Mochovce, Temelín, Škoda Praha a bezpečnost

Jaderná energetika se po současném útlumu může opět během několika let dostat do popředí

Mochovce, Temelín, Škoda Praha a bezpečnost

* Na jaderné elektrárně v slovenských Mochovcích se začne už v červenci spouštět první blok, další se dostaví napřesrok. O Temelínu si dnes nikdo netroufne říci, kdy a za kolik a zda vůbec se dostaví. Kromě jednoho dodavatele, pražské Škody, se obě stavby shodují v původu technologie a snaze o co nejvyšší provozní spolehlivost a bezpečnost. Přístup investorů k nim se však zásadně liší.
Před dvanácti roky utrpěla jaderná energetika ránu, ze které se zatím stále ještě vzpamatovává. Černobylská havárie přiměla odborníky i širokou veřejnost podívat se na nové energetické odvětví a jejich bezpečný provoz zcela jinýma očima. Ing. Stanislav Svoboda, generální ředitel Škody Praha, a. s., která má na svém kontě atomové elektrárny v Jaslovských Bohunicích a Dukovanech a nyní dokončuje další v Mochovcích a Temelíně, si nemyslí, že jen negativní:
"Podstatně se zpřísnila všechna provozní kritéria. Černobylská havárie představovala typický příklad toho, jak ze zcela bezpečného zařízení lze udělat neovládatelného ničitele. Za normální situace, kdy operátoři vědí, co je jejich povinností, a nežijí v režimu, kdy musí plnit příkazy nadřízených, byť tím porušují provozní pravidla, se nic takového nemůže přihodit."

Pravděpodobnost nehody se dále zmenšuje

Jinými slovy, bezpečnost dosud postavených a provozovaných jaderných elektráren ohrožoval a vždy bude ohrožovat lidský činitel. Jednookruhové reaktory černobylského typu se provozují v Rusku a dalších zemích bývalého Sovětského svazu a sotva si kdo dovede představit, že by je bylo možno ze dne na den odstavit. Provozují se tedy nadále za zpřísněných podmínek a odborníci jsou přesvědčeni, že jsou provozovatelné. Výhody dané jejich jednoduchostí snižující výrazně náklady na výstavbu a provoz však výrazně omezily důsledky černobylské havárie.
Reaktory postavené a budované v Československu a obou nástupnických zemích federace (řada VVER, přezdívané "veverky") má větší bezpečnost založenu už v samotném technickém a technologickém řešení oddělujícím jaderné zařízení od okruhu vyrábějícího elektřinu. Nepochybně i zde by se dala zařídit jaderná havárie velkého rozsahu s globálním dopadem - ostatně ani nejspolehlivější automobil či letadlo nikomu stoprocentně nezaručí šťastný návrat domů.
Černobylské zkušenosti vedly vědce, vývojové pracovníky, výrobce technologií a stavbaře k prosazování nových řešení vylučujících nebo velice výrazně snižujících vliv lidské chyby na provoz. Náklady na nové bezpečnostní systémy nebo vybavení provozovaných bloků dodatečnými jsou srovnatelné s cenami samotných elektráren, což s prodloužením výstavby dalších bloků zhoršuje celkovou rentabilitu výroby elektřiny v nich. Ekologická hnutí už nemohou v dosavadní míře poukazovat na nízkou nebo nedostatečnou bezpečnost jaderné energetiky, a proto se orientují na problémy související s likvidací vyhořelého paliva, které, dlužno podotknout, zatím věda ještě nedokázala vyřešit. Vše však nasvědčuje tomu, že dvě až tři desetiletí, kterými tu odborníci disponují, budou stačit. Navíc vyčerpanost fosilních paliv a negativní dopady z jejich spalování na pozemské klima naznačují, že se, jak soudí ředitel Svoboda, jaderná energetika po současném útlumu může opět během několika let dostat do popředí.

Siemens, Westinghouse...

