Rumunsko stále čeká na Godota

Programy mezinárodních institucí znamenají šanci i pro české firmy

Rumunsko stále čeká na Godota

* Se svými 23 milióny spotřebitelů se rumunský trh řadí k největším mezi reformními zeměmi. Otázka však zní, nakolik je v současnosti perspektivní a nakolik rizikový.
Zatímco ještě na počátku minulého roku rumunští vládní představitelé i ekonomové hýřili nebývalým optimismem a předpokládali, že "blesková" privatizace spojená s restrukturalizací vynese tuto balkánskou zemi mezi úspěšně se transformující ekonomiky, současná realita tuto vizi odsouvá do sféry chimér. Zatímco po listopadových volbách před dvěma lety byla veřejnost ochotna "utáhnout si opasky", dnes už zůstalo spíše rozčarování. Průměrná mzda se tady totiž pohybuje mírně nad 100 USD, zatímco ceny zhruba odpovídají těm našim. Hrubý domácí produkt loni poklesl nejméně o 1,5 procenta, inflace loni přesáhla sto procent a za prvních sedm měsíců letošního roku je již na 26,5 procenta, což je sice podstatně méně než loni, i tak ale příliš. Nezaměstnanost vytrvale narůstá - nyní je bez práce osm procent obyvatelstva.
Již beztak pomalu pokračující reformy se v podstatě zastavily po vládní krizi v říjnu loňského roku. Nový kabinet, stále pod vedením Victora Ciorbei, byl doplněn o prominentní ekonomy, s jejichž přispěním se měly reformy konečně rozeběhnout naplno. Přišla však další krize, která letos v březnu vynesla do čela vlády křesťanského demokrata Radu Vasileho. Hlavní body programu jeho vlády tvoří urychlená privatizace, stabilizace měny, reorganizace a zprůhlednění státních financí a podpora zahraničních investic spojená s daňovými a celními úlevami.
Mezinárodní měnový fond nabídl Rumunsku pomoc, ale podmínil ji urychlenou privatizací velkých firem a restrukturalizací nebo uzavřením neperspektivních podniků. Do konce října by měla být zahájena privatizace dvou největších bank, do konce listopadu by se mělo začít s RomTelecomem a pomalu se rozbíhá prodej obchodních prostor ve městech.
Až do roku 1990 patřilo Rumunsko mezi největší obchodní partnery tehdejšího Československa. Poté nastal prudký pokles a obrat přichází až s uzavřením dohody o volném obchodu v roce 1994 a zapojením Rumunska do Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA). Rumuni projevují velký zájem o průběh privatizace u nás a chtějí se vyvarovat mj. chyb, jichž se dopustily vlády v jiných reformních ekonomikách.
Loni činil obrat obchodní výměny ČR a Rumunska 115,1 miliónu USD, přičemž český vývoz 91,2 miliónu USD. Výsledky za letošní první pololetí se blíží loňským celoročním - obrat se vyšplhal na téměř 90 miliónů USD. Největší "chorobou" Rumunska je ovšem neustálý nedostatek financí, a tak se investoři, žádající vesměs státní záruky, zatím drží zpátky - jejich objem oproti ČR nebo Maďarsku je zhruba třetinový.
Nyní v Rumunsku působí 37 podniků s českou účastí s kapitálem 8,9 miliónu USD. Prosadila se tu Škoda Plzeň, Techno Praha, FAB, Chemapol, Barum či Desta. O dodávkách investičních celků se zatím vedou jednání se Škodou Plzeň a ČKD Praha.
Podle slov zástupců našeho zastupitelského úřadu v Bukurešti je další rozvoj spolupráce možný převážně v účasti na projektech mezinárodních finančních organizací. Především programy Světové banky by mohly být atraktivní i pro české podnikatele, hovoří se hlavně o ČKD Praha, Škodě Plzeň a Tatře Studénka. Perspektivní jsou společné rumunsko-české podniky, které by měly mít větší šanci uspět ve vyhlašovaných tendrech a státních zakázkách.

Zuzana Picková, Bukurešť/Praha