Inflace a peněžní zásoba

ČĺSLA

Inflace a peněžní zásoba

V minulém roce se míra inflace snížila na 8,8 % a pro rok 1997 většinou optimisticky naladěné prognózy, které pravděpodobně nepřihlížejí k překotnému nárůstu průměrných mezd, očekávají inflaci ve výši 7,0 až 8,0 % (bez vlivu zvýšení DPH u energií).
Podle ústavy Česká národní banka pečuje o stabilitu měny, explicitně řečeno o stabilitu kupní síly koruny a kursu koruny. Přihlížíme-li k trendům v ekonomice vč. roku 1996, je nutné konstatovat, že se jí to vzhledem k daným podmínkám relativně podařilo. Vnitřní kupní síla koruny klesala ve zhruba předpokládaných mezích. V roce 1996 ve srovnání s rokem 1993 byly spotřebitelské ceny (kterými se oficiálně měří inflace) o 30,6 % vyšší. Na inflaci ovšem působí i faktory, na něž nemá ČNB vliv, především věcné nerovnováhy v ekonomice, dále např. deregulace cen, změny v daňovém systému, růst mezd, úrokový diferenciál proti směnitelným měnám apod.
Hlavním nástrojem peněžní politiky (podle monetární teorie) je regulace peněžní zásoby (tj. příliv peněžních prostředků do ekonomiky), a to za pomoci nepřímých metod řízení. Vychází se přitom z rovnice makroekonomických vazeb: HDP ve st. c. x I = M x V, kde HDP = hrubý domácí produkt, I = inflace, M = peněžní zásoba, V = rychlost obratu peněz. ČNB může působit na peněžní zásobu M2 (= oběživo, vklady na viděnou, termínovaná depozita a vklady v cizí měně) podněcováním nebo brzděním jejích zdrojů, tj. zejména úvěrů a přílivu zahraničního kapitálu. U úvěrů základními úrokovými sazbami (diskont, lombard) ČNB např. dává signál k drahým nebo laciným penězům. Stanovením povinných minimálních rezerv v obchodních bankách omezuje jejich možnost poskytovat úvěry. ČNB používá k regulaci peněžní zásoby i refinancování a operace na volném trhu. Při vnějších devizových zdrojích peněžní zásoby používá ČNB nástroje, které usměrňují kurs koruny. Problémem vždy bylo, zda svou měnovou politikou ČNB nezbrzdí ekonomický vývoj. Každé opatření v měnové politice má nutně totiž dvojí dopad: Co vede k omezení zdrojů peněžní zásoby, sice její růst snižuje, ale nutně tak krátí použití peněžní zásoby v reálné ekonomice a naopak.
Peněžní zásoba vzrostla z 598,6 miliardy Kč na začátku samostatné České republiky na odhadovaných 1110 miliard Kč koncem roku 1996. Její růst za poslední tři roky o 63 % (z ročních průměrů) předbíhal růst hrubého domácího produktu v běžných cenách (tedy růst HDP násobený cenovým deflátorem), který vzrostl o 56 %. Vysoká emise úvěrů a příliv zahraničního kapitálu byly hlavní příčinou toho, že zvyšování peněžní zásoby mělo proinflační účinek. Opatření ČNB v roce 1996 - zvýšení fluktuačního pásma kursu koruny na +-7,5 % a zvýšení diskontní sazby na 10,5 %, lombardní na 14,0 % - trend v růstu peněžní zásoby ve druhém pololetí výrazně zpomalilo. (vac)