myslím, že korupce v privatizaci je méně, než si řadový občan myslí. Nechci mluvit o korupci obecně. Mluvil bych o tom v případě, kdyby mi někdo oznámil, že konkrétní člověk vzal konkrétní peníze. Zatím se nikdo tak statečný nenašel a ani jako šéf FNM jsem takové oznámení nedostal. O riziku korupce jsem připraven hovořit v kauzách, které jsou netransparentní a kde kritérium rozhodování bylo pokřivené. Když něco prodáte o miliardu levněji, tak se přirozeně ptáte proč. A jediný argument, který vás napadá, je korupce. Mimo jiné i proto jsem také otevřel kauzu Crystalex.
OLGA SKALKOVÁ