Velká novela zákona o bankách posiluje ČNB

Nucená správa se podstatně změní

Velká novela zákona o bankách posiluje ČNB

* Dne 11. 6. 1998 byla schválena Senátem tzv. velká novela zákona o bankách, kterou se mění zákon č. 21/1992 Sb. o bankách, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony (obchodní zákoník, občanský zákoník, občanský soudní řád a zákon o auditorech a Komoře auditorů České republiky). Novela vstoupí v účinnost dne 1. září 1998.
Novela zákona nadále nepočítá s existencí bank ve formě státních peněžních ústavů a postavení jediného dosavadního státního peněžního ústavu - Konsolidační banky - by mělo být upraveno zvláštním zákonem. Na základě dosavadních zkušeností byla ČNB dána pravomoc vymezit konkrétní rozsah povolované činnosti a současně upravit povolení působit jako banka bance přímo "na míru", tzn. zohlednit její možnosti a specifika ku prospěchu klientů i banky samotné. Velký důraz je kladen na odbornou způsobilost a občanskou bezúhonnost osob, které jsou zakladateli banky či jsou navrhovány na vedoucí místa v bance. Osoba v minulosti odsouzená za úmyslný trestný čin nesmí působit jako vedoucí zaměstnanec banky. Nový je též požadavek na složení představenstva z vedoucích zaměstnanců v bance, který by měl zjednodušit a zprůhlednit proces řízení banky. Odlišně od obchodního zákoníku je konstruována přímá odpovědnost členů představenstva za škodu způsobenou věřitelům banky. S přímou odpovědností souvisí podle mého názoru diskutabilní změna § 12 odst. 2, která se týká neplatnosti smluv sjednaných za nápadně nevýhodných podmínek pro banku, kdy evidentně nebyla brána v úvahu ochrana práv třetích osob nabytých v dobré víře.

Akcionáři

Těžiště novely spočívá v zakotvení postupů proti akcionářům banky, kteří porušují či obcházejí zákon a nezaručují zdravé fungování bank. Vývoj v bankovním sektoru v uplynulém období ukázal, jak nebezpečné může být ovládnutí banky akcionáři, kteří mají zájem nikoli o prosperitu a fungování banky, nýbrž pouze o rychlý finanční zisk. Je přínosem, že zákon prohloubí informační povinnost bank jednak vůči veřejnosti, jednak vůči ČNB. Jedním z nových prvků je povinnost zveřejňovat čtvrtletně údaje o struktuře akcionářů, tj. jména akcionářů vlastnících více než 10 % celkových hlasovacích práv. K transparentnosti by mělo přispět též zveřejnění akcionářských propojení majetkových či personálních a hospodářských výsledků akcionářů-právnických osob. Aby orgány bankovního dozoru měly možnost získat v kterémkoli okamžiku přehled o akcionářské struktuře, mohou banky nadále vydávat pouze zaknihované akcie jako akcie s hlasovacím právem. U prioritních akcií není podoba stanovena, s těmito akciemi však není spojeno hlasovací právo, a to ani v případech, kdy obchodní zákoník stanoví jinak. Dále zákon zavádí povinnost vyžádat si u ČNB předchozí souhlas při nabytí určitého majetkového podílu na bance reprezentovaného určitým procentem (10 %, 20 %, 33 %, 50 %) akcií s hlasovacím právem z jejich celkového objemu. ČNB má tudíž možnost ovlivnit složení akcionářů a zabránit nežádoucí osobě ve vstupu do bankovního sektoru v roli majitele či spolumajitele banky. Je otázkou, zda by nestačilo zavést tuto povinnost od hranice 20 %, tak jak tomu je ve státech EU. Pokud bude nabyt majetkový podíl v rozporu se zákonem, právní úkon není neplatný, ale ČNB má možnost odejmout příslušnému akcionáři jeho akcionářská práva, čímž reálně eliminuje jeho vliv na banku.
Banka je povinna předložit ČNB výpis z registru emitenta, a ta má tak možnost před konáním valné hromady banky zkontrolovat seznam akcionářů banky a posoudit, zda jejich majetkové podíly jsou získány v souladu se zákonem. ČNB v tomto seznamu označí akcionáře, kterým byla již dříve odňata akcionářská práva a u kterých nově shledala důvod pro jejich odnětí. Tímto důvodem není jen nabytí akcií v rozporu se zákonem, ale i případ, kdy vliv majitele akcií je nebo může být na újmu řádnému a obezřetnému vedení banky. Proces odnímání akcionářských práv probíhá ve správním řízení, zákon umožňuje ČNB uplatnit institut tzv. předběžného opatření. Práva, jichž se takovéto odnětí týká, jsou následující: účastnit se a hlasovat na valné hromadě, požádat o svolání mimořádné valné hromady a dokonce podat soudu návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady. Akcie, jejichž majiteli byla odňata akcionářská práva, se po dobu, po kterou je nadále drží tento majitel, nepovažují za akcie s hlasovacím právem. Podání opravného prostředku proti rozhodnutí o odnětí akcionářských práv nemá odkladný účinek. Valná hromada banky se nesmí konat bez písemného vyjádření ČNB k výpisu z registru emitenta a banka nesmí připustit účast osob označených ve výpisu. Pokud by přesto došlo k porušení zákazu konání valné hromady nebo k připuštění označených osob k účasti a hlasování, má ČNB možnost navrhnout, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady. Tuto možnost bude mít vždy, koná-li se valná hromada v rozporu s právními předpisy nebo stanovami.
Banka je povinna si kromě jiného vyžádat souhlas ČNB k uzavření smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části, snížení základního jmění či informovat ČNB o navrhované změně stanov či uvažované změně ve statutárním orgánu banky nebo na místě vedoucího pracovníka.
Chápu, že po zkušenostech se zneužíváním mezer v právní regulaci činnosti bank je nutné mít možnost v odůvodněných případech na jistou dobu omezit některá akcionářská práva, jako je např. právo hlasovat na valné hromadě či právo požádat o svolání valné hromady, ale omezení akcionářských práv tak zásadním způsobem bez možnosti soudního přezkoumání (podle nové úpravy nemá akcionář právo podat soudu návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady) je podle mého názoru v rozporu nejen s principy svobodného podnikání, ale dokonce se nabízí otázka slučitelnosti s Listinou základních práv a svobod.

