...et item doktoři

SLOVA

...et item doktoři

Vzpomínáte si určitě na píseň z Balady z hadrů, kde antoušek Georges (Jiří Voskovec) a ponocný Jean (Jan Werich) střídavě, zprvu nesměle a tiše, čím dále tím silněji si zpívají: Bereme na potaz učené bakaláře, et item doktory, et item rektory...
Připomněl mi ji jeden z posledních skandálů minulého roku. Tedy ten, co se roztočil kolem akademických titulů. A musím se přímo nadmout pýchou, že jsem se onoho tématu zpovzdálí dotkl už při psaní silvestrovského sloupku - a tenkrát nebylo vůbec, ale vůbec aktuální. Takže jsem vlastně předpověděl šťavnaté sousto, které se sdělovacím prostředkům sice na jazyku rychle rozplývá, zato po sobě zanechává nadlouho pikatní pachuť. Cítím se tak trochu jako potomek spojení slepého mládence se Sibylou erytherskou, nadán po meči i přeslici nadpřirozenou schopností předvídat.
Přece jenom se mi maličká chybička vloudila. Ústředním problémem se totiž nestalo, v jakém pořadí ademické tituly uvádět, nýbrž ony samy o sobě. A pak musím kajícně doznat, že jsem otázku zlehčil a ironizoval. Až reálné případy ve vládě a parlamentu ukázaly, že to s titulaturou není v epoše nadité přemety a reformami žádná sranda.
Zažil jsem období s doktory a inženýry i bez doktorů a inženýrů, s promovanými kdovíco a bez promovaných kdovíco (nebožtík karikaturista Dušan Motyčka z Dikobrazu mě jako absolventa divadelní vědy na Akademii múzických umění tituloval promovaný tajtrlík). A chleba kvůli tomu nebyl nikdy dražší ani lacinější.
Kde jsou ty časy, kdy se ze svědomitého J.U.C. (iuris utriusque candidatus), čekatele doktorátu obojího (řím. i círk.) práva , nemohl stát nikdo jiný než J.U.Dr.! Pak nastala četná období nepřehledných změn. Střídavě podle politických větrů tu z Východu, tu ze Západu - úkrok vlevo, úkrok vpravo a zase nazpátek - docházelo k pohybu, možná zdravému pro zažívání, ale o jehož účelnosti na tomto poli lze úspěšně pochybovat.
Výsledkem je mišmaš (z německého Mischmasch, míchanice, matlanina , hatla-patla), v němž se těžko vyznat. Takže se nelze divit, oslovují-li spoluobčané někoho akademickým titulem, aniž mu podle zákona patří. Kdo má zjišťovat, zda mu příslušel jenom kdysi, teprve bude příslušet nebo na něj nemá a neměl nárok nikdy? Snad to neví ani sám postižený...
Jako automatický přívažek k završení vysokoškolského studia nechaly předpisy doktora jen lékařům a zvěrolékařům. Ostatní o to musí usilovat, postgraduálně studovat a - aj, čertovo kopýtko! - platit (na právnické fakultě prý 10 tisíc korun). Pro tyto vytrvalé snaživce o titul existuje označení doktorand. Až pak z nich mohou vyrůst puncovaní doktoři. Vlna předvánočních aférek v parlamentních budovách a blízkém okolí ukázala, že vrážet do titulu peníze a píli se vyplácí. Ale také že hůl mívá dva konce. Samozvaní exekutoři ji původně napřáhli na poslankyni za soc. dem., aniž docenili nebezpečí, že obušek vyskočí z pytle ven i jiným směrem.
Začal-li jsem na prknech, která znamenají svět, mohu zakončit obdobnou asociací. Shakespeare napsal komedii Mnoho povyku pro nic; podtrhuji - komedii. Musím se chtě nechtě vrátit ke svému novoročnímu přání: Kéž naši společnost letos nepotká závažnější starost, než byla ta s tituly. Ať už oprávněnými, či nikoliv. IVO VACULĺN