Mzda za socialismu a za kapitalismu

Mzda za socialismu a za kapitalismu

Za "reálného socialismu" byla mzda podílem jednotlivce na celospolečenském produktu. Základem byla rovnost žaludků a od toho se odchylovaly podíly nahoru podle uznaných zásluh. Tyto zásluhy byly veřejně ohodnocovány i jinak (medaile, tituly atd.). Jednotlivé vrstvy společnosti měly platovou úroveň stanovenou podle daného třídního hodnocení a teoreticky byla tato úroveň odůvodňována tím, jaké hodnoty daná práce společnosti přináší. Základní vlastností, na které bylo celé zveřejňované odměňování postaveno, byla závist. Na závisti byla postavena i celá kontrola toho, aby někdo nežil na úkor ostatní společnosti. Proto žádoucí například bylo veřejné vyvěšování udělených prémií či odměn v podniku.
Za kapitalismu je mzda cenou pracovní síly. Cena se v tržním hospodářství vůbec neřídí přínosem zboží pro kupujícího, ale poměrem mezi nabídkou a poptávkou. Od toho je odvozeno americké přísloví, že až po krk je každý člověk za dolar, ale odtud nahoru jsou někteří lidé k nezaplacení. Stávka z ekonomického hlediska vlastně není nic jiného než záměrné jednostranné snížení nabídky na trhu pracovní síly se záměrem vyvolání vyšší ceny na trhu. Cenou pracovní síly se řídí i náklady na pracovní sílu a obráceně. Konkrétní příklad: Je-li vysoká nabídka učitelské pracovní síly, vyvolaná feminizací a prázdninami, nemohou se učitelé divit, že cena jejich pracovní síly je nízká. Se snížením ceny dochází ke snížení kvality této pracovní síly, protože člověk, který takovou pracovní sílu prodává, se bude snažit prodat ještě jinde svou pracovní sílu. Nebude se věnovat dostatečně přípravě a opravám sešitů, nebude do sebe investovat kulturně a vývojově, bude učitelský džob stále více považovat za tzv. vedlejšák a jeho hlavním povoláním se postupně bude stávat podnikání, literární činnost, programování, opravy různých udělátek, tlumočnická a překladatelská činnost atd. Učitelé jsou k takovému přístupu objektivně nuceni. Nejpružnější pracovní síla z tohoto sektoru odejde, nastane nedostatek nabídky pracovní síly a vyrovnání ceny.
Je zřejmé, že některé sféry činnosti by stát neměl nechat ani za kapitalismu pouze volné tvorbě ceny pracovní síly. K tomu byla již za první republiky používána různá omezení, například u učitelského povolání.
Veškerá současná argumentace v tom smyslu, že vysokoškolský profesor by měl být na stejné úrovni jako státní zástupce a primář fakultní nemocnice na úrovni soudce, je argumentace mimo současný systém. Vzhledem k tomu, že zestárlých asistentů na vysokých školách je přebytek, je přebytek i čekatelů na docenturu, nemluvě již o profesurách. Dnes je daleko výnosnější dělat advokáta nebo správce majetku než soudit nebo riskovat zdraví a život jako žalobce ve funkci státního zástupce. Proto cena této pracovní síly je nesrovnatelná s cenou pracovní síly profesora.
Šaman byl v každém kmenu vždy nejváženější osoba, protože musel být psychologem, léčitelem i diagnostikem současně, a podle toho, jakého měl šamana, rostla síla a prosperita kmene. Lékař byl vždycky buď šaman, nebo údržbář. Cena pracovní síly šamana může jít až do závratných výšek - podle toho, jak se k němu osobně lidé do svatyně hrnou. Cena pracovní síly údržbáře je dána prostým poměrem nabídky a poptávky. Protože lékařskou práci považovalo za dobrý džob mnoho lidí již za bývalého režimu, je potenciálních údržbářů lidského organismu možná příliš. Bude jich tedy část muset odejít do jiných profesí, kde se musí rekvalifikovat na jinou práci, nebo si budou muset udělat atestaci na jiný obor. Jinak snižují cenu pracovní síly v oboru lékař-údržbář dané atestace. Může se také ukázat, že zápalu lékařů pro povolání je zneužíváno. Není možné, aby lékař-anesteziolog byl existenčně nucen v nemocnici odpracovat 1150 hodin přesčasů ročně. To je vlastně jeden a půl úvazku. I na tuto práci v pracovním poměru se vztahují mezinárodní úmluvy v rámci Mezinárodní organizace práce v Ženevě. Přes zrušení některých nemocnic může být nakonec lékařů málo. Zda je lékař šaman nebo údržbář, je zřejmě otázka psychologického a diagnostického talentu, a to buď rozliší sám, nebo spíš pacienti či šaman na vedoucím místě. Je však jasné, že množství je omezeno cenou.
V žádném případě nechci vyzdvihovat ani snižovat jakékoliv z uvedených povolání. Jen bych byl rád, aby mladá generace, která nastupuje do škol, velice vážila volbu. V nejbližší době bude zřejmě každý druhý vysokoškolák vyškolený ekonom nebo manažer, který bude dělat za babku práci neodpovídající jeho průpravě. Zato technické inženýry budou platit zlatem, protože je na trhu práce nenajdou ani lupou. V nabídce středoškolsky vzdělaných pracovníků je to obdobné. Klasické řemeslníky i pracovníky stavebních profesí budeme v nejbližší době zřejmě pozlacovat. Nadbytek bude maturantů a nedostudovaných středoškoláků, kteří se nenaučí ani dělat, ani myslet. Slyšel jsem námitku, že na manuální práci si najmeme zahraniční dělníky. Jenže u každé kvalifikované práce musím znát jazyk. A proč si myslíte, že je na Západě tak vysoká nezaměstnanost a cena práce zedníka je v Německu cca 70 % ceny práce lékaře?
František Konrád,
ředitel Úřadu práce
v Českých Budějovicích