Úloha státu při restrukturalizaci podniků a průmyslu

Úloha státu při restrukturalizaci podniků a průmyslu

Veškeré pokusy o restrukturalizaci průmyslu skončí neúspěchem, jestliže nebude definován konečný stav, jehož je třeba dosáhnout, a to z hlediska struktury vlastnické i odvětvové. Restrukturalizace je dynamický proces, který je nutné definovat v čase a v souvislostech s ostatními probíhajícími procesy (především s privatizací a vstupem do EU). Z hlediska státu lze cíle restrukturalizace definovat jen v obecné poloze - např. snížení energetické náročnosti výroby o určitá procenta během pěti let, dosažení specifických ekologických parametrů během stejného období. Dále stát definuje zájem na udržení či útlumu určitých výrob na svém území a dosažení parametrů těchto výrob včetně zaměstnanosti a sociálních podmínek. Konkrétní parametry restrukturalizace však stát není schopen sám určit, ale musí je určit v dohodě se státem ten, kdo bude vlastní restrukturalizaci provádět.
Domnívám se však, že stát jako takový restrukturalizaci nemůže provádět. Tato cesta by předpokládala institucionální zajištění, které náš stát nemá. Cestou, která stojí za úvahu, je, aby restrukturalizaci prováděl v dohodě se státem ten, kdo na ni bude poskytovat prostředky a kdo bude konečným vlastníkem.
Role státu při restrukturalizaci se bude redukovat na tři úlohy: definice cílů restrukturalizace z pohledu státu, nalezení investorů pro tyto cíle, upřesnění cílů ve spolupráci s potenciálními investory a spolupráce s nimi při dosahování konečného stavu. Institucionální zabezpečení pro splnění úloh státu při restrukturalizaci je velmi důležité, nicméně je třeba se vyhnout budování nových rigidních struktur. Správou státního majetku musí být pověřena instituce, v níž budou lidé odměňováni podle splnění definovaných cílů. Není vyloučeno, že by se jednalo o soukromou instituci se státní či parlamentní kontrolou.
Struktura našeho průmyslu nevyhovuje, a to především z hlediska jeho energetické náročnosti (až 3x vyšší než v EU). Tento stav lze odstranit jen pomalu. Není jasné, jaký bude konečný stav našeho průmyslu z hlediska struktury vlastnické, protože není explicitně definován zájem státu na svém vlastním podnikání. Cílem je restrukturalizovat průmysl tak, aby byly potlačeny energeticky náročné výroby (20 - 30 let). Při restrukturalizaci je třeba dbát i na sociální hlediska. Zvlášť jedná-li se o celá odvětví, je nutné uvažovat s dlouhodobými (15 - 30 let) programy bez ohrožení sociální stability v celých územních celcích. Restrukturalizace průmyslu by se v našich podmínkách měla dít v návaznosti na privatizaci pokud možno tak, aby značnou část nákladů nesl vlastník. Pokud se stát rozhodne určité podniky vlastnit dlouhodobě, musí vypracovat strategii svého podnikání. Tam, kde stát již není a nebude vlastníkem, může na restrukturalizaci mít vliv pouze nepřímo, např. stanoví-li stát jako svůj strategický cíl, že určité skupiny výrob musí snížit svou energetickou náročnost na polovinu, pak musí deklarovat nástroje a dobu, která je na restrukturalizaci dána. Restrukturalizace průmyslu není izolovaný cíl, musí mít jasné vazby na průmyslovou, energetickou a hospodářskou politiku. Restrukturalizace průmyslové sféry je proces, který vyžaduje přípravu a spolupráci sféry státní a podnikové. Nikdo se nechce vracet ke státnímu dirigismu, nicméně vypracování dlouhodobé strategie a postupu restrukturalizace z pohledu státu s určením styčných ploch a vymezením odpovědnosti bude zřejmě nutné.

Josef Hojdar, poslanec ČSSD
Názory uveřejněné na této straně se nemusí shodovat se stanoviskem redakce.