Snížení rizik

Zákonná úprava má přispět ke zvýšení ochrany bank a vkladatelů při provádění bezhotovostního platebního styku. Systém je postaven na zásadách snížení systémových rizik, které jsou prosazovány v zemích EU - krytí jednotlivých plateb, neodvolatelnost zúčtování. Poněkud kontroverzní je ovšem zákaz soudního omezení dispozic s peněžními prostředky na účtu platebního styku, který staví banku do výhodnější pozice než ostatní podnikatelské subjekty. V rámci opravného zúčtování (jednostranný zásah banky do účtu klienta, který banka provádí k nápravě chyby způsobené v platebním styku) zákon stanoví povinnosti chybující banky ve vztahu ke klientovi. Za účelem zvýšení transparentnosti podnikání banky je v zákoně zakotven požadavek na oddělené evidování obchodů na účet klienta a obchodů na vlastní účet banky a zavedena povinnost auditora povinnost informovat ve stanovených případech ČNB. Zákon umožní bankám zřídit si informační systém týkající se jejich klientů. Banky budou povinny s údaji získanými z této databáze zacházet tak, jako by šlo o údaje o jejich vlastních klientech. Do systému pojištění vkladů budou nadále zahrnuty i právnické osoby.

Nucená správa

Cílem nucené správy již nadále nebude obnovení likvidity a stability banky, nýbrž snaha o zachování stability bankovního systému jako takového. Účinnost nucené správy závisí do značné míry na rychlosti úkonů prováděných v jejím rámci, a proto zákon ukládá soudům rozhodovat o zápisech významných skutečností navrhovaných správcem do 3 dnů. Proti zájmům o rychlost a úspornost a co možná nejvyšší uspokojení oprávněných subjektů, především vkladatelů, by mohl působit likvidátor jmenovaný valnou hromadou banky. Proto se zakotvuje výhradní kompetence ČNB při podávání návrhu na jmenování likvidátora.

Ostatní novelizace

Tzv. kapitalizace pohledávek, která dosud nebyla v právním řádu upravena, umožní věřitelům alespoň částečné uspokojení jejich jinak nedobytné pohledávky cestou získání akcií dlužníka a může být obecně cestou k řešení celé řady problémů spojených s druhotnou platební neschopností podniků. Bankám (ale nikoliv jen jim) by rovněž měla pomoci modifikace ustanovení § 151f občanského zákoníku a s ní související novelizace OSŘ, která by měla umožnit realizaci zástavního práva vůči osobám odlišným od dlužníka. Novela zákona o auditorech umožní auditorům poskytovat informace ČNB.
Po kolapsech některých menších bank, výkyvech na finančních trzích a tunelování investičních fondů by měla tato tzv. velká novela zákona o bankách přispět zásadním způsobem k obnovení důvěry v bankovní systém vyřešením některých problémů bankovního sektoru. Pozitivní je i snaha zákonodárce přiblížit zákon o bankách legislativě Evropských společenství. Novela přichází především se zpřísněním ustanovení upravujících bezpečné fungování bank, s opatřeními, která by měla vést ke zvýšení bezpečnosti úspor vkladatelů, ale především s výrazným posílením vlivu ČNB. Přes tento jistě chvályhodný počin je nutné si položit otázku, zda především posílení pravomocí ČNB na úkor vlastnických práv akcionářů bank navíc bez možnosti soudního přezkoumání odpovídá principům tržní ekonomiky a soukromého vlastnictví. Je zajisté nutné změnit chování účastníků bankovního trhu, ale nezbývá než souhlasit se senátorem Jurečkou, že takto těsný regulační rámec bude kultivaci umožňovat jen velmi obtížně. Přesto nebo právě proto by měl nový zákon o bankovnictví, na kterém se již pracuje a který by měl být přijat do dvou let, být tím zákonem, který vnese do našeho právního řádu a ekonomiky režim, který bude již v plném souladu s evropským bankovním zákonodárstvím. A ještě jedna poznámka na závěr: Věřím, že Česká národní banka si uchová svou tolik ve světě hodnocenou nezávislost a proklamované snahy některých politických sil o omezení této nezávislosti nedojdou cíle, protože pak by se z pravomocí, jež byly ČNB tak velkoryse svěřeny, mohl stát bič na nepohodlné osoby v bankovním sektoru a ve zkoušce z demokracie bychom potom zcela určitě neobstáli.

Mgr. Radka Šimková,
Advokátní kancelář Henyš, Mikysek & Partneři