Sociální konflikt není nezbytný

ROZHOVOR

Sociální konflikt není nezbytný

Na otázky HN odpovídá ministr práce, sociálních věcí a rodiny SR Vojtech Tkáč
Opozice dokazuje neúspěšnost hospodářské politiky vlády i tvrzením, že SR se přibližuje sociálnímu konfliktu. Ministr situaci nevidí jako kritickou, ale nepopírá, že v jeho resortu existují problémy.

Lze říci, že Slovensko žije v sociálním napětí?

Situaci v SR nepokládám za sociálně napjatou. Naopak se domnívám, že existuje rozvinuté sociální partnerství a dialog. Veřejnoprávní instituce v SR jsou oddělené od státního rozpočtu. Například v Sociální pojišťovně je tripartitní správní rada, podobně je tomu i na úřadech práce v okresech a krajích. Centralizovaně rozhodují o finančních zdrojích, na které nemá vliv nějaký státní úředník v korupčním prostoru. Rozdělování je adresné, projektové a decentralizované. V této souvislosti jakékoliv diskuse o centralizaci moci jsou nereálné.

Proč jsou kontakty vlády, zaměstnavatelů a odborů v určitém útlumu?

Že se v Radě hospodářské a sociální dohody nerokuje, není vina vlády či zaměstnavatelů. V tržní ekonomice existuje magický čtverec. Na jeho vrcholech jsou ceny, inflace, mzdy a nezaměstnanost. Jakýkoliv růst mezd a na druhé straně pokles HDP má dopad na nezaměstnanost. Proto k mzdové úrovni a kolektivnímu vyjednávání lze přistupovat jen reálně. Současný stav kolektivního vyjednávání v SR hodnotím jako rozumný a moudrý. Odborové svazy a sdružení zaměstnavatelů postupují racionálně. Problém je ovšem produktivita práce.

Jak to podle vás souvisí se mzdovou regulací?

Bezprostředně. Jsme ochotni k diskusi u redukování regulace mezd, ale s ohledem na reálné výsledky produktivity práce. Ve světě je dnes běžné, že vyjednávání o tarifech je závislé na vědeckém výzkumu, který se snaží objektivně uvést do souladu každé promile hospodářských výsledků a na druhé straně mzdových nároků. V SR zatím chybí exaktní zdůvodňování růstu mezd přes kolektivní smlouvy.

Jaký obraz nabízí srovnání sociální situace v SR a ČR?

Startovní čára obou zemí byla počátkem roku 1993 odlišná. Díky negativním rozhodnutím v roce 1991 SR utrpěla šok z nezaměstnanosti, což ČR nezažila. V dubnu 1991 bylo v SR 40 tisíc nezaměstnaných a v prosinci téhož roku 300 tisíc. SR má ovšem příznivější demografickou situaci ve vazbě na sociální pojištění. Máme koeficient 3,44 zaměstnance, kteří produkují zdroje pro pojistné připadající na jednoho důchodce. Máme i určitý náskok, pokud jde o instituce a financování sociální sféry z odstátněných veřejných fondů. Nebylo by dobré, kdybychom v sociální sféře závodili, jsem pro nadstandardní vztahy, pokud jde o permanentní odborné konzultace, ale i neformální styky. Vzájemně si vyměňujeme návrhy zákonů, různé materiály, překlady k směrnicím EU a podobně. Dobře fungují i smlouvy o sociálním zabezpečení a zaměstnanosti. Využíváme unikátní situace, že SR a ČR má v nesmírně diverzifikované Evropě jednotný sociální a legislativní prostor.

Oldřich Zábojník, Bratislava