Lze samozřejmě roubovat konvalinku na bez, otázka je, zda výsledek bude odpovídat představám zahradníkovým. Že se rozestavěné jaderné elektrárny v Mochovcích a Temelíně neobejdou bez zkvalitnění řídícího systému, který by zvýšil jejich budoucí bezpečnost, bylo zřejmé. V neklidné popřevratové době, kdy vysoký stupeň rozestavěnosti ani finanční možnosti investorů neumožňovaly změnit dodavatele technologií na obě elektrárny, se zvolila varianta dodávky západních systémů. V Mochovcích uspěla už po rozpadu federace německá společnost Siemens, pro Temelín zvolila vláda ČR americký koncern Westinghouse.
Připouštím, že další vysvětlení rozdílů mezi Temelínem a Mochovci bude poněkud zjednodušené, leč podrobnosti nemusí být pro běžného čtenáře a daňového poplatníka příliš zajímavé. V pozadí českého rozhodování o dodavateli paliva zřejmě stálo přání diverzifikovat zdroje - v Dukovanech se používá ruské, do Temelína se už dodává americké od zmíněné společnosti Westinghouse. V Mochovcích se použijí už dříve dodané ruské články a vazba na východní dodavatele se nezruší. Ostatně ani ČEZ nemůže dnes stoprocentně potvrdit, že v Temelíně se budou používat americké články, přinejmenším cenově podstatně méně konkurenceschopné.
"S úkolem dodávky paliva se Američané vyrovnali se ctí," tvrdí Stanislav Svoboda. Problémy s dodávkou řídícího systému nepadají podle něj zcela výhradně na koncern Westinghouse: "S takovým zadáním by si těžko poradily i jiné renomované firmy jako Framatom nebo Siemens. V zásadě hotová elektrárna se měla rekonstruovat na systém, který odpovídá americkým požadavkům na jadernou bezpečnost a nabízí uživatelům dokonalý komfort."
Úloha Siemensu v Mochovcích byla podstatně jednodušší. Velice hrubě řečeno, zaměnila se původní masívní spínače za moderní tlačítka a výrazně se nezasahovalo do provozní části reaktoru. Projevilo se to příznivě v ceně a termínu dostavby obou nynějších bloků a není vyloučeno, že i tato zkušenost bude mít svou váhu při rozhodování o dostavbě dalších dvou bloků; pokud se k ní slovenská energetika odhodlá, bude Škoda Praha, a. s., usilovat o získání této zakázky.
A právě zásadní změna temelínského projektu realizovaná za pochodu vedla k bourání a přestavování už hotového a v určitých okamžicích dokonce k úvahám, zda se na nějakou dobu nezastavit. Čeští inženýři se seznamovali s americkými podmínkami a navrhovali i realizovali řešení. Byl by zřejmě zázrak, kdyby se v důsledku toho výstavba nezdržela. A kdo je viníkem? Těžko říci. Mluví-li se dnes o smlouvách, potřebě dodržovat je a z případného neplnění vyvodit sankce, je třeba vidět i rozdíly mezi původní a současnou skutečností.
Položil jsem řediteli Svobodovi zásadní otázku: Skutečně nemáte jako dodavatelé eminentní zájem na prodlužování výstavby, která vám zajišťuje dlouhodobě práci a umožňuje dosahovat zisků? Odpověděl jednoznačně záporně a uvedl řadu čísel, která nalezne laskavý čtenář poněkud dále. S nimi totiž zaznělo jméno symbolizující údajně úspěch Mochovců a dnešní problémy na Temelíně.

... a František Poukar

Šéfa dostavby mochovecké jaderné elektrárny Ing. Františka Poukara jsem poznal před necelým rokem přímo v jeho hájemství. Přes obrovskou zaneprázdněnost, kterou s sebou nese šéfování tak komplikované a na přesnost, pečlivost a dokonalost veškerých prací i jejich sladění, si na mě našel celý půlden. Tehdy jsem ještě nevěděl, že předtím vedl výstavbu v Temelíně, odkud odešel z důvodů spíše politických než odborných. A nakonec jsem slyšel i názor, že jediný, kdo dokáže Temelín dostavět, je právě František Poukar.
S generálním ředitelem Stanislavem Svobodou jsme tomuto tématu věnovali poměrně dlouhou dobu. Potvrdil, že inženýr Poukar je skutečně mimořádnou osobností, jakých má zapotřebí každá firma jako sůl. Nebyl tak jednoznačný ohledně toho, že bez Poukara se temelínská elektrárna nedostaví:
"Nechci tvrdit, že by dostavba Temelína stála na jediném člověkovi. Můj soukromý dojem je, že kdyby tam zůstal, věci by se pro stavbu vyvíjely asi poněkud příznivěji - zřejmě by dokázal díky svým zkušenostem anticipovat, že změny projektu jsou tak velké, že to bude zatěžovat celý projekt."
Ředitel Svoboda zná inženýra Poukara celou dobu, co Škoda Praha, a. s., staví v Mochovcích. Oceňuje na něm řadu velice příznivých lidských vlastností, a na prvním místě jmenuje schopnost získat si autoritu a rozsáhlé zkušenosti.
"O problémech, které se mohou objevit na Temelíně, jsme diskutovali už v době, kdy se teprve se změnami projektu začínalo. A skutečně se objevily právě v oblasti projektování a pokládky kabelů. Proč o tom mluvím: Inženýr Poukar má takové schopnosti a autoritu, že by možná mnohé změny dokázal rozmluvit nebo by se s jeho pomocí našlo řešení, které by stavbu i její financování nadměrně nezatěžovaly."
V dnešní době se, přinejmenším oficiálně, na lidský faktor příliš často zapomíná. Přitom úspěšnost projektu může podle Svobodových odhadů záviset na osobnosti manažera ze dvou třetin: "Asi by se našli jedinci, kteří by dokázali Mochovce nebo Temelín dovést do zdárného konce stejně dobře jako inženýr Poukar, ale nikdo je neumí identifikovat a najít. Prostě o nich nevíme."
Jedenašedesátiletý František Poukar zřejmě svůj cíl v Mochovcích splní. Není však jasné, zda na stavbě zůstane, pokud se slovenská strana rozhodne postavit i další dva bloky. Stupeň rozestavěnosti tam je totiž podstatně menší než v případě prvních dvou bloků a náklady na dostavbu by se pohybovaly kolem padesáti miliard slovenských korun. Škoda Praha, a. s., přesto už vytvořila přípravný tým, který připravuje nabídku. Kdo by byl eventuální jedničkou projektu (mluví se například o šéfovi výstavby Dukovan inženýru Stanislavovi Nestrašilovi), se určí v okamžiku, kdy se bude začínat jeho realizace.

