Kandidátů na Nobelovu cenu za literaturu bylo i letos mnoho. Některá jména se v dohadech a spekulacích objevují již léta - Norman Mailer, John Updike, Nathalie Sarrautová, Carlos Fuentes, jiná zazněla čerstvě - mj. jméno estonského prozaika Jaana Krosse. Švédská královská akademie rozhodla minulý čtvrtek již tradičně netradičně.

Novým nositelem ceny se stal literát sice zvučného jména, ale s Nobelovou cenou dosud nespojovaný - italský dramatik Dario Fo. (Jediný Ital, o kterém se v souvislosti s cenou mluvilo, byl básník Mario Luzi.) 

Tajemník švédské akademie Sturae Alén, považovaný za jakousi "šedou eminenci" v pozadí, zdůvodnil rozhodnutí tím, že Dario Fo je "dědicem středověkých kejklířů, který pranýřuje moc a obnovuje hodnoty utlačovaných", přičemž je schopen kombinovat staré, tradiční formy s formami moderními.

Udělení prestižního ocenění vyvolalo - ovšem jako již mnohokrát v minulosti - naprosto protichůdné reakce, které opět vedly k oživení diskuse o významu ceny samotné. Oficiální vatikánský list Osservatore Romano v komentáři například napsal, že udělení ceny "autorovi diskutabilních textů" překonává veškerou představivost.

Podle doyena polských intelektuálů Gustawa Herlinga-Grudzinského, který žije v Itálii, udělení ceny zesměšnilo nejen švédskou akademii jako instituci, "ale kompromituje i předcházející laureáty". Naopak francouzská ministryně kultury Catherine Trautmannová vyjádřila nad volbou radost a označila Foa za autora, který obohatil evropské divadlo.

Bývalý ministr kultury a nynější předseda zahraničního výboru parlamentu Jack Lang přijal rozhodnutí "s nadšením" a označil je za "odvážné a spravedlivé". Přes změny epochy, společnosti a ideologie a přes slávu, bohatství, věk a jeho trápení se Fo nijak nemění, napsal pařížský list Le Monde. Pořád stejný srdečný anarchista, stejný velkomyslný klaun v boji proti nespravedlnosti a za svobodu.

Důvody tak diametrálně odlišného vidění významu tvorby Daria Foa jsou nasnadě. Tento jedenasedmdesátiletý umělec je již po tři desetiletí významným představitelem divadla zaměřeného politicky, navíc radikálně levicově.

Čerstvý nositel Nobelovy ceny za literaturu Dario Fo se narodil 24. března 1926 nedaleko severoitalského města Varese. Již za studií architektury objevil kouzlo divadla. Debutoval v roce 1952 satirickými texty pro studentský kabaret a skeči pro rozhlas.

Na konci padesátých let začal psát frašky, jimiž navazoval na postupy tradičního lidového divadla, známé již od středověku. Sám je od té doby také provozuje. Inspiroval se přitom tradičními postupy středověkých kejklířů. Jeho jevištní tvorba si proto po léta uchovala důraz na hlas a gesto herce.

V roce 1959 založil se svou manželkou - herečkou Frankou Rameovou - divadelní soubor v Miláně. Compagnia Dario Fo - Franca Rame se stala během 60. let jedním z nejpopulárnějších italských divadelních souborů. V roce 1968, za přispění kulturní organizace Italské komunistické strany ARCI, uvedl v život putovní soubor Nuova Scena.

S touto epizodou se rozešel o dva roky později, kdy založil nové divadlo nazvané La Comune. Provozoval je bez mecenáše, s podporou svých diváků - v roce 1971 jej například subvencovalo 500 tisíc "akcionářů", kteří si zakoupili předplatné. Jeho popularita léty překračovala hranice Itálie - po celém světě byly jeho hry dosud předvedeny při více než 3500 představeních.

Stejně jako jiní letošní laureáti převezme i Dario Fo Nobelovu cenu spolu s odměnou 7,5 miliónu švédských korun osobně 10. prosince, v den výročí smrti Alfreda Nobela, ve Stockholmu. V bezprostřední reakci na zprávu ze Švédska ovšem vyhlásil, že vysoké ocenění věnuje "všem umělcům z ulice a obětem nerespektování lidských práv".