Klatovsko už na zvyky nedbá

Klatovsko už na zvyky nedbá

Svatby na Klatovsku byly dříve většinou v úterý, někdy i v sobotu a trvaly dva až tři dny. Pozvání na svatbu a řízení ceremoniálu zajišťoval řečník, kterému se říkalo smluvčí nebo tlampač. Jeho znakem byla hůl opentlená barevnými mašlemi. Během průvodu i obřadu stál vždy vpředu. V pondělí před svatbou vyhrávala kapela ve vesnici tzv. štandrle, což symbolizovalo loučení se svobodou.
V den svatby se pozvaní sešli ráno podle příbuzenstva buď u ženicha, nebo u nevěsty, družba u ženicha a družička u nevěsty. V domech bylo pohoštění, po němž se vydal průvod v čele se smluvčím a ženichem do domu nevěsty. Poté smluvčí s družbou klepali na dveře, ale doba, než ženich spatřil nevěstu, se záměrně prodlužovala. Dosud někde místo nevěsty vychází převlečená stará žena, která má v punčoše střepy, chrastí s nimi a předstírá, že má hodně peněz. Teprve když ji ženich odmítne, tak mu přivedou skutečnou nevěstu, vpustí ho do domu a dostane požehnání od nevěstiných rodičů. Poté se jde na obřad do kostela nebo na radnici.
Na cestě se ještě dnes "zatahují" vozy nebo průvod a ženich se musí vykoupit. Okolostojící mu nasazují chomout a rozbíjejí před ním talíře, jejichž střepy on musí uklidit. Dříve se to dělalo ihned po obřadu v kostele, dnes na radnici nebo před hospodou. Nedávno byla na Strážovsku svatba, na níž ženichovi nasadili chomout. On si pak musel najít klíček pod přilbami místních hasičů.
Po obřadu se jde do domu nevěsty na hostinu, k níž patří tzv. čuminy, kdy si příchozí občané vesnice prohlížejí nevěstu a dostávají koláče a cukroví, dříve kaši a jiná jídla. Důležitou součástí byl velký a tlustý svatební koláč - tzv. plačkanec s trojím mazáním, který byl velký jako řešeto na síto. Dnes se většinou na Klatovsku pečou klasické koláče nebo malé koláčky, velké koláče zůstaly na Chodsku. Do plačkance se také zapékal drát, aby ho ženich nemohl překrojit. Tím se symbolizovala možnost, že ne všechno, co jeho žena uvaří, bude k jídlu. Mezi jídlem se dodnes pořádají sbírky - zejména na nevěstin střevíc. Peníze potom dostanou manželé. Dříve je dostávali hosté a peníze museli dávat matka a ženich. Pořádaly se a někde ještě pořádají sbírky na povijan, na smluvčího, na hudbu, na kuchařku. Veselí poté pokračuje v hostinci, kde se ženich musí vyplatit svobodné chase. Pak chodili manželé do svého domu, kde nevěstu starší ženy "začepily" tím, že jí nasadili na hlavu látkový čepec. To se ještě dnes dodržuje v některých vesnicích na Chodsku.
VÁCLAV PROKŠ