V Římě se nechte holit jako Římané

Jemné umění barbířovy břitvy v Itálii přežilo

V Římě se nechte holit jako Římané

* Barberia Peppino se nachází v jednom z nejhezčích koutů Říma - na Via della Vite, kousek od Španělských schodů. Na dveřích se skví cedulka Přijímáme pouze objednané zákazníky.
(čtk/dpa)
Holírna jinak zvenku ničím zvláštním neupoutá, ale turisté, kteří projdou bez povšimnutí kolem, netuší, oč přicházejí. Barberia Peppino je totiž nejlepší lazebnictví v celém Římě, kde je možno dát se s veškerým komfortem profesionálně oholit a všemi smysly vychutnat něco, co v jiných zemích už vyšlo z módy.
Všemi smysly vychutnat něco, co v jiných zemích už vyšlo z módy.
Jemné umění barbířovy břitvy v Itálii přežilo navzdory elektrickým holicím strojkům a dalším nepřístojnostem. Návštěvník, který se odhodlá usednout do křesla, má pochopitelně určité obavy. Je břitva sterilizovaná? ptá se, aniž by pronesl slůvko AIDS. Barbíř, stejně jako jeho kolegové, starší muž se šedinami v bílém plášti a s černou vázankou, se s pochopením usměje: Břitva je jednorázová, tedy vždy nová.
První báječný pocit je horký froté ručník, kterým vám dvě až tři minuty "změkčuje vous". Na neoholené strniště vám pak neplácnou flák pěny ze spreje, ale mýdlo pečlivě rozetřou v misce, přičemž lazebník nijak nepospíchá.
Když se pustí do práce, člověku probleskne myslí scéna z amerických kovbojek, kdy ostřílený, neohrožený kovboj nastavuje hrdlo břitvě a je vystaven na milost jejímu majiteli. U Peppina však žádné nebezpečí nehrozí. Žádné tahání, žádná bolest, prostě něco úplně jiného, než když se holíte sami.
Barbíř zachází s břitvou dovedně a zvláště opatrně si počíná, když se dostane k choulostivým místům poblíž rtů, nosu či na bradě. Nováček záhy pochopí, jak propastný je rozdíl mezi oholením a profesionálním oholením.
Dneska si mladí lidé pod pojmem holič představují spíš jakési excentrické označení kadeřníka. Přitom tomu není tak dávno, kdy tato živnost vzkvétala. Ve 20. letech holírny v takových městech jako Berlín měly zlaté časy. Jako v hospodě svůj půllitr, měli tady štamgasté uloženu svou vlastní holicí štětku.
Ani u Peppina už to není jako kdysi. Většina chce jen sestřih vlasů, oholit se přijdou tak dva tři lidé denně, říká lazebník a pouští se do "druhého kola", které spočívá v přeholení již beztak hladké kůže. Pak další horké ručníky. "Je to příjemné? Přejete si kávu?" Na znamení souhlasu můžete jen kývnout.
Klienti se rekrutují většinou ze starší generace a patří ke společnosti, na kterou je Peppino hrdý. "Buona sera, dottore! Buona sera, ingegnere! Buona sera, avvocato!" hlaholí mistři ostré břitvy na příchozí.
Snad ještě oblíbenější než v Římě jsou holírny v malých italských městech. Zákazníci přicházejí většinou v podvečer, ale diskrétnost lazebníkovi brání, aby se vyptával, jaké mají plány pro zbytek noci.
Na závěr rituálu přichází pleťový krém a jemná masáž tváří a brady. Žádná vtíravá vůně, žádné pálení. "Med a mandle," prozrazuje barbíř a může si být jist, že zákazník přijde zas.