Likvidátorem bankovního domu může nyní být i právnická osoba

Novela zákona o bankách prolomila jednu ze základních zásad obchodního práva

Likvidátorem bankovního domu může nyní být i právnická osoba

* Tzv. velkou bankovní novelou č. 165/1998 Sb. byla s účinností od 1. září 1998 změněna řada ustanovení zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (ZoB). Kromě jiného přinesla tato novela nově zformulovanou část sedmou obsahující ustanovení týkající se likvidace banky.
V nově zformulované sedmé části velké novely zákona o bankách došlo k prolomení jedné ze základních zásad úpravy likvidace v českém obchodním právu, a to zásady, že likvidátorem může být jen fyzická osoba (vyjádřené v § 71 odst. 1 Obchodního zákoníku (ObZ). Otázka je, kdo může být jmenován likvidátorem banky založené jako akciová společnost.

Situace před 1. zářím

Do nabytí účinnosti velké novely zákon neřešil otázku toho, kdo může být likvidátorem banky, a aplikovala se tudíž pouze obecná ustanovení ObZ. V případě likvidace akciových společností podle ObZ platilo a stále platí, že podle ustanovení § 71 odst. 1 ObZ může být likvidátorem pouze fyzická osoba. Kromě toho podle ustanovení § 200 odst. 4 ObZ nesmí být člen dozorčí rady akciové společnosti zároveň členem představenstva, prokuristou nebo osobou oprávněnou podle zápisu v Obchodním rejstříku jednat jménem společnosti. Z toho lze dovodit, že likvidátorem banky mohla být do nabytí účinnosti novely ZoB pouze fyzická osoba, která v době jmenování likvidátorem nebyla zároveň členem dozorčí rady banky, a to bez ohledu na to, zda byla považována za osobu mající zvláštní vztah k bance podle ustanovení § 19 ZoB, či nikoli.

Situace po 1. září

Tzv. velká novela umožnila, aby likvidátorem banky byla kromě osoby fyzické i právnická (§ 36 odst. 2 ZoB). Zároveň však se nově doplnilo, že likvidátorem banky nesmí být osoba, která má nebo měla zvláštní vztah k bance, byla nebo je auditorem banky nebo se jakýmkoli způsobem na auditu v bance podílela. Osoby se zvláštním vztahem k bance jsou definovány v § 19 odst. 1 ZoB. Za osoby, které mají k bance zvláštní vztah, se pro účely ZoB považují:
členové statutárních orgánů a vedoucí zaměstnanci banky,
členové dozorčí rady banky,
právnické osoby mající kontrolu nad bankou, jejich hlavní akcionáři a členové vedení těchto společností,
osoby blízké (podle § 116 Občanského zákoníku) členům statutárního orgánu, dozorčí rady, vedoucím zaměstnancům banky a osobám majícím kontrolu nad bankou,
právnické osoby, ve kterých některá z osob uvedených pod písmeny a), b) a c) má podíl na základním jmění přesahující 10 %,
hlavní akcionáři banky a jakákoli právnická osoba pod jejich kontrolou,
členové bankovní rady ČNB,
právnické osoby, nad kterými má banka kontrolu.
Hlavními akcionáři se přitom rozumějí osoby, které mají samy nebo na základě jednání ve shodě (podle ObZ) s jinou osobou kvalifikovanou účast na bance, definovanou jako přímý nebo nepřímý podíl vyšší než 10 % na základním jmění nebo na hlasovacích právech nebo uplatňování významného vlivu na řízení banky.
Jelikož výše uvedené osoby nesmějí být podle kogentního ustanovení zákona likvidátorem banky ani v případech, že v minulosti měly zvláštní vztah k bance, byly auditorem banky nebo se na auditu podílely, je třeba zabývat se otázkou délky tohoto časového testu. Vzhledem k tomu, že v zákoně není nic bližšího k této otázce stanoveno, domníváme se, že tento časový test je nutné uplatnit již ode dne vzniku banky. Neznamená to však, že výše uvedené osoby mající v minulosti vztah k bance, jenž by byl po účinnosti novely ZoB považován za vztah zvláštní, jsou bez dalšího vyloučeny z možnosti stát se likvidátorem této banky. Slova "vedoucí zaměstnanci banky" v písmeni a) - původně "ředitelé banky", slova "vedoucím zaměstnancům banky" v písmeni d) - původně "ředitelům banky", a ustanovení písmene h) byla totiž doplněna až velkou novelou. Jde o to, že při zkoumání toho, zda daná osoba měla zvláštní vztah k bance, je třeba posuzovat vztah této osoby k bance na základě znění § 19 ZoB účinného v době trvání tohoto vztahu.
To znamená např. to, že osoba, která byla vedoucím zaměstnancem banky, nikoli však jejím ředitelem, výlučně v období od vzniku banky do 31. srpna 1998, může být i po dni účinnosti velké novely jmenována likvidátorem banky, pokud neměla nebo nemá jiný zvláštní vztah k bance, není ani nebyla jejím auditorem a na auditu banky se nepodílela. Názorněji se však problematika jmenování osoby mající v minulosti zvláštní vztah k bance jejím likvidátorem projeví v případě právnických osob, nad kterými má banka kontrolu (nově doplněné písm. h) v § 19 odst. 1 ZoB). Pokud banka měla kontrolu nad právnickou osobou v období do 1. září 1998 a tato osoba nesplňovala v minulosti jiné podmínky zakládající zvláštní vztah k bance a podmínky vyloučení z funkce likvidátora nesplňuje ani nyní, může být takováto právnická osoba jmenována likvidátorem banky. Teoreticky je tedy možné si představit, že právnická osoba, nad kterou měla banka kontrolu v období např. od 1. ledna 1994 do 31. srpna 1998, by nyní mohla být jmenována likvidátorem této banky. Je však třeba si uvědomit, že likvidátora navrhuje ČNB a ta by tuto právnickou osobu s největší pravděpodobností nenavrhla. Stejně tak se domníváme, že ČNB nebude navrhovat likvidátorem fyzické osoby, které by byly v minulosti posuzovány jako osoby se zvláštním vztahem k bance, pokud by se posuzování jejich minulého vztahu řídilo zněním zákona o bankách účinným v období od 1. září 1998 (vedoucí zaměstnanci banky jiní než její ředitelé).

Závěrem

Domníváme se, že poslední úprava podmínek, za kterých může být určitá osoba jmenována likvidátorem banky, by se mohla stát vodítkem pro zákonné úpravy i v případě ostatních finančních institucí, tj. že by i u ostatních finančních institucí mělo dojít k uzákonění možnosti jmenovat likvidátorem také právnické osoby. Důvodem není jen přípustnost tohoto postupu v některých zemích Evropské unie, ale také to, že likvidace finančních institucí je proces abnormálně složitý a organizačně a časově náročný, přičemž právnické osoby v roli likvidátorů mohou disponovat celými týmy právních, daňových a účetních odborníků schopných řešit problematické situace efektivněji než jednotlivec.
V případě připuštění možnosti jmenování likvidátorů - právnických osob - si lze představit také doplňující podpůrnou úpravu po vzoru zákona o bankách, kdy jmenování likvidátora by bylo novelami příslušných zákonů převedeno u všech těchto finančních institucí z pravomoci valných hromad na orgán vykonávající dozor nad daným typem finanční instituce. Tento postup by umožňoval, aby likvidátorem byla jmenována fyzická nebo právnická osoba splňující předem stanovené podmínky.

Magdalena Stavařová,
Poslanecká sněmovna PČR,
Petr Frisch,
Deloitte & Touche