O práci se nebojí

Dnešní situace v Temelíně naznačuje změnu k lepšímu. Zdá se, že klíčový problém kabelů se vyřešil a denně se jich při celkové délce kolem 1200 kilometrů pokládá dvacet kilometrů. Začala už závěrečná etapa, kdy se k položeným kabelům instalují spotřebiče nebo čidla a zařízení se začínají zkoušet.
Přesto nelze vyloučit ani dnes, zvláště po posledních kontroverzních vystoupeních nového ministra životního prostředí Martina Bursíka a několika jeho kolegů z kabinetu a po mediálním využívání zprávy národního jaderného dozoru, že by se nakonec mohlo přijmout veskrze politické rozhodnutí Temelín nedostavět. Odhaduje se, že zastavení výstavby by přišlo na deset miliard korun, přičemž perspektivní problémy zásobování České republiky elektřinou by zůstaly a řešit by se stejně jednou musely. Odtud vyplývá optimismus GŘ Stanislava Svobody, že jadernou energetiku během několika roků čeká nová konjunktura. Dnes se však ještě s výstavbou dalších elektráren dá počítat jen velice těžko, když náklady na dva tisícimegawattové bloky představují pět miliard amerických dolarů.
Současný tým špičkových odborníků pro řídící systémy a jaderné technologie má jen několik málo mozků, jichž nikdy nikde není mnoho, obklopených lidmi, kteří něco dovedou, ale nejsou špičkoví. Škoda Praha, a. s., se domnívá, že jim dokáže najít uplatnění. Monitoruje se Ukrajina a další bývalé sovětské republiky, kde bude třeba rekonstruovat stávající elektrárny, protože na nové prostě není. Zkušenosti získané v Mochovcích a na Temelíně jsou pro firmu nepochybně výtečnou referencí.

Poučení ze dvou elektráren

"Když jsme zaregistrovali, jak nesmírně těžkopádně se nám jednalo na Temelíně při běžném financování prací, promítli jsme tuto zkušenost na Mochovcích. Dohodli jsme se, a nebylo snadné tehdy předsedu představenstva Slovenských elektráren Karola Česneka přesvědčit, že budeme mít na účtu trvale kolem 400 miliónů korun. Z těchto peněz se okamžitě nakupují nezbytné věci, které zničil v uplynulých letech zub času. Dodavatelská rezerva je dnes z poloviny vyčerpána, ale první blok najede včas," informoval ředitel Svoboda
Věcnost, s jakou se u investora setkávají stavitelé mochovecké elektrárny, se na Temelíně prosazuje jen velice pomalu. Část neúspěchu na jihočeské stavbě spatřuje generální ředitel právě v kontaktu mezi investorem a dodavatelem. "Máme-li nést odpovědnost, aniž bychom měli pravomoce - to prostě nejde," říká a dodává, že přenesení řady zkušeností z Mochovců může ušetřit elektrárenské společnosti ČEZ, a. s., značné prostředky.
Což samozřejmě nemění nic na tom, že šest let po původním termínu dokončení temelínské elektrárny se neví, zda se bude spouštět ještě za další dva nebo více roků - a kdy více než zdvojnásobí výrobu elektřiny v jaderných zdrojích.

Hledají se nové obory

Konjunktura v energetice, a nejen jaderné, je dnes, jak se zdá v nedohlednu. Reference z Temelína nepochybně ulehčí cestu k dalším klientům, a přitom, jak sebevědomě dodává generální ředitel Stanislav Svoboda, bez potřeby silných zad amerického partnera. Čeští odborníci znají dokonale sovětskou (ruskou) technologii a potřebovali se seznámit se západními řídícími systémy. "Budeme na tom lépe než Siemens nebo Westinghouse, protože budeme mít zkušenosti z obou typů "veverek", tedy čtyřsetčtyřicítek i tisícovek," konstatuje.
Nicméně pro udržení obratu v průměru kolem pěti miliard ročně je nutné ohlížet se i po jiných oborech a odbytištích. Podnikla se už řada kroků v chemii a všude tam, kam se dodávají čerpadla, výměníky a potrubí, na které se Škoda Praha, a. s., specializuje. V koutku duše se přitom doufá, že stagnace v energetice u nás i ve světě pomine a obchody s technologickými celky se opět rozběhnu.

Vladimír Pick