Jaká je barva naděje?

Jako by proutek času odvál nejméně sto let. Přesně to vás napadne ve fríské vesnici Staphorst. Stále je možné potkat tu ženy, ale i děti v tradičních modrých krojích, a domečků v původním "kabátě" se zachovalo přes tisíc. Každý rok sem zavítá spousta turistů z celého světa, aby se přenesla do jiných dob.
Až do roku 1982 neměla vesnice vlastní muzeum, přestože jím sama na první pohled bezesporu je. Proto se místní výbor rozhodl koupit jeden farmářský dům i s pozemkem. Byl téměř na spadnutí, ale všichni věřili, že jej zrekonstruují. Na výstavbě se podílela celá vesnice.
Vesničané zvědavé turisty moc nemilují, neradi se fotografují, jsou zkrátka odtažití. Jako by se zdálo, že si skanzen ve Staphorstu vybudovali jen pro sebe. Když se však napřed ohlásíte, provedou vás celým areálem a vysvětlí, jak se tehdy žilo.
Nade dveřmi každého obytného domu je bílý strom vyřezaný z ploché dřevené desky. Připomíná trochu dětské papírové vystřihovánky. Je to starogermánský strom života, symbol tradic z dávných časů, které všichni obyvatelé Staphorstu důsledně ctí.
Protestantské náboženství je tu velmi silné, zavání až fanatismem. Hluboce věřící starousedlíci v neděli chodí dokonce na dvě mše. Kostely jsou strohé a upjaté a lidé se jim podobají. Celkem osmnáct set žen (ale jen pětasedmdesát mužů) tu každodenně obléká kroj.
Slavnostní části kroje, jako čelenka s kovovými spirálkami, jejichž počet závisí na movitosti nositelky, se ovšem nosí jen při cestě do kostela, při procesích a náboženských slavnostech. I tehdy je nejčastější barvou oděvu modrá, která symbolizuje naději - tak jako u všech národů, jejichž život je úzce spjat s vodou.
Zdejší ženy vynalezly levný a jednoduchý způsob zdobení černých saténových tkanin na čepečky a pásy. Do dřevěné kulatiny natlučou hřebíky s různě velkými hlavičkami a v různém seskupení, namočí ji do barvy a otisknou na látku.
Ve Staphorstu mysleli ekologicky odjakživa, tak trochu je k tomu vedla nouze, a zejména protestantismus brojící proti marnivosti a světským radostem. Svá obydlí stavěli zejména z toho, co jim poskytovala okolní příroda.
Ani dnes od svých tradic neupus- tili. Hlína, kameny, dřevo a rákos na střechy byly a jsou základními stavebními materiály. Nábytek ve skanzenu má podivnou načervenalou barvu, dřevo se prý mořilo volskou krví. Nyní se používá raději lihové mořidlo. Často se opakuje motiv "jabloňových květů". Malovali je na dveře němečtí Židé, kteří sem kdysi přesídlili. Motiv připomínající malby na jihomoravských vinných sklípcích tu nakonec zcela zdomácněl. (HB)

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist