Narodil se člověk, radujme se

Narodil se člověk, radujme se

* Titul Nemocnice přátelská k dětem, udělovaný Světovou zdravotnickou organizací, získala pro Thomayerovu nemocnici v Krči její porodnice v roce 1992. Zásluhou pediatrie, v jejímž čele stojí primářka MUDr. Magdalena Paulová, CSc.
V souvislosti s pražským porodnictvím se většinou mluví o Podolí, o Krči obvykle ne. Proč tomu tak je? "Nestojíme na nejvyšší příčce diferencované péče," vysvětluje primářka Paulová. Tou jsou perinatologická centra Apolinářská a Podolí. Krč má sice zázemí velké nemocnice, což právě Podolí chybí, ale rozsah gynekologické péče, zvláště pak o ohrožená těhotenství, je menší. Proto je krčská porodnice zařazena jako pracoviště intermediární péče.
Péče o narozené děti je ovšem na nejvyšší úrovni. Zdravá, spontánně narozená miminka jsou na fyziologické oddělení spolu s matkami, předčasně narozené děti, děti s nízkou porodní váhou a děti nemocné jdou na oddělení patologické. Hned za dveřmi této části krčské pediatrie je nástěnka: Fotografie baculatých mimin s maminkami i bez nich, jedinci, dvojčata, ba i trojčata, dopisy se slovy díků. "Nepřikládali jsme tomu žádnou váhu," říká primářka Paulová, "až maminky nás samy upozornily, co to pro ně znamená. Když dochází za dítětem, jsou plné obav a od nás navíc neslyší vždy příjemné věci, ty dopisy a obrázky jsou pro ně povzbuzením - vidí, že i jiné děti na tom byly špatně a teď jsou pěkné a zdravé."

Hlas lidu

"Měla jsem pocit, jako bych se ocitla v jiném světě," řekla mi mladá maminka, která má za sebou čerstvou zkušenost s jednotkou intenzívní péče pro nedonošené děti. "Od prvního okamžiku jsem intenzívně vnímala, jak všichni táhnou za jeden provaz, jak si předávají všechny poznatky, jak je péče soustředěná a pacient skutečně na prvním místě. Bojím se ale, že kvůli nám nakonec přišli o prémie, protože můj chlapeček potřeboval drahý lék," dodává rozpačitě. Skutečně tomu tak je. Oddělení dostává od pojišťovny uhrazeno 70 % nákladů bez ohledu na to, kolik opravdu potřebuje. Když překročí (a v případě drahého zahraničního léku k tomu došlo), strhává se 10 % z osobního ohodnocení. A je to.

Denní režim

Procházíme s paní primářkou "nedonošence". Na ošetřovně sedí sestra s miminem v náručí. Chování dětí mají sestry takříkajíc v popisu práce, každá má na starosti konkrétní miminka a matky. V Krči se velmi dbá na to, aby děti a mámy byly pohromadě. I na oddělení nedonošených, což není obvyklá praxe. Zdálo by se, že sestry mají mnohem méně práce, když maminky mají děti u sebe a starají se o ně, ale není tomu tak. Jedna maminka kojí desetkrát dvanáctkrát denně. Sestra musí být vždy u toho, radit, pomáhat. "Učíme maminky dnes věci, o kterých jsme dřív ani netušili, že je třeba je učit," dodává paní primářka a otevírá dveře na "jipku". Momentálně je klid a uvolněná, pohodová nálada. "Volala paní od Kristýnky," oznamuje vrchní sestra. "Pán prý by laskavě pohlídal svoje děti a tak by na víkend přišla. Najednou si všimla, že má mléko!" Cítím ironii a ptám se proč. "Poslední dobou se setkáváme s tím, že maminka za dítětem nechce. Dokud je v nemocnici, chodí se na něj dívat, strachuje se o něj. Potom ji propustí, protože ona je v pořádku a porodnice sleduje hospodářské důvody - za takovou maminku nemá body. Doma už třeba nějaké dítě má, manžel je podnikatel, nemá čas a vztah ke staršímu dítěti je navíc silnější. Tady se ještě nestačil vytvořit. Neuvědomí si, ani ona, ani otec, že právě teď ji toto dítě potřebuje ze všech nejvíc, teď mu může nejvíc dát. My přitom děláme všechno pro to, abychom mohli matku k dítěti přijmout, i když nás její hospitalizace ekonomicky zatěžuje." Jsou ovšem i takové maminky, které doma žádné dítě nemají, a přece se jim do nemocnice nechce. Snad je v tom kousek sobectví, nezralost... Často jde o matky kuřačky, protože na oddělení se kouřit nesmí, někdy jsou to narkomanky, matky sociálně nezralé... Stává se i to, že už si matka pro dítě nepřijde vůbec. Jindy by si třeba i dítě vzala, ale prostředí, do kterého by přišlo, je takové, že menším zlem je kojenecký ústav.
Využívám chvíle klidu a ptám se všech, co by si přáli. Očekávám s nadcházejícími Vánocemi něco osobního a tak mne odpověď zaskočí: "Chtěli bychom další vyhřívané lůžko - to je takový mezistupeň mezi inkubátorem a normální postýlkou. Stojí kolem devadesáti tisíc a sbíráme na něj - jenom doufáme, že nám ho zatím, než seženeme peníze, výrobce nezdraží."

Hormony a jiné věci

"Na ty nesmíme zapomínat," říká paní primářka. "I králičí samice si začne škubat chlupy a vystýlat hnízdo až těsně před porodem. Předčasně ukončené těhotenství přeruší hormonální přípravu na mateřství, dítě jde často rovnou do inkubátoru, matka je ani chvíli nedržela v náruči, byla předčasně odtržena a vztah se nestačil dotvořit. Když je matka choulostivá, už se vztah nevytvoří - nabude dojmu, že my se vlastně o dítě postaráme lépe. Někdy navíc je hospitalizovaná už před porodem a s nedonošeným dítětem u nás může strávit dva i tři měsíce, a to je velká řehole."
Je nesmysl domnívat se, že tak malé dítě stejně nic nevnímá. I u postiženého dítěte můžete podle ošetřujícího personálu pozorovat změnu v chování, když jej vezme do náruče matka. I když sestra tak činí vysoce profesionálně, u matky je to něco jiného - dítě je hned klidnější. "Uklidní se také, když k němu položíme oděv matky - cítí ji," říká paní primářka a vysvětluje: "Příjemných vjemů má novorozenec na jednotce intenzívní péče málo - musí podstoupit mnoho nepříjemných vyšetření, léčbu.
Proto dbáme o to, abychom mu zprostředkovali všechny dostupné příjemné prožitky. Je to tma, teplo, houpání matrace s vodou, vše, co připomíná matčinu dělohu. Různě je obkládáme, aby mu nebyla zima - teplotní nepohoda může vyvolat až dechové potíže. Často pozoruji, jak i ten nejagresívnější odborník, který jde razantně za léčbou, se skloní před přírodou, pochopí, že vedle odborných úkonů je stejně důležitá sestra, která dítě chová a obléká. Zjistili jsme totiž, že dítě se cítí mnohem lépe oblečené a tak dnes oblékáme i drobečky, kteří mají váhu pod 1 kg." Jak mi prozradily maminky na oddělení, sestry často samy na děti šijí - jednak výrobci s malými dětmi nepočítají, jednak se tak dá ušetřit.

Inkubátor je prospěšná věc

Na pokoji vedle JIP je maminka s holčičkou v inkubátoru. Přišel se podívat i tatínek. "Dneska klidně dáváme k matce i dítě v inkubátoru či na vyhřívaném lůžku, na pokoji je monitor, dítě máme stále pod kontrolou. Snažíme se překonat tu bariéru, protože víme, že inkubátor nepůsobí dobře. Maminka má pocit, že je to hrozné, že dítě je na tom moc špatně. Kdybychom stejné dítě položili jen na postýlku, hned si bude myslet, že je zdravější. Snažíme se ji proto naučit, že inkubátor dítěti dělá dobře, poskytuje mu prostředí, ne nepodobné skleníku."
Vzpomínám na svoje pobyty v porodnici. Děti nám přivezli, odvezli, nikdo k nám nesměl - a tady najednou nedonošenci, tatínek, všechno pohromadě! Nebojíte se infekce? "Ale ne, trochu - podtrhuji trochu - jsme uvolnili hygienický režim, protože jsme si vědomi toho, že nedonošené dítě je handicapováno nemocí a nemá dozrálý obranný mechanismus. Jsme si ovšem vědomi také toho, že jsme nadělali spoustu chyb. Budiž nám omluvou, že v té nejlepší víře, ve jménu vědy. Viděli jsme úzký výsek - třeba nebezpečí stafylokoku. Nevěděli jsme ale už to, že kojené dítě je proti této bakterii odolnější. Teď se učíme pokoře a vracíme se k přírodě. Já osobně jsem tomu ráda."

Na kojení jsem pes

Tuto větu řekla primářka Paulová téměř hrdě. Jistě ví proč, stejně jako ví Světová zdravotnická organizace, proč vydala prohlášení, že dítě by mělo být živeno výlučně mateřským mlékem do šesti měsíců, s dodatkovou potravou do dvou let! Celostátní průměr kojených dětí je 87 %, některé nemocnice už dlouho drží 90 %, jiné jsou hluboko pod průměrem. "Na ty se teď chceme zaměřit," říká paní primářka. Světové studie mluví jednoznačně - kojené děti lépe prospívají, jsou odolnější i v dospělosti. Zajímavé je, že hormon, podporující tvorbu mléka, podporuje zároveň i mateřské cítění. Miminka propouštěná z krčské porodnice jsou plně kojena z 97 %, přes padesát procent maminek kojí dítě ještě v šesti měsících a do třetice všeho dobrého kojena je i většina nedonošených dětí. Toho si nemohla nevšimnout Světová zdravotnická organizace - proto také ten titul.

Co nejvíc rozmazlovat!

"Poloha v náruči matky je vývojově vhodná - lepší než v postýlce," vysvětluje doktorka Paulová. "A pak - jde o pomalé přerušování vztahu, který se vytvořil už před porodem. Musí být skutečně velmi pozvolné. Pokud se provede necitlivě, vždycky se to nějak projeví. Kdykoliv jsme se i jako odborníci pokusili opravovat přírodu, následoval trest." Na otázku, jestli paní primářka svoje pacienty také chová, odpoví, že jí stačí podívat se, jestli jsou děti spokojené a na chování že má lidi. Ovšem právě "lidi" mi prozradili, že není nic zvláštního přistihnout ji při noční, jak vozí některé z dětí v kočárku po chodbě.

Proč to všechno děláme

Doktor se dvěma atestacemi (a ty tu mají všichni) a 30 lety praxe má podle tarifu základní plat 11 400. Se službami, které běžnou pracovní dobu zdvojnásobí, si může vydělat 13 až 15 tisíc. Sestry v třísměnném provozu se všemi službami pět až šest tisíc. "Proč to děláme? Pracuji v porodnictví třicet let a nic jiného neumím," směje se paní primářka. "Možná bych mohla jít na poštu, ale jinak? Víte, asi vám to bude připadat jako fráze, ale pro nás je opravdu největší odměna výsledek. Náš obor udělal obrovský pokrok. Dříve dítě pod 2 kg bylo malé, dívali jsme se, jak se dusí, a nemohli jsme nic dělat, dnes za malé považujeme dítě kolem 500 g a dokážeme mu pomoci. Když dostanete na oddělení novorozeně, které je na tom moc špatně, a pak, když vidíte, jak léčba zabírá, jak rychle se dítě zvedá, zažíváte pocity, které asi nepoznáte v žádném jiném povolání. A vůbec neplatí, že si člověk zvykne. Naopak, čím jsem starší, tím víc všechno prožívám. Snad že mám větší rozhled, snad pracují i ta léta služeb, nervy, shodujeme se s kolegy, že pociťujeme mnohem silnější obavy, ovšem i radost ze šťastného konce je intenzívnější. Za odvedenou práci nelze čekat odměnu - tak daleko ještě nejsme. Vzpomeňte si na drahý lék a body. Ale nikdo - ani sestry, by nejednal jinak. My jsme odměňováni svým pocitem." Snad bych teď měla dodat, že na krčské pediatrii se pracuje na základě partnerství. Že lékaři mluví se sestrami a sestry s lékaři, že porady nad každým případem jsou společné a že každé slovo je váženo. Dělná spolupráce a nekomplikované, přímé vztahy, to je to, co cítíte na každém kroku. Co připadalo tak zázračné mladé matce.
Dívám se na dítě, které ještě před týdnem leželo v inkubátoru a jeho stav byl velmi vážný, jak spokojeně pije od mámy, a jsem ochotna věřit s paní primářkou, že tato cesta je správná. Je přirozená, je lidská, a - promiňte mi to silné slovo - plná lásky.

Vladimíra Storchová