Fiskální expanze sazbám nenahrává

ROZHOVOR

Fiskální expanze sazbám nenahrává

Na otázky HN odpovídá člen Bankovní rady ČNB Luděk Niedermayer
Rozpor mezi snahou vlády o oživení skomírající ekonomiky a snahou centrální banky udržet inflaci je stále zjevnější. Jaký je názor České národní banky na deficitní rozpočet, jsme se zeptali člena Bankovní rady ČNB Luďka Niedermayera.

Centrální banka je proti rozpočtovým deficitům. Schodek však může sloužit i k prorůstovým aktivitám, neměl by proto být kladen důraz na strukturu deficitu?

Jsou části deficitu, které jsou problematičtější než jiné. Na první pohled by se mohlo zdát, že například mzdové nebo sociální výdaje rozpočtu působí okamžitě na spotřebu, zatímco různé investiční výdaje se obvykle považují spíše za prorůstové. Ale odhadovat multiplikační efekty jednotlivých složek je komplikované a není to něco, co by centrální banky obvykle dělaly. Z našeho hlediska je podstatné, jak bude působit veřejný sektor jako celek. Toto zjištění vychází ze salda státního rozpočtu a z odhadu působení ostatních komponent veřejného sektoru. Pro nás je klíčové, jakou dodatečnou poptávku do ekonomiky přinese stát. Bylo by velmi nešťastné, kdyby působila na zvýšení dovozu nebo na růst inflace. Z tohoto hlediska deficitní saldo veřejných rozpočtů působí expanzívně, a měnová politika to musí vyrovnat, aby nedošlo ke zvýšení inflace.

Veřejné rozpočty jsou v deficitu už několik let. Přesto se centrální banka několikrát odhodlala k mírnému uvolnění měnové politiky. Diskuse je však o schodku státního rozpočtu, nikoliv všech rozpočtů...

Něco jiného je abstraktní míra restrikcí a něco jiného nominální nastavení úrokových sazeb. To, že centrální banka bude muset být restriktivnější, znamená, že v případě, že díky poklesu inflace vznikne nějaký prostor ke snížení sazeb, vzhledem k fiskální expanzi toto snížení bude menší, než by bylo v případě, kdyby fiskál působil lépe. Tím, že fiskální politika bude expanzívnější, úrokové sazby budou muset být vyšší. V žádném případě to ale neznamená, že zůstanou nominálně tam, kde jsou nyní.

Vysoké sazby však udržují korunu poněkud nadhodnocenou a úrokový diferenciál láká spekulanty. Zdá se, že však ještě nějakou dobu přetrvá...

Lze říci, že kdyby koruna byla slabší, některé věci v ekonomice by probíhaly snadněji. Případné snížení sazeb, například v řádu desetin procenta, pro krátkodobý kapitál nic neznamená. Proto představa, že stát nebo centrální banka ovlivní kurs v otevřené ekonomice, je iluzorní. Asi bych si dovedl představit takový mix politik, který bude působit naprosto nekredibilně, takže dojde k naprostému propadu kursu, jako vidíme v Rusku. Ale dolaďovat kurs v rozsahu několika jednotek procent je naprosto nemožné. Berme proto kurs takový, jaký je, a snažme se dělat politiku tak, aby dosahovala postupného snižování inflace. Ekonomika se těmto proměnám musí přizpůsobit.

Průmysl však volá po snížení sazeb o čtyři i více procentních bodů. Tento pokles by přibrzdil i příliv spekulativního kapitálu?

Pokud se bavíme o úrokových sazbách v oblasti osmi nebo devíti procent, musíme si uvědomit, že před pár měsíci byla inflace 13 %. A vkladatelé nezapomínají na to, že jakkoliv jsou inflační čísla relativně příznivá, tak je tomu jen pár dní, co jsme se dostali pod dvoucifernou míru inflace. Případná expanze vyvolává úvahy o tom, jestli si vláda uvědomí, že inflace nesmí růst. Nevím, jak by se zachovali střadatelé - jestli by nezačali utrácet či měnit korunová depozita na cizoměnová. Investoři by zase začali spekulovat proti koruně a destabilizovali by situaci. Řekl bych, že je možné s vysokou pravděpodobností říci, že pokud by došlo k odlivu kapitálu ve velkém rozsahu, vedlo by to k naprosto zásadní destabilizaci české ekonomiky. Prostor pro úvahy o změnách úrokových sazeb se proto pohybuje v rozsahu desetin procenta až jednoho procenta - v žádném případě v řádu několika procent.
Julie Čížková