Ožehavé téma: přímé platby pacientů

Lékařská věda a technika jde dopředu, peněz nepřibývá

Ožehavé téma: přímé platby pacientů

Navrhované poplatky a platby
Pobyt na akutním i chronickém lůžku: 50 Kč denně
(poplatek by se nevybíral první a poslední den)
Lékařská služba první pomoci: Poplatek ve výši 50 Kč, pokud pojištěnec navštíví lékaře zajišťujícího LSPP, nebo ve výši 100 Kč, pokud lékař poskytne tuto péči formou návštěvy u pacienta. Poplatek by se nevybíral u pacienta se sníženou pohyblivostí a také v případech, kdy jde o aplikaci léčiv, která je nezbytné dlouhodobě podávat lékařem, nebo o akutní zhoršení stavu.
Péče ambulantního specialisty: 30 procent částky, kterou za poskytnutí této péče příslušná zdravotní pojišťovna zaplatila, u každého pacienta to však může být maximálně 800 Kč za rok. Ambulantní specializovaná péče nebude - vyjma určených případů - hrazena ze zdravotního pojištění, pokud pacient nebude mít doporučení svého praktického lékaře, u kterého je registrován.
Hrazení dopravy nemocných: Ze zdravotního pojištění se plně hradí doprava nemocných, raněných a rodiček, je-li vzhledem k charakteru onemocnění pojištěnce možná pouze doprava zdravotnickým vozidlem. V ostatních případech hradí pacient.
* Pacienti by se měli více podílet na nákladech zdravotní péče. Tak to alespoň vyplývá z návrhu nového zákona o veřejném zdravotním pojištění, kterým se má tuto středu zabývat vláda. Pasáže týkající se finanční spoluúčasti pacienta budou jistě jedněmi z nejdiskutovanějších a nejostřelovanějších na legislativní cestě, na niž se návrh vydává.
Rozpor mezi finančními možnostmi společnosti a neuvěřitelným tempem běžícím vývojem léčebných postupů a přístrojů se stále více prohlubuje. S touto situací se musí vyrovnat většina civilizovaných států a v žádném případě to nebude nikde snadné. Problémy s ní už dnes mají mnohem bohatší země, než je naše republika. Český lékař žijící v Německu upozornil nedávno v televizním pořadu Z očí do očí, že němečtí lékaři "jsou dezorientováni, otráveni, nemohou nakupovat nové přístroje, protože nevědí, kolik dostanou za poskytnutou péči zaplaceno nebo jestli nebudou ještě zpět doplácet.
Zda nějaké změny v tomto směru přijdou u nás, se teprve ukáže. Opozice v Parlamentu si už na předlohu zákona, která chce nově vymezit rozsah péče hrazeného z veřejného pojištění, brousí zuby.
Vláda dala vyšším platbám pacientů zelenou, když je v červenci schválila ve věcném záměru zákona. "Současný rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění není udržitelný a absence nutných regulačních mechanismů přispívá k neúměrné výši finančních nákladů v resortu," praví se v usnesení výkonné rady ODS z letošního října. Předseda KDU-ČSL Josef Lux v téže době prohlásil, že přenášení stále větší zátěže na pacienty musí mít svůj limit. Jeho strana souhlasí podle něho s tím, aby existoval určitý motivační prvek a pacient byl zainteresován. Musí to však být ve věcech, které může ovlivnit a kterým může rozumět, tzn. například, jak kvalitní chce mít lůžko nebo zda si nechá či nenechá zavolat sanitu. ČSSD chce v podstatě zachovat spoluúčast v současné výši. Představa sociálních demokratů, že se dají významně snížit náklady na léky, je podle ministerstva klamná, například téměř sto procent zahraničních léků na našem trhu má už v ČR nižší cenu než v zemích EU.
Ministerstvo zdravotnictví uvádí, že v ČR je finanční spoluúčast občanů na zdravotní péči ve srovnání s evropskými zeměmi velmi nízká a dosahuje podílu k celkovým výdajům na zdravotnictví přibližně osm až devět procent. Přímé výdaje na zdravotní péči včetně léčiv byly podle Českého statistického úřadu v roce 1996 na hlavu 801 koruna ročně. Podle předkládaného návrhu by se měla od ledna 1999 zvýšit na 1500 korun ročně. Z předpokládaných celkových nákladů 127 miliard korun v roce 1999 by tedy na spoluúčast připadalo kolem 16 miliard. "Poplatky pacientů nejsou myšleny jako zásadní finanční přínos pro zdravotnictví. Měly by především motivovat lidi k tomu, aby si rozmysleli zbytečné čerpání péče, tedy vést ke snižování nákladů," vysvětluje ministr Stráský. Zákon má přesně stanovit, která péče a služby by nebyly ze základního pojištění hrazeny, přesný výčet poplatků a jejich výši. Tím by se mělo mj. odstranit současné neregulované vybírání plateb od pacientů. Do návrhu byly zapracovány některé připomínky, jež napadaly výši spoluúčasti pojištěnců. Snížila se například částka na úhradu poplatku za pobyt na nemocničním lůžku z 80 na 50 korun.
Svaz zdravotních pojišťoven vypracoval popis situace v některých státech Evropy s údaji o tom, co je hrazeno ze zdravotního pojištění, a s vyjádřením spoluúčasti občana. Celkově je možné podle tohoto materiálu konstatovat, že průměrná spoluúčast pacienta v Evropě se pohybuje okolo 20 procent. Pro srovnání jsme vybrali některé příklady:

