[*] Výkupné
(Ransom, USA 1996, 117 minut, Hollywood Classic Entertainment)
Předlohu dramatickému příběhu o únosu malého syna úspěšného podnikatele poskytl film dávnějšího data: stejnojmenný televizní snímek z roku 1956. Ovšem režisér Ron Howard původní příběh až do konce natáčení neviděl. Do své verze vložil především vysokou míru řemeslného umění, které stálo již za úspěchem řady jeho předchozích filmů (mj. Oheň, Navždy a daleko, Apollo 13). Podařilo se mu natočit příběh nejen napínavý, ale také psychologicky věrohodný. Zásluhu na tom mají ovšem také představitelé titulních postav. Zejména Mel Gibson v roli majitele letecké společnosti, jenž v okamžiku rodinné tragédie musí přehodnotit mnohé ze svého dosavadního života lemovaného úspěchy, musí zaplašit pochybnosti a vzít na sebe strašlivou odpovědnost za neočekávaný krok, který činí navzdory všem. Vynikajícím protihráčem je mu Gary Sinise, v roli psychopatického policisty, člověka bez skrupulí, s překroucenou morálkou. Právě tyto dvě postavy jsou představiteli dvou protikladných a vnitřně nepřátelských světů.
Extrémní konfrontace mezi těmi úplně "nahoře" (zde reprezentovanými obyvateli elegantních bytů na Páté avenue) a světem těch "úplně dole" (z newyorských slumů) může na sebe vzít až podobu zlého činu, jak se děje právě v Howardově filmu. Brutální střet nutně poznamenává obě strany: zdánlivě šťastný konec není proto žádným happyendem, jen krutou tečkou za jednou kapitolou.
Divák je stržen tempem vyprávění, v němž není důraz položen na na krvavé a násilné scény, ale do emocionální roviny. Film se zařadil mezi deset nejúspěšnějších snímků na americkém trhu roku 1996.

[*] Osmý den
(La huitieme jour, Belgie/Francie/Velká Británie - 1996, 114 min., Bonton Home Video)
Tvařte se úspěšně, buďte nadšení, nadšení je nakažlivé, myslete pozitivně - tyto a podobné poučky zasévá do myslí svých posluchačů na obchodní škole Harry, muž středních let. Ovšem sám se sebou si v každodenním životě není schopen příliš poradit. Žena a děti se mu odcizují, život se mění v pouhé mechanické úkony bez radosti a hlubšího smyslu. A pak se jedné deštivé noci setká na venkovské silnici s mentálně postiženým Georgesem, jenž trpí Downovým syndromem. To náhodné se- tkání a postupné sbližování mění Harryho vidění světa, narušuje jeho dosavadní měřítka hodnot. Podobný vliv by měl mít filmový příběh i na diváka. Měl by narušit poněkud ploché chápání, co je a co není v našem světě "normální".
Snímek vznikl za podpory evropských institucí (mj. fond Eurimages či Canal Plus). Vzdáleně připomene americké snímky Rain Man či Forrest Gump. Ovšem od těchto filmů se výrazně odlišuje nejen "evropským" viděním světa, ale také tím, že role "nenormálních" postav tu hrají lidé skutečně mentálně retardovaní. Vynikající je zejména výkon Pascala Duquenna v roli Georgese.
Osmý den nabízí divákovi vrchovatou míru humorných i dojemných situací. Režisér Jaco van Dormael (autor několika mnohých krátkých snímků a celovečerního filmu Toto Hrdina) nezapře osobní zkušenost s cirkusem (působil jako klaun v Big Flying Circus) a s režírováním dětských show. Nebojí se dát volný průchod nadsázce, nebojí se citové vypjatosti - zejména ve scénách, v nichž obrazně vyjadřuje překvapivě bohatý vnitřní svět mentálně postiženého mladíka. Vsadil zejména na emocionální stránku. Jde přitom až na sám práh pravděpodobnosti - nepřekročí nikdy ale míru dobrého vkusu. Naopak jeho hravé vyjadřování, podpořené vynikající kamerou Walthera Van Endeho i umným užitím počítačových triků a animace, bohatě chrání snímek před nudným mentorováním. Osmý den se tak stává poutavým příběhem o věcech, nad nimiž by se měl (alespoň občas) zamyslet každý z té "normální" strany lidského světa.
Rubriku připravil (mat)