Průmyslové zóny jsou v ČR spíš jen zbožné přání

Budování investičních zón je v některých zemích CEFTA rozvinutější

Průmyslové zóny jsou v ČR spíš jen zbožné přání

* S existující špatnou ekonomickou realitou České republiky vystupuje čím dál více do popředí důležitost přímých zahraničních investic. Jejich výsledky ve formě proexportně orientovaných výrob jsou jako jedny z mála reálně schopny zlepšit stav hospodářství.
Zahraniční investice jsou u nás bezesporu tahounem zahraničního obchodu, a podílejí se tak jednoznačně na "lepším" výsledku platební bilance. Investice jsou však důležité nejen pro naši ekonomiku. Poptávka po nových investicích do průmyslu však celosvětově výrazně převyšuje nabídku. Není proto divu, že pro přilákání zahraničního investora jsou takřka všechny země schopny udělat prakticky cokoliv. V současné době, kdy je makroekonomická a politická situace ve většině států víceméně stabilní a na podobné úrovni, se jedním z lákadel staly tzv. průmyslové parky či tzv. zvláštní ekonomické zóny.
Průmyslové parky, které lze do jisté míry chápat jako předchůdce speciálních zón, začaly vznikat na počátku tohoto století ve Velké Británii a ve Spojených státech jako výsledek obchodů na trhu s pozemky. V těchto zemích se původně většina pozemků prodávala pro zemědělské využití: Majitelé této půdy však chtěli získat víc peněz jejím prodejem a byli ochotni na taková místa zavést odpovídající infrastrukturu, která by pozemek zhodnotila při prodeji. První průmyslové zóny se tak ocitly na světě. V Evropě byl vývoj průmyslových parků podmíněn restrukturalizací průmyslové základny a snahou o řešení zaměstnanosti.
Průmyslové parky se postupem času staly významným stimulem ekonomického rozvoje území, ve kterém se nacházely. V Evropě se od prvních nesmělých krůčků průmyslové parky vyvinuly ve dva typy. Jde předně o tzv. klasický průmyslový park, ve kterém investoři staví výrobní průmyslové podniky. Dalším typem jsou vědeckotechnické parky, které slouží jako centra výzkumu.

Průmyslové parky: Ano, ale proč?

Proč vlastně stavět průmyslové parky? Pokud odhlédneme od toho, že majitelé mohou potenciálně dostat za stejný pozemek několikanásobně více, pokud bude připraven k zainvestování, než pokud zůstává v kolonce "zemědělská půda", pak by se na první pohled mohlo zdát, že je průmyslový park zbytečný luxus. Jak ale ukazují zkušenosti z vyspělých zemí, takto upravená půda je významná nejen pro majitele, ale hlavně pro celý region, ve kterém se průmyslová zóna nalézá.
Prvním - ve vyspělých zemích zřejmě i hlavním - důvodem, proč vlastně zakládat průmyslový park, je aktivní podpora vytváření nových pracovních příležitostí, a to nejen přímých. Podle světových statistik vznikne v regionu na jedno místo, které zabezpečí investor v průmyslové výrobě, minimálně jedno další místo v soukromém sektoru. S rozvojem soukromého podnikání, kam kromě různých podvýrob patří například i služby, souvisí i výsledný dopad rozvoje a využití průmyslové zóny na ekonomickou situaci území, kde se daný park nachází.
Investoři, kteří zainvestují na takovémto území, s sebou přinášejí nové technologie, které ovlivňují produktivitu práce a konkurenceschopnost produkce na světovém trhu.
A co na to investor? Pro něj je zase podstatně zajímavější si vybrat území, kde je již připravena infrastruktura. Jeho předmětem podnikání je konkrétní výroba a snaha dostat svůj výrobek na trh včas, nikoliv řešit majetkoprávní poměry a infrastrukturu území, které je mu nabídnuto k realizaci jeho investičního záměru. Ti "nejlepší" z investorů si pak mohou vybírat ze široké nabídky průmyslových zón v jednotlivých zemích. Jednotlivé země pak často nabízejí různé další formy pobídek, jako jsou například daňové prázdniny, granty apod.
Ačkoliv jsou průmyslové parky zcela standardním nástrojem vyspělých zemí pro přilákání zahraničních investorů, Česká republika v tomto ohledu značně pokulhává. Problematikou jejich vytypování, registrace a řádné dokumentace pro potřeby potenciálních investorů se zabývá agentura pro příliv zahraničních investic CzechInvest. V současnosti je v její databázi průmyslových nemovitostí ČR registrováno přibližně 50 průmyslových zón. Na rozdíl od ostatních států však nejde o území, jejichž investiční připravenost je na požadované úrovni.
Nechme hovořit Hanu Chlebnou, ředitelku regionálního rozvoje CzechInvestu. "Podmínkou registrace jednotlivých průmyslových zón je územněplánovací dokumentace, která potvrzuje využití daného území pro průmyslovou výrobu a jeho vyřešené majetkoprávní vztahy. V ideálním případě je vlastníkem město. Pokud tomu tak není, zastupuje město jednotlivé soukromé vlastníky, s nimiž má uzavřenou smlouvu o budoucí kupní smlouvě se zakotvenou cenou pozemků," uvádí Chlebná.
Jak dále uvedla, na české poměry výjimečná jsou např. Borská pole v Plzni, jež z velké části vlastní město. Západočeská metropole pak může jen čekat na významné investory typu Sony či Panasonic, protože je schopna zabezpečit investiční přípravu území. Důvod, proč má město na takové investory peníze, je nasnadě: Daně z přímých investic plynou alespoň částečně zpět do městské pokladny. Cena pozemků pro přímého investora je pak podstatně "příznivější", než kdyby ji kupoval od soukromé společnosti. "Ekonomický efekt realizace projektu našich klientů pro město rozhodně nepředstavuje prodej pozemku, ale potenciální budoucí daňové příjmy z vytvořených přímých i nepřímých pracovních příležitostí," uvádí Hana Chlebná.
Pro soukromý sektor je prodej pozemků jediným zdrojem zisků. Právě poskytnutí pozemku za symbolickou cenu je však jednou z mála možností, kdy ČR může investorovi poskytnout nějakou výhodu proti ostatním státům. Bohužel případ Plzně není v českých podmínkách příliš častý: Ostatní města sice mají na základě územní dokumentace vytypovaná území, ale nemají dostatek finančních prostředků na to, aby tyto pozemky vykoupila od jejich majitelů. Ta pokročilejší mají alespoň s vlastníky sepsanou smlouvu o smlouvě budoucí a tyto vlastníky pak město zastupuje při jednáních.
Bohužel současná daňová úprava příliš nenahrává podnikatelským záměrům měst. Ta jsou totiž ze zákona povinna odevzdávat své příjmy, a státní rozpočet jim pak přerozděluje prostředky na případné výdaje. Obecně jde zhruba 80 procent státu, zbytek zůstává městu. Městské rozpočty jsou však v současné době velmi napjaté, takže městům chybějí jak prostředky, tak i motivace k aktivnímu vytváření podmínek pro nové privátní investice, dodává Chlebná. Nejlepšími partnery jsou nyní města, která čelí rostoucí nezaměstnanosti.
Kromě "takzvaných" průmyslových parků nabízí ČR ještě území bezcelních pásem, v nichž lze realizovat investice do průmyslové výroby. Za zmínku stojí například společný projekt Free Zone Pardubice a města Pardubice, který úspěšně konkuroval Plzni v získání projektu Intel.

Situace kolem nás

Ačkoliv by se po předchozím výčtu, co všechno má ČR připraveno pro zahraniční investory, mohlo zdát, že jsme nejvábivější cíl ze všech postkomunistických států, není to tak docela pravda. Z pohledu investora je na tom nejlépe Polsko, které je schopné okamžitě nabídnout výběr 15 zón se speciálním režimem. "V těchto zónách nabízíme zahraničnímu investorovi například několikaleté daňové prázdniny, daňovou podporu na každého zaměstnance a různá další daňová zvýhodnění," uvádí Arkadiusz Krezel z polské Agentury pro průmyslový rozvoj. Fakt je, že veškeré zóny jsou majetkem této agentury, takže pro investory kromě jiného odpadají i zdlouhavá jednání s několika vlastníky pozemků. Problémem rovněž není infrastruktura či telekomunikace.
Rovněž maďarská vláda si je vědoma důležitosti zahraničních investic. Ačkoliv v Maďarsku neexistuje tak velkorysá nabídka jako v Polsku, vláda zde vyhlásila tzv. tříletý program podpory průmyslových zón. V jeho rámci města či vlastníci pozemků dostanou bezúročnou půjčku na zainvestování pozemku, investor pak podobný úvěr dostane na výstavbu závodu. Od regionu pak investor může získat různé granty na zaměstnance, na jejich rekvalifikaci apod. V letošním roce pak maďarská agentura pro zahraniční investice registruje na 28 průmyslových parků. Ani ostatní státy střední a východní Evropy nezahálejí, a aby přilákaly zahraniční kapitál, budují průmyslové parky či zóny se zvláštním režimem.

Budoucnost investic v ČR

Jak je vidno, konkurence ostatních států nezahálí, a i Česká republika již mírně slevila ze svých zásad nenabízet žádné úlevy zahraničním investorům, jak ukázal i poslední případ Intelu. Průmyslové parky by se mohly stát jedním z motivačních činitelů, proč si zahraniční investor vybere právě ČR. Vyžadovalo by to však jisté legislativní úpravy - zejména daňová zvýhodnění pro města, která jsou ochotna zainvestovat pozemek. Další možností by byla součinnost stát - banka - investor, kdy banka - která má často předražené pozemky ve svém portfoliu a nemůže se jich zbavit - by tyto pozemky nabídla za nějakou symbolickou částku investorovi, z čehož by získala nějaký kapitál, a část ceny - kterou by nepokryl investor - by promítla do svých daňově odečitatelných položek. Pro rozvoj regionu a průmyslových zón by koneckonců nebyla od věci ani změna politiky podpory v nezaměstnanosti, která by místo přímé podpory preferovala rekvalifikace. V tomto ohledu je ještě možnost, že by zaměstnavatel dostával na každého nového zaměstnance po určitou dobu státní příspěvek. Podobné pobídky by mohly pomoci ČR vybudovat si opět image "miláčka" investorů, což by ve svých důsledcích prospělo celé ekonomice našeho státu.

Julie Čížková