Po úpravě trestního zákoníku bude držení drogy znamenat potíže

Od Nového roku nabývá účinnosti nový § 187a trestního zákona o držení drog

Po úpravě trestního zákoníku bude držení drogy znamenat potíže

* Trestní zákon od 1. ledna hovoří jasně: Ten, kdo naplní skutkovou podstatu § 187a, bude potrestán. Prozatím bude dobré vyčkat na první rozhodnutí soudů, které teprve literu zákona naplní.
Od 1. ledna nabývá účinnosti novela trestního zákona, podle níž může být trestem odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem odsouzen ten, kdo bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém. Trestné se tak stává držení drogy pro vlastní potřebu, do nynějška beztrestné.

Dalekosáhlé spory

Diskuse o této změně je velmi hlučná. Odborníci na drogovou závislost, lékaři a laici všeho druhu vedou, mnohdy i prostředky velmi nevybíravými, spor o to, zda uvedené ustanovení je pokrokem v trestním soudnictví, umožňujícím efektivnější postih, v jehož důsledku ubude osob, užívajících drogy, anebo metlou, která dopadne na záda nebohých malospotřebitelů, zatímco dealerů se nijak netkne.
Jen pouhá inventarizace všech užitých argumentů pro a proti by zabrala víc místa, než si tento článek může nárokovat. Urážky, v diskusi vyslovené, by zase vydaly na řadu žalob, kdyby ovšem aktéři byli citlivější na svou čest. Zásadní spor se ale vedl o to, zda má smysl drobné užívání drog kriminalizovat, zda zákon nepostihne pouze bezvýznamné, spíše náhodné konzumenty, anebo zda naopak díky novele bude možné postihovat i dealery, kteří se schovávají právě za dosavadní možnost držet drogy pro svou potřebu.
To, co lze celé diskusi vytknout především, je právě míra emocionálního zabarvení, která posléze vedla k tomu, že již nejde o věcný spor, ale hádku mezi jednotlivými osobami. Argumenty pro a proti jsou nesporně dost vyvážené a v globálu odrážejí rozpaky, které celosvětově provázejí pokusy o zákonné řešení jednoho z nejvážnějších civilizačních problémů současné doby. Problém drogových závislostí a jejich zákonné regulace nemá žádné jednoduché řešení, na otázku, zda postihovat i samotné držitele drogy lze totiž odpovědět pouze dvěma způsoby, buď ano, nebo ne, případně ponechat na soudu, kdy ano a kdy nikoliv.
Součástí argumentace odpůrců kriminalizace držení drog bylo tvrzení, že tato úprava, pokud postihuje držení drog ve "větším než malém množství", umožní různý výklad pojmu "malé množství" a tak i zneužití zákona, povede k postihu relativně nevinných, k policejní zvůli atd. A s tím souhlasit nelze.
Opilec za volantem řídí, slovy zákona "ve stavu vylučujícím způsobilost". Soudní praxe tento pojem vykládá tak, že pachatel musí mít v krvi minimálně 1 promile alkoholu, byť výjimečně připouští i nižší intoxikaci. Není to jistě žádné absolutní měřítko - vzpomínám si na kolegu, který prokázal více méně vědeckým pokusem, že jeho klient je po třech koňacích soustředěnější a má lepší reakce než zcela střízlivý. Na podstatě zásady to samozřejmě nic změnit nemohlo a na druhé straně nevím o tom, že by tato volná formulace byla kýmkoliv zneužita.

Soudní praxe

Lze tedy očekávat, že soudní praxe a v návaznosti na ni praxe policejní se ustálí i zde na určitých množstvích různých drog, která budou tolerována jako tzv. malé množství a jejich držení bude případně postihováno toliko jako přestupek. I přes snahy Ministerstva vnitra vytvořit jakési interní tabulky, podle nichž budou policisté posuzovat, co je množství větší než malé, bude rozhodující rozhodnutí soudu. V období do prvních rozhodnutí, která se posléze stanou obecně uznávaná, lze jistě připustit různou praxi, ale nejdéle do dvou let by problém neměl existovat.
Orgány činné v trestním řízení se již dlouhá léta pokoušení zorientovat v tom, co je v oblasti ekonomické kriminality trestným činem a co nikoliv. Na jedné straně tak uniká řada pachatelů jednání, která nejsou-li trestným činem, jistě by jím měla být, na druhé straně vím o celé řadě případů lidí, kteří byli zbytečně trestně stíháni a dokonce po dlouhou dobu ve vazbě. Trestní stíhání příležitostného kuřáka marihuany může jistě být zásahem do jeho lidských práv. Přitom je ale zjevné, že zmíněný kuřák marihuany ví předem, co ho může čekat, a nikdo ho nenutí riskovat. V tomto kontextu mi zdůrazňovaná nebezpečí z nesprávné interpretace zákona připadají banální.
Zůstává ale nezodpovězena základní otázka, totiž zda lze zákony bojovat proti něčemu takovému, jako je drogová závislost. Jak jsem uvedl na začátku, na to se názory zásadně liší, a to i u uznávaných odborníků. Neschopnost těchto odborníků shodnout se na rozumném kompromisu nejspíš přispěla k tomu, že poslanci rozhodli podle svého rozumu.

Nejdřív čekat a pak hodnotit

Nyní nezbývá nic jiného než vyčkat několik let a potom vyhodnotit, co novela zákona přinesla. Aby bylo možné se alespoň pokusit odpovědět na otázku, zda zákon byl efektivní, je nutná tato doba, neboť jinak jakékoliv hodnocení nemá ze statistického hlediska žádný význam. Dokonce jsem přesvědčen, že nejhorší, co by se dalo v této chvíli udělat, by bylo zákon urychleně měnit. Zkušenost s restriktivní formou zákona, ať už bude nakonec jakákoliv, je zjevně nezbytná. Jinak se může diskutovat donekonečna.
Bude věcí Ministerstva vnitra, aby vyhodnotilo, nakolik daná úprava umožnila skutečně razantnější přístup proti obchodníkům s drogami, pouličním dealerům a podobným, a bude věcí Ministerstva spravedlnosti, aby dodalo statistiky, kolik osob a za držení čeho či v jakém rozsahu bylo v jednotlivých letech odsouzeno.
I když jistě existuje řada vedlejších faktorů, které mohou vývoj v této oblasti ovlivnit, teprve po tomto zhodnocení si bude možné udělat závěr o efektivnosti nové úpravy.

Tomáš Sokol,
advokát

Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů
§ 187a
(1) Kdo bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu.

Za malé množství drogy budou policisté podle tabulek považovat maximálně:
deset dávek heroinu po 100 miligramech
deset dávek kokainu po 50 miligramech
deset dávek amfetaminu po 50 miligramech
deset dávek metamfetaminu po 50 miligramech
deset dávek drogy extáze po 100 miligramech
deset dávek LSD po 50 mikrogramech
20 cigaret marihuany o hmotnosti jednoho gramu
PRAMEN: ČTK