Belgie

Zdravotní a invalidní pojištění je povinnou formou sociálního pojištění, která je financována z příspěvků na sociální zabezpečení placených zaměstnanci a zaměstnavateli (58 procent) a ze státních subvencí (28 procent). Existuje pět národních svazů vzájemných zdravotních pojišťoven, kromě nich působí v Belgii ještě pojišťovací fondy doplňkového zdravotního a invalidního pojištění. Pojistné je vybíráno centrálně státem a poté přerozdělováno pojišťovacím ústavům. V současnosti se vytváří rezervní fond, který vytvářejí zdravotní pojišťovny hlavně tím, že od svých pojištěnců vybírají příspěvek 90 BEF, od příštího roku 180 BEF. Je-li nutné rezervní fond doplnit, požádá pojišťovna pojištěnce o dodatečný příspěvek nebo použije vlastní fondy. Podíl pojištěnce na zdravotních výdajích činí obvykle 25 procent. U praktického lékaře u sociálně slabší vrstvy 10 procent. Při hospitalizaci hradí pacient denní poplatek. U dentistických služeb je hrazena prevence, extrakce nikoli a protetika jen zčásti. Léky jsou rozděleny do několika kategorií: Buď jsou plně hrazené (pro vážné stavy), nebo hrazené v rozsahu 75 procent, 50 procent, 40 a 20 procent.

Dánsko

Dánský systém zdravotní péče je založen na třech úrovních odpovědnosti, a to jak řízení, tak správa systému - Ministerstvo zdravotnictví, okres, místní úřad. Systém zdravotního pojištění je financován z daní vybíraných na celostátní, okresní a místní úrovni Spoluúčast pacienta je 15 procent. Tyto platby se týkají léků, dentální péče, fyzioterapie atd. Pojištěnci mají registraci u všeobecného lékaře, kterého mohou měnit 1x ročně. K odbornému lékaři musí mít doporučení. V takovém případě je péče hrazena plně. Pojištěnci, kteří se rozhodnou pro svobodu volby lékaře, musí nést přímo část nákladů na léčení jak u všeobecných, tak u odborných lékařů. Hospitalizace ve veřejné nemocnici je bezplatná u standardní péče; ve schválených léčebných soukromých institucích, sanatoriích a léčebných zařízení hradí pacient část nákladů; v neschváleném zařízení hradí pacient vše. U dentální péče pacient hradí svou spoluúčast a zbytek je refundován asi 45 procenty, nákladná ošetření, zlaté korunky a protetika není hrazena vůbec. Léky se dělí na hrazené (70 - 75 procent) a nehrazené.

Nizozemsko

Dvaašedesát procent populace je kryto státním zdravotním pojištěním, osmatřicet procent využívá soukromé pojišťovny. Zdravotní pojišťovny jsou řízeny Radou zdravotních pojišťovacích fondů, která řídí generální zdravotně pojišťovací fond. Ten získává prostředky a rozděluje je mezi vzájemné zdravotní pojišťovny.
Péče praktického lékaře je bezplatná, pokud je pojištěnec registrován u lékaře, který má smlouvu s pojišťovnou. Ke specialistovi lze jít pouze na doporučení praktického lékaře. Hospitalizace je bezplatná do doby jednoho roku, pak je nutno připlácet na náklady. Zubní péče se hradí v omezeném rozsahu. Léky jsou bezplatné, pokud jsou ve schváleném seznamu a pacient je registrován v lékárně. V současné době probíhá reforma, která zavádí nový pojišťovací systém s vyšší spoluúčastí pacienta.

Ivana Kněžínková